Recenze: Černá labuť

Stačil jeden film, aby bylo Natalie Portman všude plno. Ale až Černou labuť uvidíte, pochopíte, proč všechny ty ceny jako třeba Zlatý glóbus prostě nemohl získat nikdo jiný a proč se nepochybuje, že Natalie dostane i Oscara. Její představení v dramatu ze zákulisí tajnůstkářského světa vrcholového baletu je opravdu dechberoucí. Herečka zhubla skoro na kost, rok dřela, aby mohla většinu tanečních scén zahrát sama. A i po takovém vyčerpání v sobě našla sílu dokonale vystihnout Ninu, zakleté dítě vycepované poslouchat vždycky maminku. I jeho tragický boj osvobodit se ze svěrací kazajky potlačovaných citů a vášní. Pro takové výkony byl Oscar stvořený.

Film sám má ještě další čtyři nominace na slavnou sošku. Mezi nimi výrazně chybí ta pro Barbaru Hershey a její podání matky, nenápadného monstra, která by v baletu mohla dostat roli čarodějnice. Právě její nenaplněné sny, na nichž spolu s dietní půlkou grapefruitu přežívá její dcera, zaklely mladou ženu do nevýbojného dítěte v růžovém kabátku.

Dvojí role tu mají všichni a ani jedna z nich se neobejde bez zneužívání dalších ve jménu dokonalého umění. Vincent Cassel jako manipulativní šéf ansáblu, Mila Kunis jako nová baletka Lily, v níž Nina paranoidně vidí svou konkurenci i samu sebe, Winona Ryder jako varovný příklad, co se stane s baletkami, když překročí třicítku. Každý se svým zápornými stránkami dokáže žít. Kromě Niny.

Darren Aronofsky měl vždycky rád temné příběhy o závislostech, které ničí duši a pak i tělo. Stačí se podívat na jeho dosud stále nejlepší Rekviem za sen. Jeho díla taky vždycky poutala tím, jak nutí odvracet zrak od těch hrůz na plátně a zároveň nedovolí přestat se dívat. I tady umí režisér skvěle vtáhnout dovnitř narušené duše hlavní hrdinky, tím, že ji kamera nepustí z dohledu a okolí vidí jen skrz její čím dál víc šílenější oči.

Akorát ani všechna mohutnost a hloubka Čajkovského Labutího jezera, jehož jednoduchý příběh vlastně sleduje i Černá labuť, nezakryje, že film je napůl i béčková hororová lekačka s obvyklými rekvizitami (halucinace, sebemrzačení a tak). A zčásti i divadlo velkých gest, které svým vlastním zvráceným způsobem nakonec víc baví jako skvěle udělané představení, než otřásá duší jako portrét ničící touhy po dokonalosti.

PS: Benjamina Millepieda, s nímž teď Natalie Portman čeká dítě, ve filmu uvidíte v roli Davida, Ninina poněkud odtažitého tanečního partnera, který v Labutím jezeře tančí Prince.

Co mě dostalo:
jak skvělá je Natalie Portman
jak nás Aronofsky uzavírá do jejího světa a vůbec jeho zábavně efektní režie
klaustrofobická kamera
soundtrack Labutího jezera
kostýmy využívající význam bílé, černé a růžové

Co mi vadilo:
někdy moc očividné hororové efekty

Hodnocení: 80 %

Black Swan, USA 2010, 103 minut. Režie Darren Aronofsky, hrají Natalie Portman, Barbara Hershey, Mila Kunis, Vincent Cassel, Winona Ryder, Benjamin Millepied. Premiéra 10. 2. 2011.