Recenze: 22 výstřelů
Přesně tolik kulek schytal Jean Reno, když udělal tu chybu, že si myslel, že mafiáni chodí do důchodu. Pak nastane ovšem hodně ostrá cesta za pomstou; ve slušném akčním thrilleru, který nezapomíná na morálku.
Francouzi krimi točí rádi a často a něco z toho je vidět i u nás v kinech. 22 výstřelů nepatří mezi ty nejlepší, ale je to slušný průměr, který stojí za pozornost díky Jeanu Renovi a postavám, které skutečně trpí.
Tím myslím, že to není žádná veselá střílečka, kde se mrtvoly nikdo neobtěžuje počítat ani pro ně truchlit. Tady každá vražda zabolí, a to nejen oběti, které často v slzách a jiných tekutinách prosí o slitování, ale i Rena a někdy i diváka, protože filmaři si servítky nebrali. Akci točí tak zběsile, dynamicky a roztřeseně, že mě z ní někdy oči nejen přecházely, ale opravdu i bolely.
Proč u odstřelování svých protivníků, co nejdřív chtěli zabít jeho, trpí i Reno? Nejen proto, že mu při úvodním masakru, na který jsem napjatě čekala od chvíle, co si hrdina zapnul v autě operní árii, přivodili několik ošklivých zranění. Reno je sice gangster, ale takový ten slušný. Takový, co neprovozuje obchod s drogami, protože jeho druhá žena byla feťačka. Co nestřílí policisty, jako třeba manžela sympatické policajtky Marie. Takový, co opravdu, ale opravdu miluje svoji rodinu. Takový, co nerad zabíjí. Takový, jaký vůbec není jeho nejlepší přítel Zac.
Zní to trochu moc stereotypně a občas se tu i tlačí na city, ale Reno mi ukázal, že pořád má chlapské charisma, kterému se neodmlouvá. Jeho cesta pomsty je vlastně docela smutná. Tenhle chlápek si už nemyslí, že kariéra mafiána je cool, a lituje, že si to vůbec kdy myslel. Mafiány naprosto nesnáší jeho rodina, které jde o život, přičemž tyhle scény jsou tu rozehrané tak, že jsem občas přemýšlela, jestli ten dětský herec obsazený do role Renova syna neodešel z natáčení s trvalou psychickou újmou. Celý příběh možná nezní úplně skutečně (i když román, podle něhož vznikl, je prý inspirovaný životem), určitý realismus mu ale nechybí právě díky tomu, že jeho hrdinové působí docela uvěřitelně.
22 výstřelů je ten druh filmu, který do sebe spolu s krví nasál i tíži zločinu a svědomí, což společně s těmi tragickými operními áriemi, jež Reno tak rád poslouchá, přispívá k temné atmosféře. Marseille je zde město nádherné a prosluněné a zároveň skrz naskrz prohnilé. Záleží pak, jestli takové efektně natočené a slušně napsané morality máte rádi.
Co mě dostalo:
charisma Jeana Rena
trpící postavy, zvlášť chudák malý synek
úvodní napětí z čekání, co hrozného se kdy stane
Pucciniho slavné árie
policistka Marie
krása Marseille
Co mě znechutilo:
vyšumělý závěr
někdy až moc roztřeseně točená akce
některé žánrové stereotypy
trochu jednotvárný děj na 118 minut
Celkové hodnocení: 60 %
L´Immortel, Francie 2010, 118 minut. Režie Richard Berry, hrají Jean Reno, Kad Merad, Marina Fois, Jean-Pierre Darroussin, Richard Berry, Josephine Berry. Premiéra 9. 9. 2010.
Aneta K. je studentkou FAMU a redaktorkou na Prochlapa.cz. Má dokonalý přehled a její postřehy ze světa stříbrného plátna jsou vším, jen ne trapnou kulturní rubrikou!
