Máme rádi zvířata?!

Tento jednoduchý pohled neukazuje žádné rozdíly mezi soužitím člověka se zvířaty v minulosti a v současnosti. Při bližším pohledu ale zjistíme, že rozdíly existují a jsou velké.

V minulosti se vztah člověka ke zvířeti odvíjel od náboženských tradic v té které části země. Žádné zákony na ochranu zvířat neexistovaly, práva zvířat nikdo nehájil. Se zvířaty bylo přesto zacházeno s velkou úctou, protože pro člověka znamenala jistotu přežití. Zvířata byla ale také lovena a zabíjena jako potrava a rituálně usmrcována z náboženských důvodů.
Avšak lidé, kteří zvířata chovali je většinou i sami zabíjeli a tak s nimi i ve chvíli smrti většinou zacházeli se stejnou úctou, jakou jim prokazovali za života. Smrt zvířete chápali jako dar, který jim pomůže přežít.

V současné době se v celé civilizované části naší planety soužití člověka a zvířete řídí zákonnými ustanoveními každého jednotlivého státu. Existují práva zvířat, po celém světě vznikají nové a nové organizace, které tyto práva  hájí a snaží se bojovat za ochranu zvířat v moderní společnosti. Zvířata jsou dál lovena a zabíjena jako potrava, rituální zabíjení zvířat se ale už děje jen  zcela ojediněle.

Bohužel, zvířata určená k potravinářskému zpracování klesla na hodnotovém žebříčku lidí – není s nimi zacházeno jako se živými tvory, ale jako s věcmi, které nemají žádné cítění. Jsou  „chována“ v odlehlých velkochovech, kde je s nimi zacházeno způsobem, který všechna mezinárodně platná práva zvířat překračuje. Tato jateční zvířata prožívají pekelná muka v každém dni svého života. Z těchto velkochovů jsou následně zvířata transportována na jatka, často tisíce km. Po dobu transportu zvířata umírají žízní, vyčerpáním, přehřátím organismu, nebo vzájemným umačkáním.

Jatka, která tento proces završují se ve své brutalitě nedají přirovnat k ničemu jinému, než-li ke genocidě nežádoucích lidských ras v koncentračních táborech 2. světové války. Skutečně nikde jinde na světě nebyly a nejsou tak hrůzná místa, jakými byli koncentrační tábory a moderní jatka.

Vzniká tak obrovská a v lidských dějinách ojedinělá nadprodukce masa, se kterým je zacházeno jako s jakýmkoliv jiným spotřebním zbožím. Potravinové supermarkety rozšířené po celé vyspělé části planety každý den ráno doplňují své pulty o stovky tun čerstvého masa a každý večer jsou tuny tohoto masa odváženy do spaloven a kafilerií, protože maso má prošlou expirační dobu. Smrt těchto hospodářských zvířat je tak často zcela zbytečná.

Díky tomu, že jsou tyto chovy ve většině případů záměrně vystavěné daleko od lidských obydlí a tím pádem i ukryté zrakům běžného člověka, stává se toto týrání zcela anonymním, přesně podle hesla – co oči nevidí, to srdce nebolí. Běžní lidé tak většinou vůbec netuší, jaké utrpení se skrývá za každým kouskem masa. Jsou to přitom titíž lidé, kteří při pohledu na týrané pejsky a kočičky v televizi okamžitě přetíží telefonní linky a operátory v přirozené snaze pomoci. V dnešní době tak dochází k paradoxní situaci, kdy jsou některá zvířata přísně chráněna zákonem a některá zvířata jsou samotnými zákonodárci označena za „méněcenná“ z hlediska základních práv (to opět připomíná genocidu) a tudíž na tyto práva nemají nárok.

Připočítáme- li k těmto skutečnostem využívání a zabíjení  zvířat pro vědecké pokusy,  jejich zabíjení pro oděvní průmysl, pro sportovní účely apod., dojdeme k velice smutné pravdě.

V celé lidské historii nebyla zvířata vražděna v tak masovém měřítku, s takovou neúctou a bezcitností jako je tomu v současnosti. Děje se tak ale většinou zcela tiše a skrytě a veřejnosti jsou z důvodů co nejvyšších ekonomických zisků předkládány pouze reklamy s pokojně se pasoucími krávami a s prasátky, která si vesele chrochtají cestou na jatka. O příliš mnoha věcech se zarytě mlčí.

Tím smutnější je skutečnost, že nejnovější výsledky vědeckých studií, které opakovaně prokázaly,  že zvířata nevnímají strach a bolest jako dospělí lidé ale spíše jako děti, zůstávají ležet ve vědeckých knihovnách, neakceptovány každodenní realitou „civilizovaného“ života.

Nadějí pro zvířata se tak stává každý člověk, který si kdekoliv na světě uvědomí, že člověk nemá právo působit tak strašlivé utrpení v tak obrovském měřítku. Většina lidí zvířata miluje – obrázky, které vám nejčastěji chodí internetovou poštou zobrazují roztomilá a nevinná zvířata, svým dětem možná čtete knížky o zvířátkách a učíte je tomu, že se zvířaty se musí zacházet vždy slušně. Jediný představitelný důvod tak velkého a nepochopitelného utrpení zvířat v moderní společnosti tedy je, že lidé neznají pravdu, neznají cenu masa, které si kupují v úhledných balíčcích, protože toto maso už nemá oči plné hrůzy, strachu a bolesti, kterou by většina z těchto lidí neusnesla a okamžitě by se proti takovému způsobu chovu a usmrcování ohradila jako nehodnému člověka ve 21. Století. Paul McCartney k tomuto fenoménu dneška řekl: „Kdyby jatka měla stěny ze skla, každý by byl vegetarián.“

Zvířata byla a nejspíš ještě dlouho zůstanou součástí potravinového řetězce lidí a zabít zvíře by v případě krajní nouze  nakonec dokázal pravděpodobně každý z nás. Otázkou ale zůstává: „Jak?“ A ještě další otázka: „Pokud už musíme zvířata zabíjet, dává nám to právo snížit je tím na úroveň strojů na maso, které musí svůj život prožívat v doslovně pekelném prostředí a zacházení ?“

Můj soukromý příběh na závěr. I v našem malém městě jsou malá jatka. Jednou jsem musela projít kolem nich, shodou okolností jsem sebou měla naší fenku Daphné. Ta se ale asi deset metrů před jatkami zastavila, stáhla ocas a odmítala jít dál. Když jsem se jí snažila přemluvit, lehla si na silnici a jen se třásla. Nakonec mi nezbylo, než se obrátit a obejít jatka jinou cestou. V té chvíli mě napadlo jen jedno – toto místo musí být obestřeno nějakou energií a je štěstím i prokletím lidí, že tyto energie nedokáží vnímat.

Pokud tedy máte děti, učte je prosím soucitu se všemi tvory – bez všech rasových a zákonných výjimek.

„Svět není žádný šmejd a zvířata nejsou žádná surovina k našemu zneužití. Ne smilování, ale spravedlnost dlužíme zvířatům.“
Arthur Schopenhauer

„Zvyk lidi smíří s jakoukoliv krutostí a móda je přivede k osvojení jakýchkoliv zvyků .“
George Bernard Shaw

„Nikdo ať se nevyhýbá odpovědnosti. Protože zacházíme se zvířaty tak zle, protože křik žíznivého dobytka z železničních vagónů nikdo neslyší, protože je na jatkách tolik surovosti, protože v našich kuchyních tak mnoho zvířat umírá strašlivou smrtí z nešikovných rukou, protože zvířatům způsobují nevýslovné utrpení lidé bez citu, protože se zvířata stávají objekty surových dětských her, jsme my všichni vinni a musíme nést znamení této vinny.“
Albert Schweitzer