Jděte do kina: Skandál
Co potřebuje drzý podvodník k úspěchu? Šarm, zapálení a okolí posedlé slávou a senzacemi natolik, aby chtělo uvěřit. Richard Gere předvádí svůj talent v ironické tragikomedii o různých podobách lžích.
Že byl Howard Hughes podivín, připomněl už Scorsese v Letci. Teď je řada na Clifforda Irivnga. Muže, který využil excentricity slavného miliardáře k pořádnému nakopnutí své skomírající literární kariéry. Autorizovaná biografie Hughese, člověka proslulého paranoiu a dobrovolnou izolací, člověka, který už desetiletí neopustil Bahamy – z toho byla v roce 1971 prvotřídní senzace. Dokonce dvojí. Nejdřív jako exkluzivní sólokapr nakladatelství McGraw-Hill, pak jako skandální podvod. Fakt, že Hughese nikdy neviděl, ovšem Irving skrýval obdivuhodně dlouho, knížka se skoro už objevila na pultech. Jenže pak do televize zavolal opravdový Howard Hughes.
Lasse Hallström se ale nespokojil jenom s jedním podfukem a zobrazil rovnou celou podfukářskou dobu. Clifford není sám. Nikdo z lidí, kteří o podvodu ví, Irvinga nezastaví, naopak většina se na blamáži za milion dolarů podílí s ním. Irving využívá paranoie, chtíče a tužeb Nixonovské éry, zachycené jenom chvíli předtím, než se Nixon sám neslavně utopí v jiném skandálu jménem Watergate. I přes navození doby pomocí kostýmů, kamery a hlavně tehdejších songů, vhodně použitých k ilustraci děje (You Can’t Always Get What You Want zpívají na konci Rolling Stones), takhle cynická historka není jenom příjemné retro. Hallström sice spojuje tehdejšího amerického prezidenta s tím současným pouze jemně, i tak ale ve Skandálu podává 70. léta jako časy, kdy se lže jenom o jiné válce než dneska.
Švédský režisér, známý v Hollywoodu hlavně pro své smířlivě sladkobolné filmy jako Pravidla moštárny nebo Čokoláda, tentokrát upustil od shovívavého humanismu. Richard Gere k tomu upustil od romantické nevýraznosti, proměnil ji v šarmantní neproniknutelnost a v tandemu s dojemně lidsky slabým Alfredem Molinou napájí jinak až dokumentárně natočenou story energií zarytosti své postavy. Jeho Clifford je hrdina vyváženě sympatický a politováníhodný. Odvážný hráč i zoufalec, který nedokáže přestat lhát. Nejde jenom o ty velké lži na hranici zákona. Irving lže i své ženě o milence, i sám sobě o své příčetnosti.
On sám se do výstředního světa Howarda Hughese noří tak hluboko, až už neví, co všechno si vymyslel on a co Hughes. Film, protože napsaný podle jeho knihy Skandál, díky níž nakonec Irving na tom všem vážně vydělal, je podobný. Všechno sleduje z pohledu svého charismatického, rozporuplného hrdiny a obratně míchá fikci a fakta do uspokojivě chameleónské podoby, která oslňuje, i když se jí nedá věřit.
Sledovat Irvingovu troufalou cestu je navíc zábava, ostatně i aktuální společnost se pořád ráda nechává oklamat pro peníze nebo potěšení a příslibem slávy odklízí pochybnosti o uvěřitelnosti mnohých exkluzivit. Koneckonců ani film obecně nikdy nenabízí čirou skutečnost, jakkoliv se tak může tvářit. A Skandál vtipně a neškodně jedovatě připomíná, že pozor na použitou licenci se vyplatí dávat nejenom u filmu.
The Hoax, USA 2006, 115 minut. Režie Lasse Hallström, hrají Richard Gere, Alfred Molina, Marcia Gay Harden, Hope Davis, Stanley Tucci, Eli Walach, Julie Delphy. Premiéra 13. 9. 2007.
foto: Bioscop
