Denně totiž spotřebuje tolik kalorií, kolik stačí pro pět normálně pracujících dospělých osob. Ale vdovec s neskutečným apetitem přitom nepřibere ani deko navíc.
Jako smyslů zbavený se Heinz musí od rána do večera cpát. Denně mu ústy projde přes kilo sekané, dvě a půl kila brambor, tucet vajec, velká sklenice majonézy, několik koláčů pizzy, chipsy a někdy až dvacet karbanátků. Apetit ho popadl po smrti manželky, která zesnula před dvaadvaceti lety. A protože denně přijme padesát tisíc kilojoulů, nedoporučuje mu lékař ani snížit denní dávku čtyřiceti cigaret, protože chuť k jídlu by se bez nich ještě posílila.
Jenže žaludek začíná přivádět Heinze na mizinu, protože mu na jídlo nestačí malá penze.
„Už nemůžu chodit jíst ven. Naposledy jsem přišel do restaurace a objednal si bramborák a nakonec jsem jich tam snědl sto. Nemůžu si to dovolit,“ uvedl nenasytný Němec.
Jeho tělo si však s denní přehnanou dávkou kalorií dokáže poradit. Měří totiž 1,8 metru a váží 95 kilogramů, což je na hranici normální váhy a mírné nadváhy.
„Doktoři mi říkají, že můj žaludek je jako důl, ve kterém jsem pracoval šestatřicet let – černý a bezedný,“ tvrdí s úsměvem bývalý horník.
Lékaři netuší, proč jeho metabolismus potřebuje tolik energie. Je však jisté, že bizarní syndrom se zpustil ve chvíli, kdy jeho žena Minna před dvaadvaceti lety podlehla rakovině.