Práce z domu
Je snem mnoha lidí. Jenže rozdíly mezi snem a skutečností bývají často diametrální.
Lidé například často sní o životě na nějakém odlehlém ostrově v Karibiku. Ale ruku na srdce, jak dlouho by jste se tam ve skutečnosti vydrželi „poflakovat“ ?
Stejně tak, když si lidé představují, jak by to vypadalo, kdyby pracovali z domu, vidí se většinou jako klidné a uvolněné osoby, které s úsměvem na rtech zasedají v ještě teplém pyžamku k vonící ranní kávě a mezi pročítáním denního tisku a sledováním televize, si jen tak mimochodem plánují svůj pracovní program. Tato fantazie není nereálná, ale hodí se spíše pro rentiéry, než pro ty, kteří si svou prací musí vydělat na živobytí. Pro práci z domova totiž platí stejná pravidla jako pro všechno ostatní v životě – všechno špatné s sebou nakonec přináší i něco dobrého a všechno na první pohled dobré, má zase svou rubovou, o poznání ošklivější stranu. My lidé ale velice často vnímáme jen to, co je úplně na povrchu a ty spodnější vrstvy všech věcí a dějů začínáme rozeznávat, teprve když se sami staneme účastníky situace.
Plusy a minusy práce z domu
Všechny následující položky mohou být většinou označeny jak za výhody, tak nevýhody, protože problémy, které práce doma přináší, nevznikají z práce samotné, ale spočívají v osobnosti člověka, který se jí rozhodne vykonávat.
► Sociální kontakt je velmi málo vnímanou součástí běžného pracovního poměru. Zaměstnanec se nejdříve musí do svého zaměstnání nějak dopravit a tato cesta je příležitostí k mnoha rozhovorům, můžeme je vést, nebo nemusíme. Práce opět přináší komunikaci s lidmi, některé dialogy vést musíme, jiné vedeme rádi, protože se svými kolegy nebavíme striktně jen o práci, ale třeba také o tom, jak jsme celou sobotu „drandili“ na kole po křivoklátských lesích. Tím získáváme tzv. zpětnou vazbu – to znamená, že můžeme okamžitě vidět reakce na výsledky naší práce, ale stejně tak se můžeme s pomocí reakcí svých kolegů utvrdit v tom, že pokud jsme synovi zatrhli na dva dny počítač, udělali jsme dobře.
Při práci z domu dojíždění odpadá a stejně tak skutečná, verbální i neverbální komunikace s kolegy – tzv. z očí do očí. Rozhodování o tom, zda se s někým budete, nebo nebudete bavit tedy nemusíte řešit, protože i kdyby jste chtěli, nebude s kým. Jedinou možností je obvykle internetová pošta, nebo telefon, ovšem zůstanete-li na tuto komunikaci odkázáni, rychle pochopíte, že je to jen velmi slabá náhražka. Sečteno a podtrženo – kolem vás nebude nikdo, kdo by vás „sepsul“, urážel nebo otravoval, ale nebudete mít ani nikoho, komu by jste mohli říci: „Irenko, myslíš, že to takhle můžu odevzdat….?“ A tak jako vaši práci nebude nikdo kritizovat, nebude vás nikdo ani povzbuzovat a chválit.
Člověk, který se rozhodne pro práci z domu, by se proto měl naučit plánovat si trávení volného času mezi lidmi stejně svědomitě, jako si bude plánovat svou práci. V opačném případě nejsou výjimkou případy, kdy dotyčný s údivem zjistí, že už týden nebyl venku. Stejně tak může pomoci, pokud si pořídíte nějakého chlupatého kolegu. Pes nebo kočka, kteří budou ve vaší kanceláři sice jen nepokrytě „chrápat“, vám asi neporadí s vašimi pracovními problémy, ale můžete jim bez obav říci: „Tadeáši, já už dneska fakt nemůžu…“
A i když vám Tadeášek neodpoví, přijde se s vámi pomazlit, což může být někdy i mnohem lepší.
► Pracovní disciplína je v běžném zaměstnání nastolena jaksi sama od sebe. Každý den před vámi stojí známá hromada úkolů, které musíte do konce pracovní doby zvládnout. Kromě toho jsou v zaměstnání šéfové, kteří vám obvykle nedovolí prohlížet si 8 a půl hodiny na internetu místa, kam by jste si rádi vyrazili na dovolenou. Jakmile ale začnete pracovat doma, budete svobodní. Budete muset dělat přesně jen to, co si sami nakážete a pokud si nic nakázat neumíte, tak také opravdu nic neuděláte. Není to ale jen otázka pevné vůle a schopnosti soustředění. Nebudete už v kanceláři, ale doma a může se opět velice snadno stát, že jen než dojdete na své pracovní místo, cestou naházíte věci do pračky, uklidíte snídaňový „bufáč“ po celé rodině a když už budete v tom, tak možná i přežehlíte tu sukni, kterou vaše dcera bude odpoledne tak nutně potřebovat. Když potom přijdete „do práce“, bude deset.
► Pracovní doba od – do bude v takovém případě vaší spásou. Budete si ji muset sami stanovit a budete také nuceni ji sami striktně dodržovat, přičemž lákavé je nejen její nedodržování, ale kupodivu i její přetahování. Pokud vás totiž práce bude bavit, budete ve velkém, opravdu velkém pokušení říkat svému Tadeášovi: „Už dodělám jenom tohle………..a pak hned půjdeme ven.“ Přičemž – hned se může často protáhnout na – za tři hodiny. Jak vidíte, i z těchto důvodů se může chlupatý kolega hodit. Jeho totiž vaše „Už jenom…“ nebude zajímat. Pokud se naučí na venčení po skončení vaší oficiální pracovní doby, vytáhne vás ven, i kdyby k tomu měl použít něžný nátlak, kterému se odolává mnohem hůř, než vzteklému šéfovi.
► Váš veřejný obraz se také změní. Ve chvíli, kdy si sousedky všimnou, že nikam pravidelně nedocházíte, bude to pro ně dostačují důkaz pro tvrzení, že neděláte vůbec nic. Můžete očekávat různé reakce od pomlouvání a povážlivých úsměvů ve vaší večerce až po nájezdy kafovacích a seriálových kamarádek.
Pravidla své nové práce musíte obhájit i před svou rodinou – ta také nebude daleka pocitu, že se jen tak poflakujete, tak proč by jste nemohla jenom… až by z vás byla služka na plný úvazek.
Jak vidíte, pracovat doma vyžaduje silnou osobnost, ale pokud to zvládnete, přinese vám tahle změna prakticky téměř všechny výhody, o kterých jste dříve jen snila. Budete-li se navíc věnovat něčemu, co vás skutečně baví, zvítězíte na celé čáře.
Není totiž náhodou, že dříve takto lidé pracovali zcela běžně – řemesla a živnosti se vždy realizovali tam, kde se zároveň bydlelo, protože výkonnost člověka, který dokáže ukázněně pracovat doma je skutečně mnohem vyšší, než výkonnost běžného a mnoha věcmi otráveného zaměstnance.
