Umělec každým coulem
Vladimír Franze – skladatel, malíř, autor scénické hudby, od 90. let vůdčí osobnost nově se utvářející podoby českého postmoderního dramatu.
Zkrátka umělec, který své estetické cítění rozhodně nepopře! Vladimír bude autorem rozlučkové sochy z písku, která slavnostě ukončí Sculpture Grande v české metropoli.
Jaký vzkaz posíláte veřejnosti svým dílem, co má představovat a jak by jste ho charakterizoval
Vznikne jakási říše z písku, taková krajina snění, jako si Tolkien vymyslel v Středozemi. Centrem bude věž, která je něco mezi dortem a Babylonskou věží symbolizující prvek oslavy, ale taky změtení názorů. Okolo centrálního objektu vznikne několik hradů. Jde o vztah země, krajiny, historie, ale i návrat do dětství, kdy si člověk vymýšlí různé fantastické světy.
Prvek hravosti bude zdůrazněn přidanými předměty – květinami, hračkami. Jde o připomenutí skutečnosti, že by z oblasti umění neměla vymizet hravost. Písek jakožto materiál symbolizuje pomíjivost, dočasnost našeho konání, ale zároveň jde při tvorbě o kontakt člověk – země. Při tvorbě mi pomohou studenti scénografie brněnské FAMU a JAMU.
Co pro Vás znamená Václavské náměstí Čím je pro vás jako umělce tento prostor zajímavý
Václavské náměstí pro mě znamená střed tepu Prahy. Zároveň je na něm vidět určité omezení. Není to totiž pravé náměstí, ale jakýsi vyseknutý kus pařížského bulváru. Kdyby bylo na mně, představoval bych si Václavák jako jednolitou šikmou plochu z růžového plastu a u Muzea by byl monumentální desetimetrový falus, z něhož by šel proud vody obloukem až na Můstek.
Co je pro vás vůbec současné umění Jaké v něm vidíte tendence a jak se vám líbí
Současné umění se po intenzívním hledačství a analýze 20. století vrací znovu k nejrůznějším syntézám. Umění chápu jakožto projev tvůrcova názoru na svět provedený určitou formou a způsobem v určitém materiálu. Vzhledem k tomu, že jednotný názorový základ – víra a podobně – je v evropské a americké civilizaci destabilizován a otřesen, připadá mi projev většiny mistrů renesance či baroka pro dnešek daleko aktuálnější a soudobější než cokoli z 20. nebo 21. století.
Jak byste srovnal české a zahraniční umění ve veřejném prostoru Jsou zde nějaké rozdíly
Hlavní rozdíl vidím v u nás příliš mnoha protichůdných, vzájemně se rušících hledisek kladených na určité důležité místo. Tradice Modernost Dokončení národního obrozeni Sentiment Soudobý internacionalismus Muzeum Osobní zájmy Výsledek – zbaběle sentimentální, nenavázané na skutečnou tradici – pošilhávaní po tom, co se kde ve světe šustlo. Pohádka JAK STAŘEČEK MĚNIL, AŽ PROMĚNIL!
Co vás v umění konkrétně zajímá Co naopak přivádí do rozpaků
Německá malba posledních 30 let. Důslednost, důkladnost, poctivost a pevně rozvinutý hutný základ a historická kontinuálnost tak jako například u starých Číňanu. Není rozdíl mezi Grünewaldem, Noldem a Kiefrem.Do rozpaků mne přivádí smazáni identity a kořeny tvůrců, ztráta manuality v umění a nahrazení osobního vkladu řídkostí, vydávanou za nestrannou objektivitu. Je jedno zda to vytvořil Korejec, Řek, Uruguayec či Marťan.
Kdo nebo co vás inspiruje a koho skutečně nemáte rád v umění
Umění se rozvíjelo VŽDY jen v souvislosti se SLUŽBOU. Umění je SLUŽNÁ OBLAST! Ze současného umění mě fascinuje ZBROJNÍ DESIGN. Taky propojení funkce a formy bez zbytečnosti jako například u pyramidy. Stíhačka-letící socha. Exaktnost ad absurdum – poezie. Soudobá socha se pak může ve své přibližné nejednoznačnosti jít vycpat.
