Stěhování jako důkaz lásky?
Právě v těchto dnech stojím před velkým životním rozhodnutím, jenže jsem tvor poměrně nerozhodný, tak mi možná pomůže vyslechnout názory a zkušenosti některých z vás.
Zdroj: archiv redakceJe mi třicet let a celý život žiji v malém městě na jihu Čech. Vyrostla jsem tu, chodila do školky i školy, prožila tu své první lásky i zklamání. Mám tu celou rodinu a všechny přátele. A i když mám spoustu známých a přátel i tady na internetu, doma je doma. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych své město opustila.
Jenže jsem potkala manžela, který pochází ze sousedního města. Když jsme se poznali, velmi brzy nás přestalo bavit se jen jezdit navštěvovat. Neustále se stěhovat na víkendy, jednou tam, podruhé zase zpátky. A tak netrvalo dlouho a začali jsme spolu bydlet. Byla jsem tehdy ráda, když Mirkovi nevadilo, že se přestěhuje on za mnou, i když můj byt je o něco menší než jeho.
Po několika letech jsme svůj vztah stvrdili i úředně a zanedlouho se nám narodily i děti. Zabydleli jsme se tu a Mirek si zvyknul na nové působiště víc než rychle. Jenže….Já jsem v současné době na mateřské dovolené s naším nejmladším synem a Mirek má v práci problémy. Vypadá to, že se sídlo firmy přesune na druhý konec republiky, a Mirek tak přijde o práci.
Ale protože je ve svém oboru opravdovým odborníkem, dostal nabídku, aby svou firmu následoval. Jenže to by znamenalo stěhování na druhý konec republiky, do krajského města plného lidí. Myslela jsem, že bude dojíždět, i kdyby to znamenalo, že se budeme vídat jen o víkendech a svátcích, jenže Mirek má možnost využít služebního bytu a chtěl by, abychom ho jako rodina následovali.
Argumentuje tím, že jsem stejně na mateřské dovolené, že mě tu tedy nic zásadního nedrží. Ale mně se nechce. Už několikrát jsme se kvůli tomu pohádali. Mirek mě obviňuje, že nejsem schopná jednou udělat taky něco pro něj, když on už za mnou šel. Nabádá mě, jak moc je pro něj to místo důležité a nejen pro něj, vždyť nás živí. Jenže já mám strach, strach odejít do cizího města, kde budu trávit většinu času jen se svými dětmi a on bude celé dny v práci. Navíc se bojím, jak tu změnu ponesou děti. Ale Mirek je čím dál tím naštvanější.
Dokonce mi řekl, že buď půjdu, nebo to bude brát, že s ním už nechci být. Jak mu vysvětlit, že mám tady zapuštěné kořeny hodně hluboko? I když nejsem stará, nemám chuť je přesazovat někam jinam a začínat úplně od začátku. Nechci o něj přijít, ale ani se nechci stěhovat. Nevím co s tím. Myslíte, že bych měla jít?
Foto zdroj: profimedia.cz
