Sdílený manžel: Může polygamie šťastně fungovat?
Pro většinu lidí z našich krajů je představa muže s několika manželkami nepřijatelná. V některých zemích je zcela běžná, v jiných se nad ní přivřou oči. Dokážete si představit, že se o manžela dělíte s dalšími dvěma ženami a všichni společně bydlíte v jedné domácnosti?
Zdroj: archiv redakce„Lidé se domnívají, že muž s více manželkami musí být perverzní egoista s nadprůměrnou potřebou sexu. Je to ale naopak – s takovou povahou by vícečetný svazek neudržel,“ tvrdí Američanka Vicki Dargerová, která svého manžela sdílí s vlastní sestrou a další ženou. Dohromady vychovávají přes dvacet dětí. Vicki přiznává, že je to někdy náročné. Ale na druhé straně ji „spolumanželky“ podpořily, když procházela depresemi a potřebovala pomoc.
Odmysleme si na chvíli sny o věčné lásce prince k jediné princezně, zapomeňme na žárlivost i na potřebu být v kuchyni svou vlastní paní. Představme si místo toho velkou rodinu, kde si hraje na jedné hromadě tucet dětí a kde máte pořád k ruce spřízněnou duši, se kterou můžete zdrbnout celý svět. Nehledě na to, že se s ní můžete podělit o domácí práce i hlídání ratolestí a pár večerů v týdnu máte díky tomu zcela volno. Zní to idylicky, nebo šíleně? Věřte tomu, že záleží jen na společnosti, v níž jste byla vychována.
Moderní žena ze západní kultury bude hledět na muže s více manželkami jako na samolibého fouňu, co si mnohoženstvím masíruje ego. Prapůvodní myšlenka polygamie ale z mužského egoismu nepramení. Sám Mohamed žil celých pětadvacet let s jedinou manželkou až do její smrti. Poté se postupně oženil s dalšími, až měl najednou devět žen. Vzal si k sobě vdovy po válečných hrdinech, o které by se jinak nikdo nepostaral. V kulturách, kde žena nevydělává žádné peníze a kde neexistuje jistota státní podpory typu starobní nebo vdovský důchod, je mnohoženství logickým sociálním krokem.
[[related]]
Také v některých chudých oblastech Afriky je zvykem, že žena přejde po smrti svého muže do rodiny jeho bratra. Jinak by jí i jejím dětem hrozilo hladovění. Bohužel se s tím pojí i rychlé tempo šíření viru HIV.
Ačkoli si denně stěžujeme na finanční nedostatky a špatnou ekonomickou situaci v zemi, měly bychom být rády, že si „můžeme dovolit“ žít v párech a naši manželé nemusejí podporovat veškeré osiřelé příbuzenstvo ani válečné vdovy. Můžeme si dovolit hlásat rovnost pohlaví a zakázat polygamii zákonem. Kdo ale opravdu chce, může žít v polygamním svazku na hromádce. Něco takového zakázat nelze. „Někomu vyhovuje žít pospolu, někdo radši žije v klasickém manželství a někdo chce žít s osobou stejného pohlaví. Já jsem si vybrala tenhle způsob života, a je mi tak dobře,“ prohlašuje Vicki, pro kterou jsou její spolumanželky nejlepší kamarádky. ¨
Pochopíte ji, politujete, nebo odsoudíte?
