Proč bývalý už není ten pravý

Některá setkání jsou rozhodně osudová, nebo aspoň já si to myslím. Když mi třeba uklouzne noha a já spadnu někomu do náruče, nebo když jedete v tramvaji, stále na sebe navzájem koukáte, ale najednou musíte vystoupit a on nikde. No tak asi neměl dost odvahy, řeknete si, jenže vracíte se zpátky tramvají z kafíčka s kamarádkou a on tam je znovu. Tak tomu říkám osud. A přesně takhle jsem se seznámila s jedním fajn chlapem.

Ještě v tramvaji jsme si vyměnili čísla a další den šli na rande. První rande, večeře, procházka, film u něho, a najednou mě to nějak přestalo bavit. Vlastně, potkala jsem v té době někoho opravdu skvělého, s kým sice neproběhlo žádné osudové setkání, ale bylo to okouzlení na první pohled, a to tak silné, že mě nic jiného nezajímalo. Takže jsem to ukončila.

Kdo by ale čekal, že se přesně po roce setkáme na stejném místě…v tramvaji…znovu se tu objevuje něco osudového, a s tím se v mé hlavě vždy rozsvítí červená kontrolka, že někdo chtěl, abychom se potkali, abychom šli zase na rande, aby vše bylo dokonalé.

A dokonalé to bylo, ale pouze do třetího rande. Chápete to!? Do třetího rande, do toho stejného rande jako přesně před rokem, kdy jsem ho nechala, protože mě to vůbec nebavilo. A nyní se dostávám do stejné situace, znovu ho opouštím, protože mě to znovu přestává bavit.

A řešení? Když se s někým rozejdete, napište si dopis. Kdybych to byla tenkrát udělala, stačilo si ho teď přečíst, a měla bych po starostech. Tak si ho, pro případ, že nepřestanu jezdit tramvají, napíšu teď.

Karolíno,
s tímhle chlapem opravdu ne. I přesto, že máš pocit osudového setkání, nevěř tomu! On pro tebe prostě není. Bude na tebe až příliš hodný, ani na druhém rande od něho nečekej žádnou pusu, protože nemá ani tolik sebevědomí, aby tě uměl pořádně obejmout. Bude se k tobě chovat jako k víle, která by se po letmém doteku mohla rozpustit!
Jo, je hezkej, ale co z toho? Jestli do příště nasbírá nějaké sebevědomí, což bych se moc divila, stejně si nebudete rozumět. Pamatuješ, jak rozporuplně se choval? Jak jsi v duchu hrála hru na počítání jeho protiřečení? S takovým člověkem se nedá mluvit, když ani on sám neví, co si myslí.
A konec konců, Karolíno, ty přece miluješ podpatky. A taky ten pocit stoupnout si na špičky, abys ho mohla políbit. Ale když měří 170 a ty o 5 víc, jak to chceš asi tak dělat.
Má sice peníze a je pěknej, ale nestojí za to!
Kašli na to a najdi si někoho lepšího!

Tak. Dopis si ukládám, a když to bude třeba, tak jako když ho najdu 🙂

A jestli si taky napíšete dopis, klidně nám ho pošlete na redakce@femina.cz!