Nechtějte být jeho matka! Je už dospělý

Daniel je milý, třicetiletý grafik, poctivě plnící všechny zadané úkoly. Jeho manželka ho ráno přiveze do práce a kvečeru si ho zase odveze. Jsem jeho nadřízenou už rok a nikdy jsme neměli vážnější konflikt, alespoň ne osobní. Jen jedna věc mi od začátku připadala podivná. Kdykoli si Daniel potřebuje vzít volno, nepožádá o ně osobně. Zavolá jeho žena. „Danny by měl jít zítra ráno k lékaři. Je to možné, nebudete ho postrádat?“  Neobvyklé nejsou ani telefonáty typu: „Chtěla jsem se jen zeptat, jestli ten včerejší přesčas Dannymu proplatíte. Kvůli rodinnému rozpočtu, víte?“ Jelikož Daniel umí otevřít ústa jen na pozdrav a na vsrknutí kávy, nějak jsem ho podvědomě zaškatulkovala jako nesvéprávného školáka. A tak když se mi znelíbilo, že je příliš často skloněný ke své Blackberry, místo aby se věnoval práci, proběhla mi hlavou myšlenka: „Měla bych si zavolat jeho manželku a promluvit s ní o tom.“ Jako bych snad byla učitelka, která všechno vyřeší na rodičovském sdružení…

Muži se k mateřskému chování ze strany partnerky stavějí dvěma způsoby. Jedněm to silně vadí, protože to uráží jejich mužnost a nebere se na vědomí, že jsou už dospělí. Příliš mateřská žena v jejich očích ztrácí na přitažlivosti a nezřídka se začnou ohlížet po jiné, která je bude vnímat jako rovnocenné partnery a poskytne jim víc volnosti. Druhá skupina to lenivě přijímá – z ní se ovšem rekrutují nesamostatní jedinci, kteří si po sobě neumějí umýt ani hrnek od kafe (případ grafika Daniela).

Jak se ve vztahu k partnerovi vyhnout roli matky?

–  Nedělejte za něho věci, které by měl zvládnout sám. Neuklízejte po něm ponožky, nebalte mu tašku do práce, nepřipomínejte mu každou maličkost.

– Nechte mu kus osobního prostoru. „Kam jdeš? kdy se vrátíš? Nebuď tam dlouho.“ Takhle mluví maminky s nedospělými syny. Kapku volného času musí trávit podle své chuti a je dost velký na to, aby se uměl včas vrátit.

– Nebuďte přehnaně starostlivá. Nelamentujte, že vyšel s mokrou hlavou do mrazu. Jestli nastydne, je to jeho hloupost. Nikdo vás nepožene k soudu za zanedbání péče. A pokud dneska ještě nejedl, asi neměl hlad.

– Nerozhodujte o tom, kdy se osprchuje a kdy půjde spát. „Zítra brzy vstáváš“ je argument pro dítě školou povinné, nikoli pro zaměstnance bankovního sektoru.

– Uvolněte se a berte rodinný život i všední povinnosti s větším nadhledem. Když spisovatelka Elisabeth Kübler-Rossová hovořila s umírajícími ženami, zjistila, že se v jejich pocitech často objevuje výčitka: „Kdybych jen nebrala všechno vždycky tak vážně!“ Vzpomeňte si na to, až zase budete utírat drobky po svém nesamostatném manželovi a pulírovat byt do půlnoci s trpkým vědomím, že jste jediná, kdo to dělá. Pravidelně si najděte chvíle, kdy všechny starosti pustíte z hlavy a budete si užívat jeden druhého.