Umělé oplodnění: Zázrak ze zkumavky

Příčin zvyšující se neplodnosti je mnoho. Nezdravý životní styl, kouření, obezita či naopak podvýživa… I trend odkládat mateřství na dobu, kdy už je ženské tělo pomalu na sklonku svého plodného období, neplodnosti nahrává. Příčiny neplodnosti jsou na straně ženy i muže, obě pohlaví se na problému podílí zhruba půl na půl.

Správný stav duše
Normální doba pro otěhotnění při nechráněném styku u zdravého páru je zhruba rok. Když uvážíme, že plodné dny jsou v měsíci asi tři až čtyři, není rok nijak přehnaná doba. Jenže v dnešní době přesně naplánovaných a jasně daných cílů se může taková doba zdát příliš dlouhá.

Při prvních neúspěších se okamžitě vynoří otázka „Proč to zrovna nám nejde?“ a odtud může být jen krůček do bludného kruhu psychického bloku. Protože duševní pohoda je velký spoluhráč plodnosti. A nemusí to být jen přílišná upjatost na těhotenství. Hezky to ilustruje příběh pětatřicetileté Mirky: „S manželem jsme chtěli miminko, ale nešlo to. Do toho hrozné stresy v práci. Vlastně jsem se stala tak trochu obětí šikany ze strany vedení. Po roce a půl snažení jsme zašli do centra asistované reprodukce. Podle všech vyšetření se zdálo být vše v pořádku, příčina nejasná. Podstoupili jsme jeden cyklus, ale neúspěšně. Smutek byl obrovský, i když jsem si říkala, že to napoprvé nemusí vyjít. Další cyklus nám doporučili za půl roku. V práci už to mezitím bylo k nevydržení, tak jsem dala výpověď. Cítila jsem, že se v mém životě musí něco změnit. Tři týdny nato jsem nedostala měsíčky. V první chvíli mě ani nenapadlo, že by to mohlo být těhotenstvím. Když se pak na testu objevily dva proužky, nemohla jsem tomu vůbec uvěřit!“

Psychika vůbec hraje v oplodnění velkou roli, někdy stačí, že pár přijde do centra asistované reprodukce, podstoupí základní vyšetření, podělí se o svoji starost s někým zasvěceným, a zničehonic otěhotní bez jakéhokoli lékařského zásahu. Jenže tak jednoduché to bohužel vždy není. Jsou páry s jasným zdravotním problémem a bez lékařské pomoci by nikdy dítě přirozenou cestou nepočali. Obecně platí, že po roce neúspěšného snažení je načase zvážit možnost návštěvy centra asistované reprodukce. K první návštěvě není třeba doporučení gynekologa, objednat se můžete sami přímo do centra, které si vyberete.

Kde se bere neplodnost?
Častou příčinou neplodnosti je neprůchodnost vejcovodů u žen nebo chámovodů u muže. Muži si plodnost snižují i kouřením, špatnou životosprávou, stresy, a dokonce i přehříváním varlat v příliš těsném prádle. Důvody neplodnosti mohou být i imunologické, nízký počet spermií u muže a jiné. Důležité je přijít do centra včas, zejména u žen je limitujícím faktorem léčby věk. Je třeba počítat i s určitou dobou léčení, ne vždy se výsledky dostaví hned.

Jak probíhá umělé oplodnění?
V první fázi umělého oplodnění je žena stimulována hormony, aby v jejím těle dozrál dostatečný počet vajíček. Zralá vajíčka jsou pak odebrána při krátkodobé narkóze, ve stejné době muž dodá sperma. Další postup je v režii embryologa. Po splynutí vajíček a spermií jsou vzniklá embrya několik dnů kultivována v laboratoři a pak zavedena ženě do dělohy. Implantuje se většinou jedno až dvě embrya, nepoužitá embrya mohou být zamražena a uschována pro další cyklus.

Existují různé způsoby oplodnění, záleží na konkrétním zdravotním stavu páru. Někdy ani není třeba odběru vajíček v narkóze, ale provede se pouze takzvaná intrauterinní inseminace (IUI). Při ní je ženě po hormonální stimulaci vpraveno mužovo sperma přímo do dělohy. Někdy je naopak třeba přistoupit k takzvanému ICSI, kdy je spermie doslova vpíchnuta přímo do vajíčka.

Komu dokáže pomoci?
Metody umělého oplodnění dnes umí pomalu zázraky. Šanci na vlastního potomka mají i muži, kteří nemají v ejakulátu vůbec žádné spermie a normální cestou by dítě nikdy nepočali. Existují mikrochirurgické zákroky, kdy jsou spermie odebrány přímo z varlete nebo nadvarlete. Také rodiny postižené nějakou dědičnou chorobou mají šanci. Embrya mohou být vyšetřena na konkrétní chorobu ještě před vložením do dělohy a implantují se pak jen zdravá embrya. Dá se říct, že se tímto způsobem rodina může zbavit své genetické zátěže jednou provždy.
[[related]]
Krajní možnost: dárcovství
Existují páry, kterým ani všechny popsané možnosti neumí pomoci. Pak mají ještě poslední šanci: dárcovství vajíček nebo spermií. Dárcovství je anonymní, u žen je horní hranice pro oplodnění darovanými vajíčky 47 let. Oplodnění darovanými vajíčky či spermiemi je pro pár těžká volba, je třeba si uvědomit, že dítě nemá s jedním svým rodičem geneticky vůbec nic společného. Muži tuto skutečnost nesou asi daleko hůř než ženy. Ty mají šanci najít s dítětem společnou identitu během devíti měsíců, kdy ho nosí ve svém těle.

Ani metody umělého oplodnění nejsou všespasitelné. Úspěšnost umělého oplodnění je 30–40 %, tedy zhruba třetina. Při implantaci zmražených embryí ještě méně, zhruba čtvrtina. Při léčbě hrozí i rizika, nejčastěji takzvaný hyperstimulační syndrom u ženy, kdy tělo reaguje na stimulační hormonální léčbu. Každé těhotenství po umělém oplodnění je bráno jako rizikové. Pozitivní naopak je, že se při umělém oplodnění nezvyšuje riziko vzniku vrozených vývojových vad a syndromů.

Kolik stojí?
V dnešní době hradí pojišťovny tři cykly, každý další si pacientka musí uhradit sama. Počítejte ale s tím, že i v placeném cyklu se doplácí léky a některé speciální metody, například zmražení embryí nebo vyšetření embryí před vložením do dělohy. V některých případech se tak může konečná cena vyšplhat až do řádů desetitisíců.

Připraveno ve spolupráci s Babyweb.cz