Petra Kvitová: Jak se rodí nová tenisová legenda

Dlouhá léta Petra trénovala s tatínkem na starých kurtech, kde nebylo ani základní příslušenství. Jen boudička na převlečení. Její spolužáci ani nevěděli, jak moc bere tenis vážně. Nešlo si ale nepovšimnout, že ji neporazí ani chlapi z místního tenisového oddílu. V šestnácti se přesunula k profesionálům do Prostějova a všechny překvapila, s jakou lehkostí dokáže válcovat turnaje. Nebylo ale jednoduché se na ně dostat. Chyběly peníze na cesty do zahraničí. „Až po nějaké době jsme s taťkou vyjeli do Stuttgartu. Vůbec jsem ty holky neznala, prostě jsem to rychle odpinkala, jak mě to táta naučil, a ten turnaj vyhrála,“ vzpomíná Petra.

Ještě loni si kupovala letenky do ekonomické třídy. Letos už létá byznysem. Více místa a pohodlí při cestování jí pomáhá udržet formu, regenerace je rychlejší. Najala si psychologa, který ji podporuje v sebedůvěře a koncentraci na hru. Koupila si byt… ale jinak žije skromně. Žádné utrácení za luxus nebo nepotřebnosti. Vydělané peníze jí zatím leží na účtě.

Před finále ve Wimbledonu si věřila. Úspěšná Ruska Marie Šarapovová jí strach nenahnala. „Můžu ji porazit,“ věděla Petra před zápasem, který z hlediště sledovaly i české tenisové královny Martina Navrátilová a Jana Novotná. „Navrátilová říkala, že nemám být spokojená s tím, že hraju finále. Tak jsem odpověděla, že nejsem,“ vysvětlila svůj přístup Petra. Její tajná formule, jak vyhrát ve Wimbledonu zlato? Nespokojit se s druhým místem…

Trenér David Kotyza se po vítězství své svěřenkyně neubránil slzám. Nejvíc na Petře ocenil odvahu a sílu ve chvílích, kdy Šarapovová získávala navrch. Věří také, že úspěch nestoupne mladé tenistce do hlavy. „To, co dělá, dělá dobře. Když jde mimo práci, je úplně normální,“ prohlásil o ní.

Jednadvacetiletá Petra o sobě tvrdí, že vede obyčejný život s obyčejnými problémy svých vrstevnic. V lásce ji ale provází štěstí – je šťastně zamilovaná a přítel ji v tenise na dálku podporuje. Jak bude její pohádka pokračovat dál? Povede na první místo světového žebříčku? Třeba ano… Proč by se měla spokojit se sedmou příčkou, když může být první…