Judi Dench: Dáma, která nepůjde do důchodu

V nedávné anketě byla vyhlášena nejlepší britskou divadelní herečkou všech dob. Britové ji považují za svůj národní poklad, jednou porazila i královnu Alžbětu v žebříčku nejoblíbenějších a nejrespektovanějších osobností Británie. Když v rozhovoru řekne sprosté slovo, zvedne se vlna odporu, protože každý od ní čeká chování sladké, příjemné dámy.

Sama Judi Dench, v roce 1988 oceněná titulem Dame, si takovou glorifikaci moc neužívá. „Připadá mi to, jako bych byla někde za vitrínou nějaké zaprášené zapomenuté staré kredence.“ Ale už nic neudělá s tím, že její všestranná bohatá kariéra prostě v publiku vyvolává úctu a lásku.

Ostatně má v ní něco pro každého. Shakespeara, muzikály, kostýmní romance, sitcom, v němž se v televizi objevovala třináct let, psychologická dramata i akční bondovky. A dvě výrazné role velkých královen, Viktorie v Paní Brownové a Alžběty v Zamilovaném Shakespearovi. Nikdo si k tomu nedovolí pochybovat, že na divadle je opravdu skvělá. Ke každé své postavě přistupuje se svěží intuicí a inteligencí nezastřenou předsudky.

Během svých začátků v 50. letech v slavném londýnském divadle Old Vic si vysloužila přezdívku Mocný atom a i o šedesát let později pořád disponuje energií a hravým duchem. Introvertní tiché postavy se jí vždycky hrály těžko. Zároveň ale ví, kdy hraje a kdy ne. „Kdybych se někdy chovala jako M z bondovek, moje manželství by nevydrželo třicet let,“ prohlásila.

Proti svému image křehkého národního pokladu protestuje i tím, že ráda dělá věci, které se od ní nečekají. Třeba experimentální film Vztek. Nebo když si zahrála slizkou manipulátorku v Zápiscích o skandálu. Jedno velké překvapení je vlastně i celá její filmová kariéra, která se rozjela náhodou, poté když v roce 1997 mocný producent Harvey Weinstein viděl televizní film Paní Brownová a rozhodl, že by se měl nasadit i do kin.
Přitom, když byla mladá, říkali jí, že ve filmech hrát nikdy nebude, protože na to nemá správnou tvář. Tehdy jí to ani nevadilo. „Stejně jsem nejvíc milovala divadlo. Kdybyste mi před padesáti lety řekli, že si nakonec budu natáčení filmů užívat, nevěřila bych vám,“ tvrdí.

Hraní si zamilovala už jako dítě, když ve školním představení hrála šneka. Ostatně její otec, doktor v Královském divadle v Yorku i vášnivá irská matka a dva starší bratři byli nadšení amatérští herci. V pubertě se s nimi Judi objevovala v různých představeních a tehdy si taky rozmyslela plán stát se baletkou. Chvíli ještě zvažovala scénografii, ale pak šla po vzoru bratra Jeffreyho studovat do Londýna na Centrální školu řeči a dramatu, kterou opustila jako premiantka.

Její první velká profesionální divadelní role byla Ofélie v Hamletovi ve zmíněném Old Vicu – a byl to propadák. „Bylo to těžké, ale možná je dobré dostanete zabrat tak brzo,“ komentuje nepříjemnou zkušenost s odstupem. Nicméně od té doby se nezbavila nervozity z každé další práce. „Nikdy si nejsem jistá a vždycky velmi spoléhám na režiséra.“ Od takové ženy nemůžeme čekat, že by se odklidila pohodlně válet na svých vavřínech. „Kdybych šla do důchodu, složila bych se. Člověk by se měl pořád něco učit, i třeba sudoku,“ říká workoholička Dame Judi Dench.

Další fakta o Judi Dench:

Nemá ráda tmu a dřív trpěla v kině klaustrofobií.

Doma má psa, čtyři kočky, dvě morčata, dvě rybičky, křečka, dvě myši a tucet hryzců. „Problém je, že je nemůžu vypustit všechny najednou. To by mohl někdo někoho sežrat.“

Její bratr Jeffrey pořád hraje, stejně její jediná dcera Finty Williams. Herec byl i její manžel Michael Williams, s nímž byl třicet let šťastně vdaná, dokud v roce 2001 nepodlehl rakovině.

Šestkrát byla nominovaná na Oscara, vyhrála ho v roce 1999 za osmiminutovou roli v Zamilovaném Shakespearovi.

Narodila se v prosinci 1934 v severoanglickém Yorku.