Má smysl používat umělá sladidla?

Čas od času se ale objeví zprávy, že užívání těchto produktů není zcela bezpečné. Většinu takových informací šíří lidé, kteří se zabývají alternativní medicínou nebo třeba biopotravinami. Jakkoliv bývá jejich motivace většinou pozitivní, své názory nemívají podloženy důkazy pocházejícími z velkých studií. Nejčastěji hovoří o tom, že náhradní sladidla (patří do skupiny kontroverzních „éček“) způsobují zažívací, ale i psychické potíže, nebo dokonce nádorová onemocnění.

Naopak ti odborníci, kteří používání různých látek v potravinářství kontrolují a povolují, mají k dispozici závěry důkladných rozborů. Z nich vyplývá jednoznačně: pokud se při konzumaci nepřekračují doporučené denní dávky, nemůže používání umělých sladidel nikomu uškodit.

Dobrá rada: umírněnost

Některé studie ale občas ukážou, že s umělými sladidly možná není všechno v pořádku. Slovo možná je však na místě. Výzkumů, které jejich bezpečnost potvrdily, je prostě víc. Diskuse se v současné době nejčastěji vedou kolem hojně používaného sladidla aspartamu. Italští vědci z Evropské nadace pro onkologii a ekologické vědy loni zveřejnili studii uskutečněnou na osmnácti stech laboratorních krysách. Tvrdí v ní, že aspartam je rakovinotvorný. Zpráva agentury AFP říká: „Sladidlo je schopno vyvolat lymfomy a leukémie u krysích samiček, a to i tehdy, je-li podáváno v dávkách velmi podobných denní dávce schválené pro člověka“.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) však považuje za nutné tyto výsledky před případnou změnou norem pro používání aspartamu ověřit. Každopádně nabádá k co nejrychlejšímu výzkumu, zda mohou zmíněné syntetické sladidlo konzumovat děti.

Aspartam přišel na trh v roce 1965. Do té doby se používal zejména sacharin, mnoha lidem ovšem vadila jeho typická „kovová“ chuť. Aspartam byl tehdy považován za zcela bezpečný. Ještě před jeho uvedením se ale přece jen objevily jisté varovné zprávy, mluvilo se zejména o nepříznivých účincích na nervovou soustavu. Vědci však tenkrát na základě mnoha výzkumů došli k závěru, že nebezpečný je jen pro lidi trpící fenylketonurií (vzácná genetická vada, která způsobuje neschopnost organismu zpracovávat aminokyselinu fenylalanin).

Aspartam se tedy začal v potravinářství používat ve velkém. Nicméně poté si více než sedm tisíc lidí stěžovalo Ústavu pro kontrolu léčiv a potravin ve Spojených státech (FDA – Food and Drug Administration) na zdravotní potíže, zejména bolesti hlavy, které přikládali aspartamu. O vyjasnění zdravotních dopadů aspartamu se tedy vědci snaží už čtyři desetiletí. Sledují jeho případný vliv na mozkové funkce, na vznik novorozeneckých vad, porodní hmotnost a podobně. Dosavadní závěr zní: umírněný příjem aspartamu není pro většinu lidí nebezpečný.

Kýžená štíhlost není zaručena

Lékaři nabádají, aby se u dětí šetřilo se všemi umělými sladidly. Do speciální dětské stravy je výrobci potravin dávat nesmějí. Podle odborníků platí, že děti by si neměly zvykat na sladkosti a příliš sladké nápoje, protože v dospělosti by mohly mít problémy s obezitou.

Kromě toho je třeba vědět, že aspartam přece jen přináší do těla určité množství kalorií. Není tedy zcela nekalorický, nýbrž pouze nízkokalorický. Proto sledujte, kolik kalorií má například nápoj, na jehož obaluje je deklarováno, že je slazen umělým sladidlem.

Jedna z vědeckých studií tvrdí, že upřednostňování výrobků s umělými sladidly vůbec nemusí vést ke kýžené štíhlosti. Právě nárůst spotřeby těchto potravin v USA prý může být jednou z příčinou obezity Američanů. Vědci testovali účinky umělých sladidel na dvou skupinách laboratorních krys. Tu první krmili tekutinou oslazenou pravým cukrem. Druhou nápojem ochuceným jak cukrem, tak náhražkovým sacharinem. Po deseti dnech dostaly obě skupinky zvířat do kotců čokoládové lupínky a obyčejné krysí žrádlo. Sladkých lupínků snědly všechny krysy zhruba stejné množství. Avšak zvířata, která vědci napájeli uměle slazenou tekutinou, do sebe při pojídání obyčejného žrádla naládovala třikrát tolik kalorií než krysy vykrmované pravým cukrem.

Spoluautorka projektu Susan Swithersová říká, že závěry pokusu lze aplikovat i na člověka. Umělá sladidla údajně mohou negativně ovlivnit přirozenou schopnost lidského těla regulovat přísun kalorií podle toho, jaké množství živin potřebuje. Organismus prý při pravidelném požívání umělých sladidel ztrácí schopnost rozlišovat mezi nízkokalorickými a vysokokalorickými pokrmy. Člověk se pak nezřízeně cpe.

Nežijte v iluzích

Některé vědecké kapacity ale označily tyto názory za „holý nesmysl“. Podle nich nelze z pokusu na zvířatech vyvozovat závěry platné pro lidi. Pavel Suchánek, odborník na výživu z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), se ke kritickému pohledu na zmíněný výzkum připojuje: „Problém náhradních sladidel je zejména v tom, že lidem, kteří chtějí hubnout, dodávají pocit bezpečí. Při jídle se pak neučí odhadovat velikost porcí, naopak si zvykají na konzumaci většího množství stravy. Tím ztrácejí realistický pohled na to, kolik toho můžou sníst a co už je příliš. Nehledě k tomu, že sladidla ve většině případů nejsou bez energie, ale pouze nízkoenergetická, což je velký rozdíl, který si málokdo z laiků uvědomuje.“

Pokud se tedy rozhodnete pro používání umělých sladidel, vybírejte si ty nejnovější. Jde o takzvaná alkoholová sladidla. Jejich název nesouvisí s obsahem alkoholu, ale chemické alkoholové vazby oxidu s vodíkem. Jde například o sorbitol, mannitol, xylitol (často přidávaný do žvýkaček), maltitol či isomalt. Ty jsou podle lékařů tak bezpečné, že se u nich – na rozdíl třeba od aspartamu nebo sacharinu – neuvádí maximální množství, které může člověk denně sníst. Mají i tu výhodu, že nezpůsobují zubní kaz.

Žádné ovoce, samá chemie

Při nákupech také myslete na to, že v litru a půl limonády, kterou prodejce nabízí „v akci“ za pouhé tři koruny, nemůže být nic jiného než umělá sladidla a barviva. S ovocem a zdravím to tedy nebude mít nic společného, i kdyby v nich nebyla jediná kalorie.

Do levných nápojů se dávají umělá sladidla také z toho důvodu, že nejsou tak drahá jako cukr a navíc dokážou jakoukoliv potravinu konzervovat, takže vydrží mnohem déle. Zmíněná doporučovaná alkoholová sladidla sice také konzervují, ale jelikož jsou dražší než cukr, v nejlevnějších výrobcích je nenajdete. Naopak v nich objevíte kontroverzní, ale levný aspartam či sacharin.

Právě sacharin byl prvním umělým sladidlem objeveným již na konci 19. století. Ústav pro kontrolu léčiv a potravin ve Spojených státech vydal v sedmdesátých letech minulého století prohlášení, v němž sacharin nedoporučoval. Studie totiž ukázaly, že velmi vysoké dávky způsobovaly nádory žlučníku u laboratorních krys a potenciálně tak ohrožovaly i lidské zdraví. Později se ale ukázalo, že nádory u krys vznikají způsobem, který u člověka není možný.

Někteří odborníci proti sacharinu nadále bojují s tím, že podněcuje vznik rakoviny žaludku. Naproti tomu mnoho výzkumů tvrdí, že se žádné jasné spojení sacharinu a rakoviny neprokázalo. Jiní vědci však hovoří o tom, že umělá sladidla mohou způsobovat trávicí potíže, které sice nejsou pro člověka nebezpečné, ale obtěžují. Objevily se i zprávy dávající do souvislosti umělá sladidla a dětskou hypertaktivitu.

Učinit jednoznačně závěr je složité. Zvláště pokud si uvědomíme, že ani přírodní variantu – cukr – nelze označit za něco zdravého. Východiskem je do jisté míry používání medu. Ale i ten má stejně jako běžný cukr (hnědý nerafinovaný nevyjímaje) či ovocné cukry (fruktóza) hodně kalorií a neprospívá ani zubům. Nabízí se tedy jen jedno spolehlivé řešení: chcete-li mít stoprocentní jistotu, že svému zdraví neškodíte, zapomeňte na sladké. Nebo ho alespoň omezte.

Než půjdete nakupovat

* Mnoho studií o umělých sladidlech potvrdilo jejich nezávadnost. Některé výzkumy ale hovoří o tom, že zbytečně zatěžují organismus a že mohou mít vliv například na psychiku nebo i na vznik nádorových onemocnění.
* Při nákupu si vybírejte výrobky, které obsahují takzvaná alkoholová sladidla. Jde například o sorbitol, mannitol, xylitol. Ty jsou podle lékařů tak bezpečné, že se u nich – na rozdíl třeba od aspartamu nebo sacharinu – neuvádí maximální množství, které může člověk denně sníst.
* Jen některá umělá sladidla mají nulovou energetickou hodnotu. U jiných je jen snížená. Takové výrobky bývají někdy označené jako dia. To znamená, že jsou vhodné pro diabetiky, protože neobsahují cukr, ale mohou být kalorické.
* Umělá sladidla nepoškozují zubní sklovinu, a nepřispívají tak ke vzniku zubního kazu.
* Levné limonády slazené umělými sladidly jsou nezdravé a v jídelníčku by se vůbec neměly objevovat.

Řepný cukr není nijak užitečný

Lékaři už léta upozorňují, že konzumace řepného cukru má řadu nevýhod. Obsahuje velké množství kalorií a podporuje vznik zubního kazu. Navíc se v kombinaci s nadměrným příjmem tuků podílí na zvyšování dlouhodobého rizika vzniku závažných onemocnění (cukrovka, choroby srdce, obezita, některé druhy rakoviny). To, že hnědý, nerafinovaný cukr obsahuje více minerálů a je lepší, není pravda. Nejsou v něm stejně jako v bílém cukru žádné látky, které by byly pro tělo nějak užitečné.

Zdroj: abecedazdravi.cz