Lechtivé čtení: Pod maskou

CHCI TĚ KARKULKO. Trhla jsem sebou a začala se rozhlížet okolo. Ale v tom mumraji bylo skoro nemožné zjistit, kdo mi ten lístek vtiskl do dlaně. Místnost byla plná roztančených a halekajících lidí. Tedy lidí. Pohádkových postav, zvířat a potom taky těžko identifikovatelných tvorů. Kamarádka Linda slavila třicáté narozeniny ve velkém stylu a maska byla podmínkou. Koupila jsem červenou škrabošku, hodila na sebe červené koktejlky, vklouzla do červených lodiček a do vlasů si uvázala infantilní červenou mašli. V devětadvaceti! Ale co by člověk neudělal pro ztřeštěnou kamarádku, že? Znovu jsem se zadívala na ten lístek. CHCI TĚ KARKULKO. Páni! Minimálně má dotyčný smysl pro humor, projelo mi hlavou. Kdo by tak mohl chtít Karkulku… No jasně! Vlk anebo… že by myslivec? Ale pěkně stavěný a švarný a ne žádný páprda. Uculila jsem se nad tou představou a znovu se rozhlédla. Nic. Ani vlk, ani myslivec.

Prodírala jsem se místností plné lidí k východu a marně hledala Lindu. Kde k čertu může být? Vytratila se hned na začátku a určitě si někde užívá, jak ji znám. Jak může někdo bydlet v tak obrovském baráku? Vyšla jsem až ven. Byl krásný teplý večer a až na pár muchlující se před vchodem, nikde nikdo. Zevnitř ke mně doléhala I know you want me od Pitbulla, a já se v jejím rytmu dovlnila až na houpačku vedle domu. Usadila jsem se, stáhla škrabošku a vyzula boty. Než jsem se však stihla špičkou odpíchnout od země, přistály mi na očích čísi ruce. Moje okamžitě vystřelily nahoru, aby záhy zjistily, že ty cizí jsou skutečně velké, pevné a odhodlané nepustit.

„Ahoj Karkulko. Hmm… I want you…“ zašeptal mi do ucha. „Jsi k sežrání…” a kousl mě do něj. Páni! Ten jeho hlas a teplý dech a kousnutí mi obrátily vnitřnosti naruby. „Chci tě, Karkulko! A vezmu si tě!”

„Cože?!” vyhrkla jsem a snažila se jeho ruce sundat ze svých očí. „Pusť!”

„Slib, že mi neutečeš,” dýchl mi do kůže na krku.

„Dobře, slibuju.” Ještě chvilku jsem cítila jeho horký dech a potom ruce uvolnil. Prudce jsem vstala z houpačky a obrátila se. A téměř okamžitě se dala do smíchu. Dívala jsem se do tváře roztomilého králíčka. Celou dobu nehybně stál a nespouštěl ze mě oči. Začala jsem si ho prohlížet a smích mě pomalu opouštěl. Široká ramena a hrudník rýsující se pod jeho tričkem mě umlčel. Vypadal tak majestátně, tak silně a tak… sexy! Tedy až na tu masku. Znovu jsem se uculila. Najednou jsem zaregistrovala pohyb. Jeho ruce se začaly pohybovat. Sjela jsem pohledem k nim a spatřila, jak si pohrává s mou červenou mašlí. Kruci! Kdy mi ji sundal? Vytřeštila jsem na něj oči. Sevřel ji v dlani a pomaloučku, opravdu velmi pomaloučku jeho sevřená pěst doputovala až na její konec. Potom ji kolem ruky omotal. Totéž udělal i s druhým koncem. A mně došel dech. Pažemi trhnul od sebe, až se stuha napnula a povolil. Rozmotal a všechno opakoval znovu. Stála jsem jak přikovaná a hltala ho pohledem.

„Pojď sem,” promluvil a já poslechla. Nevím proč, ale poslechla. Neudělal jediný krok vpřed. Nechal mě dojít až k němu. Několik vteřin jsme si hleděli do očí. Natáhla jsem ruku a chtěla mu stáhnout masku.

„Ne!” okřikl mě a ruku mi zachytil. Stočil mi ji za záda a to samé provedl i s mou druhou rukou. Upírala jsem zrak na jeho ústa. Ta jediná neměl pod maskou. Toužila jsem po tom, aby mě políbil. Aby se zmocnil mých rtů. Neudělal to. Nechal mě vzrušenou a toužící stát proti sobě snad celou věčnost. Když jsem si uvědomila, co se vzadu děje s mýma rukama, bylo už pozdě. Měla jsem je pevně svázané svou červenou mašlí. A do prčic! Trhla jsem jimi, ale bylo to zbytečné. Dal si opravdu záležet.

„Teď tě opřu tady o tu zeď, a vezmu si tě! Jak jsem slíbil.” Moje útroby zakňučely. Bože! Vůbec ho neznám, ale nedokážu se mu vzepřít. Králíčkovi. Chtělo se mi pousmát, ale potlačila jsem to. Chlípná zvědavost byla silnější než můj zdravý rozum. A pak se to stalo! Vzal si mě! Vstupoval do mého těla s takovou razancí, až se mi podlamovala kolena. Držel mě pevně a bral si mě tvrdě. Bez jediného polibku, aniž by odhodil masku. Byl jako lev, který se zmocnil své kořisti a nepustil, dokud nebyl nasycený. Orgasmus byl jako exploze.

„Tohle si vezmu,” řekl, když se mnou skončil a znovu si mou červenou mašli namotal na ruku. Nebyla jsem schopná jediného slova.

„No kde jsi, prosím tě?” vybafla na mě za rohem Linda. „Zábava v plném proudu a ty se tady zašíváš.” Jo, kdyby jen věděla…

„Neviděla jsi králíčka?” vypadlo ze mě.

„Co???” zírala na mě s otevřenou pusou.

„Ale nic, pojď jdeme,” chytila jsem ji za předloktí a vešly jsme do domu. Ten večer už se králíček neobjevil. Škoda.

Foto zdroj: profimedia.cz