KRIZE V MANŽELSTVÍ A STŘEVNÍ PROBLÉMY! VÁŽNĚ
MŮŽE TO BÝT I VÁŠ PŘÍPAD
Paní Věra je 35letá rozvedená matka dvou dětí. Její potíže začaly už před deseti lety, v době, kdy po pětiletém manželství začala vážná krize mezi partnery. Tehdy začala trpět nepříjemným říháním a bolestmi břicha. Občas zvracela. Dále se začaly objevovat periody zácpy střídavě s průjmy. Opakovaně byla gastroenterologicky vyšetřena, ale příčina potíží nebyla jasně zjištěna. Kromě žaludečních a střevních potíží začala trpět nepravidelnou menstruací a úplně ztratila zájem o sexuální styk, protože při něm trpěla bolestí. Manželská krize skončila rozvodem a potíže na krátkou dobu polevily. Nicméně opět se začaly objevovat ve vlnách, kdy se výrazně zhoršovaly, nedokázala celé dny na nic jiného myslet, a zase zlepšovaly, kdy byly v pozadí a nevadily jejímu fungování.
Zdroj: archiv redakceProdělala řadu vyšetření, opakované gastroskopie, RTG žaludku, CT břicha. Potíže se vlekly, část roku trávila v pracovní neschopnosti. Ve 30 letech byla poprvé odeslána k psychiatrovi. Užívala řadu antidepresiv, ovšem bez valného úspěchu – vesměs jí z nich „bylo špatně“, a tak je záhy vysazovala. Přestala raději k psychiatrovi chodit. Pak navštívila několik léčitelů a obešla dostupné lékařské kapacity ze somatických oborů. Žádná organická příčina potíží, které neustávaly, se nenašla. V 35 letech se zoufalá pokusila o sebevraždu, a tak se dostala k psychiatrovi podruhé.
Při prvním rozhovoru dominovala tenze a mírná deprese. Záhy se rozhovořila o gastrointestinálních potížích a nekonečné cestě vyšetření a zklamání z výsledků, které nic neříkaly. Psychiatr záhy zjistil souvislost vážného manželského konfliktu a počátku potíží. Pro vysvětlení počátku potíží použil stresový model. Pak se podařilo přenést pozornost z tělesných potíží k interpersonálním problémům. Paní Věra začíná chápat souvislost počátku potíží, nicméně neví, proč dále pokračují, když je už dávno rozvedená. Ukazuje se však, že vlastní nemoc se stala náplní života. Věra během let opustila všechny své zájmy, přestala se stýkat s přáteli, její myšlení i jednání se většinu času týká potíží. Navíc má problémy s oběma syny, kteří jsou v pubertě a ignorují ji. Léčba byla vedena jak antidepresivy, tak psychoterapií. Jako antidepresivum byl použit moclobemid. V psychoterapii šlo v prvním řadě především o to naučit Věru zacházet s tělesnými příznaky, regulovat je pomocí relaxace a snižovat jejich dopad na emotivitu tím, že se učila měnit svoje automatické myšlenky. Pak se učila plánovat čas, rozvíjet příjemné aktivity, znovu navázat a vytvořit sociální síť. Velmi důležité bylo přesvědčit Věru, že invalidní důchod by neměl být jejím cílem. Stav se zpočátku neměnil a jak terapeut, tak paní Věra klesali na mysli. Nicméně po dvou měsících pravidelné práce se celkově normalizovala nálada a příznaky postupně slábly. Věra se zbytkovými příznaky nastoupila do práce. Během dalšího měsíce příznaky dále odeznívaly, až vymizely úplně. Ještě jeden rok Věra užívala antidepresivum. Pak léky po dohodě s psychiatrem vysadila. Během tohoto roku si našla nového partnera.
Ukázka z knihy Nadměrný strach o zdraví, nakladatelství Portál Odkaz na knihu a redakci
