Kristýna Hrušínská: Paní Herečka, která si na manýry nepotrpí

Sešly jsme se při natáčení jedné scény ze zmíněného filmu. V ní Kristýna hraje s autem, tak se chystám, že si s ní o autech trochu popovídám. Čekám tu tedy, než Kristýna alias Linda dorazí. Mezitím si prohlížím auto, které si ve filmu zahraje. Jedná se o malý ale naprosto nepřehlédnutelný Peugeot 208 v zářivě žluté barvě. Je tak výrazný, že přitahuje moji pozornost jako magnet. Na chvilku mě napadne, jestli svým vzhledem herečku nezastíní. Vtom přichází Kristýna a moje obavy se okamžitě rozplývají. Je krásná, sebevědomá a přirozená. Vmžiku svou přítomností ovládne celý prostor. Je jedním slovem okouzlující, a to ještě neprošla péčí vizážistek a kadeřnic, které na ni čekají v zázemí.

Stejně jako já i Kristýna si zálibně prohlíží malého Peugeota, který jí má dělat hereckého parťáka na place. „Peugeoty mám ráda. Hrozně se mi líbí ta světýlka, takové ty tesáky. Je to hezký designový prvek, stejně jako ta mřížka vepředu. I ty tři rozsvícené drápy vzadu vypadají skvěle,“ říká s uznáním Kristýna. Spokojený výraz má i při nahlížení do interiéru vozu. Ultramoderní, mladistvý interiér nadupaný technologiemi je evidentně silnou stránkou vozu hodnou obdivu i mimo záběry kamer. Najednou se Kristýna zarazí a na její tváři se objeví překvapený výraz. Zjistila totiž, že auto má manuální převodovku. Okamžitě chápu její nejistotu. Normálně totiž jezdí výhradně s automatem, a navíc má před sebou úplně první natáčení automobilové scény v životě.

„Manuál je jediná věc, která mi při řízení dělá potíže,“ říká Kristýna. „A zvládnete to?“ ptám se. Odpoví mi tím svým nenapodobitelným odzbrojujícím úsměvem: „Tak uvidíme, aspoň bude veselo.“ Zdá se, že ji nic nevyvede z míry. Nepotrpí si na manýry. Žádná scénka nespokojené hvězdy se nekoná, Kristýna se prostě přizpůsobí a situaci vyřeší. „Jednou jsme byly s kamarádkou jejím autem v Chorvatsku. Jí ale bylo po předcházejícím večeru nějak špatně a já jsem na tom byla líp, tak jsem navrhla, že to zpátky domů odřídím. Dala jsem to. Nejhorší je rozjezd, ale pak, když už jste na dálnici, tak tam už je to pětka, a to už je v podstatě jako automat.“

A jaký je obecně váš vztah k autům?

Mám k nim dobrý vztah. Dostanu se s nimi z bodu A do bodu B a za to je mám ráda.

Odkdy máte řidičák?

Dělala jsem si ho až poměrně pozdě, asi ve 22 letech. Pak mi máma přenechala svoje auto, mimochodem automat. Takže jsem vlastně manuálně řídila jen v autoškole a pak už nikdy.

Jak byste sebe popsala jako řidičku?

Snadno se za volantem nechám vytočit. Mám pocit, že lidi jezdí jaksi víc hulvátsky, bezohledně… Nepoužívají blinkry a tváří se, jako by jim silnice patřila. „Tak snad počkáš, ne?“ nebo „Ženská za volantem…“ To mě vždycky naštve a když nemám syna Vojtu v autě, občas pořádně nadávám.

Bez čeho byste se v autě neobešla, tedy kromě automatické převodovky?

Držáček na kafe. To je naprostá nutnost. A docela jsem si teď zvykla na parkovací kameru, která mi pomáhá zaparkovat, tu jsem v minulém autě neměla. Jinak ale po nových technologiích a  automobilových novinkách nijak zvlášť neprahnu. Vytvořím si k autu vztah a dokud jezdí, tak ho neměním.

Co je vaším nejoblíbenějším dopravním prostředkem?

Já chodím hodně pěšky. Po Praze vlastně autem moc nejezdím. Jen na chalupu a k moři.

Jste řidič na dlouhé tratě?

Ano, do Chorvatska jsem to autem zvládla. To bylo asi 850 kilometrů. Dokud nejsem unavená, jedu. Nerada k volantu pouštím někoho jiného. Ve svém autě raději řídím, než bych se nechala vozit, v jiných se nechávám vozit, ale vždycky jen vepředu. Vzadu se mi dělá špatně.

Jaké typy aut preferujete?

Teď mám větší auto. Pořídila jsem ho, když se mi narodil Vojtík.

Líbí se mu cestování?

Moc, ale radši jezdí s tátou. Prý jezdím moc pomalu. „Táto přidej, předjel tě!“ křičí vždycky na manžela.

Zdědil Vojtík herecký talent?

Vypadá to, že ano. Hraje i ve filmu, který právě natáčíme. Hraje tam vnoučka manželových prarodičů, tedy ve skutečnosti jsou to jeho vlastní praprarodiče. Je tam na terapeutickém sezení eroticky závislých, my se tam bavíme o různých věcech a chlapeček u toho sedí, dědeček s babičkou samozřejmě pohoršeni… a malej Vojtík se ptá: „Co to je brousit?“ 😊

Vy taky hrajete od dětství? Máte to v rodině…

Ne, já jsem v tom prostředí jen vyrůstala. Chodila jsem s našima do divadel. Ne, že by mě tam tahali. Já jsem tam chtěla, protože se mi tam líbilo, i to zákulisí atd. Jako dítě jsem ale nehrála. Spíš jsem byla taková tichá, u mě se to projevilo až později. To Vojta je úplně z jiného těsta, ten nezavře pusu a je hodně bezprostřední.

Nechala byste Vojtíka, aby se herectví věnoval naplno, nebo spíš pro něj chcete takové to normální dětství?

Samozřejmě ho nechám. Proč bych ho zrazovala od něčeho, co sama mám ráda. Nevím, jestli bude teď dostávat nabídky po té jedné větě, co dostal v Pánském klubu. Možná ho ale manžel ještě někde obsadí. Uvidíme.

Už se vám někdy stalo, že jste měla odehrát scénu, na kterou jste neměla patřičnou dovednost, třeba nějaký sport, který neovládáte?

Vlastně ani ne. Teď jsem třeba naposledy točila na kánoi, a to bylo v pohodě. Vodu totiž sjíždím, to umím. Jinak asi ani žádné technické či jiné zádrhely nebyly.

Mám pocit, že Kristýna si ostatně zádrhely nepřipouští. Je profesionálka a poradí si se vším, co se jí postaví do cesty s elegancí a humorem. Natáčení s Peugeotem 208 samozřejmě dle očekávání zvládla naprosto bravurně, bez jediného zaváhání, stejně jako všechny ostatní scény.Nakonec je trochu škoda, že auto ve finálním záběru neřídila ona, ale její herecký partner, ale to víte, režisér a kameraman se musí poslouchat. Nejen o tom se můžete přesvědčit v celovečerním filmu Pánský klub, který přijde do kin v roce 2022.