Kontaktní čočky – zázrak české vědy

Může za to rodák z Prostějova, který se dožil necelých 85 let. Jmenoval se Otto Wichterle a je považován za zakladatele makromolekulární chemie. Proslul zejména objevem měkkých čoček, ale v jeho hlavě vzniklo ještě dalších 150 vynálezů (známé je třeba polyamidové vlákno – silon a hydrogel).

Životopis vynálezce

Otto Wichterle se narodil v Prostějově v rodině továrníka – jeho dědeček a poté i otec vlastnili  továrnu na zemědělské stroje. Po maturitě se zapsal ke studiu chemie na Fakultě chemicko-technologického inženýrství. Studium zakončil v roce 1936 a pak na fakultě zůstal jako asistent, pouze však do uzavření českých vysokých škol nacisty 17.11. 1939.

Poté získal zaměstnání ve výzkumném ústavu zlínských Baťových závodů. V roce 1941 stál na pokraji převratného objevu pružného vlákna; výzkum však nedokončil protože chtěl zabránit tomu, aby objev padl do rukou nacistů. Jeho výroba pod obchodním názvem „Silon“ tak začala až o desetiletí později.

Prvním impulsem k Wichterleho práci na objevu měkkých kontaktních čoček byl jeho náhodný rozhovor ve vlaku. Spolucestující četl odborný článek o možnostech chirurgické náhrady oka a Wichterle si uvědomil, že problém by šlo vyřešit sestrojením čočky z hydrofilního polymeru. Tak začal pracovat na tomto problému, kterému později věnoval většinu svého dalšího úsilí. První prototyp se mu podařilo vyrobit a sám vyzkoušet roku 1957. Tyto čočky měly drsný povrch a v oku pálily, nicméně Wichterle si na vlastní oči ověřil, že čočky je možné použít pro korekci zraku.

Pokrok v technologii výroby kontaktních čoček zaznamenal v roce 1961, kdy s pomocí primitivních prvků realizoval metodu odstředivého lití. To umožnilo vyrábět jednak kvalitnější čočky, jednak i jejich produkci v malých sériích – počátkem roku 1962 jich vyrobil na pět tisíc!

Zdroj: Wikipedia