Kolik času věnovat dětem? Nepřeháníte to?
Kolem dětí se točí takřka celý náš život. Nejprve jimi sami jsme, potom se snažíme je mít, a když se nám narodí, stáváme se rodiči už na celý život. Rodiče se snaží své děti vychovávat podle nejlepšího vědomí a svědomí, podle vzorů, které si přinesli z domova. Možná i podle okolí a rad odborníků. Jenže podle některých bychom se dětem měli věnovat prakticky neustále. Je to tak správně?
Zdroj: archiv redakceKaždé dítě je jiné a potřebuje jiný přístup. Všichni si to uvědomujeme, a přesto je stále slyšet, jak se maminky předhánějí v tom, co jejich děťátko umí, v kolika umělo sedět a v kolika přestalo nosit plenky. Jako by se jediným kritériem péče o děti stala rychlost jejich vývoje. Když už je vývoj srovnaný, v těch třech čtyřech letech, zase se z útržků rozhovorů dozvídáte, že sousedovic Petřík je chudák, protože máma je věčně v práci a tátu nemá. Janinka od vedle zase musí celé dny pomáhat s péčí o malou sestřičku a rodiče na ni nemají čas.
Děti jsou dnes také poměrně často „odklízeny“ před blikající televizi či počítačový monitor. Na můj vkus až příliš často slýchají: „Běž si hrát, nemám čas, musím ještě udělat to a ono…“ A tak je vychovávají pohádové příběhy a počítačové hry, zatímco rodiče se pachtí za penězi, které často ani nemají jak utratit. Zkrátka na to není čas. Proto mě zajímalo, kolik času tráví se svými dětmi maminky v mém okolí.
Andrea, dvě dcery 8 a 4 roky
„Máme rodinnou firmu se sídlem a kanceláří v našem domě. Takže holky jsou odmalička zvyklé na každodenní ruch a lidi, kteří si u nás podávají dveře. Dokud chodila do školky i starší, bylo to celkem klidné. Do tří let byla mezi dětmi, kolem páté jsem měla hotovo i já a mohla jsem se jí věnovat. Ze školy se ale vrací kolem dvanácté nebo jedné hodiny, a to pak společně děláme úkoly mezi mými papíry. Musím říct, že na ně příliš času nemám, ale za prvotní považuji to, aby měla rodina z čeho žít. Věnovat jim každou volnou chvilku je luxus, který si mohou dovolit jen lidé bez práce. Mají jedna druhou, zahradu a spoustu hraček, které by je měly zabavit na dobu, kdy musíme s manželem pracovat.“
Eva, dcera 7 let a syn 2,5 roku
„Dětem se snažím věnovat co nejvíce, ale někdy to zkrátka nejde. Musím vařit, prát, žehlit, starat se o domácnost. V takových chvílích se tedy musejí zabavit sami. Teď už to není takový problém, umějí si hrát společně i každý sám. Je pravda, že ode mne dost často slýchají větu: Vydrž chvíli, teď nemám čas. Každá máma, která byla na mateřské, zná ten kolotoč kolem rodiny a dětí. Také ví, že věnovat se dítěti celých dvacet čtyři hodin denně nejde. Ale někdy mi je líto, že na ně nemám tolik času, kolik bych chtěla.“
Daniela, dcera 5 let
„Dokud jsem byla s Vaneskou doma, věnovala jsem se jí, jak jen to šlo. Pracovala jsem, když spala. Když byla vzhůru, snažila jsem se jí věnovat opravdu stoprocentně. Dnes můžu říct, že možná i kvůli tomu je Vaneska zcela neschopná samostatné práce a hry. Neustále vyžaduje mou spolupráci nebo alespoň účast. Když přijdeme ze školy, už už vymýšlí, co bude dělat, a hned se dožaduje, abych byla s ní. Kolikrát ještě ani nemám zuté boty, a ona už chce slibovat, co všechno spolu budeme dělat. Vím, že je jedináček, a také vím, že je to mým přehnaným přístupem a péčí o ni, když jsme spolu byly doma. Neustále musí být středem pozornosti. Jestli se rozhodneme pro druhé dítě, určitě zvolím zlatou střední cestu. Ani málo, ani moc.“
Musím říct, že s mým mužem se snažíme dětem věnovat, jak to jde. Někdy ovšem také potřebujeme být sami za sebe. Přeci jen nejsme jejich součástí a občas musíme prachobyčejně vypnout, což nám štěbetající děti neumožňují. Nevidím nic špatného na tom, když je necháme, ať si hrají samy v pokojíku. I my máme právo na odpočinek a chvilku klidu. Nebo na to máte jiný názor? Myslíte si, že je třeba se dětem neustále věnovat?
Foto zdroj: profimedia.cz
