Knihy: Malý princ v nás
Znáte Malého prince? Pokud vás tato knížka kdysi zaujala, i když třeba negativně svojí těžkou pochopitelností pro dítě, určitě vás okouzlí její „verze pro dospělé“.
Je to totiž opravdu líbezná knížka a sympatická už svojí kabelkovou velikostí a příjemnou tradiční látkovou záložkou.
Mathias Jung:
Malý princ v nás
Po přečtení Malého prince v nás mě napadá jediný příměr – kniha je takovým komentářem ke klasickému Malému princi, slepičí polévkou pro duši, obohacenou o citáty z jiných děl a střípků ze života Antoine de Saint-Exupéryho.
Dozvídáme se o hlubším smyslu Malého prince, jehož postavu máme v sobě každý. Malý princ je totiž vnitřní dítě v nás, nezkažené a hloubavé. Opět se zde setkáme s krabicí, uvnitř které je schovaný beránek, projdeme planetami, na kterých sídlí divní lidé. Možná nám jako dětem připadal divný ten upracovaný byznysmen nebo lampář, opilý alkoholik, který pije, aby zapomněl, že se stydí za to, že pije…pyšný král nebo veledůležitý vědec, který vlastně vůbec není důležitý.
Což třeba workoholik?
Co třeba ten ctěný obchodník, který nemá čas na hlouposti, ba ani se na příchozího Malého prince podívat. Co byste o něm soudili jako děti? Že je důležitý a velevážený…? Ba ne, ani Malý princ si to nemyslel a pomyslel si tenkrát něco o velké podobnosti s opilcem na předchozí planetě. Mathias Jung pravou podstatu vyjadřuje nadmíru zajímavě:
„V obou těchto soudech má zářné dítě pravdu. Tento obchodník není pracovitý, nýbrž je workoholik. Je závislý na práci stejně jako drogově závislý na jehle. Volný čas je pro něj neznámé slovo. S nikým nemluví, nikoho nekontaktuje, je bezcitný. Co asi chce tento workoholik vytěsnit svou závislostí?
To my nevíme. Snad je to touha po žitém životě a po lásce. Zato víme, že terapie lidí chorobně závislých na práci je těžká. Závislost na práci je zvláštní tím, že je společensky přijímaná. Dostává se jí dokonce nejvyššího společenského uznání. Cožpak by někdo nazval úspěšného člověka „závislákem“?… Celé instituce a firmy jsou založeny a strukturovány workoholicky.“
I lampář, který neuroticky plní příkaz každou minutu rozsvěcet a zhasínat lampu na své planetě, v sobě skrývá hlubší smysl. Možná je blízký každému z nás…
„Ideály, které do nás vtloukali rodiče, vychovatelé nebo náboženští funkcionáři, se mohou projevovat jako neurotické příkazy… Nechali jsme na sebe navléknout těsný plášť názorů, ideologií, hrubých zjednodušení a fanatismu ve věcech morálky, chování, jedení, pití, bydlení, sexuality, vztahů a práce… Jak říká stará terapeutická moudrost: Neurotik dává přednost poznanému neštěstí před dosud nepoznaným štěstím.
Poselství z dětství svírají náš život železnou obručí a často jejich působením ustrne náš další růst…“
Milostné krize Malého prince…
Těžko malé dítě pozná v pohádkové knize tu pravou podstatu vztahu Malého prince a jeho růže. Je to milostný vztah? Partnerský vztah z nouze, z touhy dvou opuštěných duší?
„Každý člověk je svým vlastním způsobem vybaven do života dobrým věnem, ale také hypotékou původu… Vstupujeme do manželství nebo vztahu proto, že je nám příliš chladno v duševní prázdnotě rodičovského domu a toužíme po teplém hnízdě….“
Je to tak? Co všechno nám odhalí Malý princ v nás? Co všechno v NÁS odhalí?
Autor nás nabádá vrátit se k lidské přirozenosti a hlasu srdce a při čtení si uvědomit, že jsme vlastně znásilňováni dobou, ve které žijeme…
