Knihy: Jak poznat psí duši
Aby lidského pochybení ve spolužití se psy bylo co nejméně, odborník v oblasti psychologie psů, behaviorismu a poruch chování se specializací na výuku lidí v převýchově psů připravil knihu doplněnou množstvím dokumentárních fotografií.
Rudolf Desenský, Jitka Škápíková
JAK POZNAT PSÍ DUŠI
Kniha se nezabývá jen psí psychikou, deprivačním syndromem, strachem, agresivitou, uvádí také poznatky o hierarchii smečky, věnuje se i způsobům výchovy psa a mnoha dalším otázkám. Jeho sdělení jsou podložena vlastní více než dvacetiletou praxí a životem se psy.
Žádný ze psů, který se ke mně dostal, si za to nemůže sám. Každý pes byl na počátku naprosto nevinným štěnětem, kterému se jeho osud nějakým způsobem zamotal, ale vždy vinou člověka.
(Rudolf Desenský, psycholog psů)
V knize najdete…
• Jak lépe porozumět svému psovi
• Jaký pes se k vaší povaze nejlépe hodí
• Jak mít radostného, dobře ovladatelného psa, který vám nedělá starosti
• Jak zbavit svého pejska strachu z bouřky a lidí
• Jak na to, aby pro vás dělal pes to, co od něho chcete
• Jak vnímat to, o čem váš pes přemýšlí, proč co dělá a co vám říká
• Jak se starat o nejrůznější plemena
• Jak zvládnout agresivitu nebo jiné nežádoucí sklony
Často se trápím, když se dozvím z médií, že byl někde utracen pes za to, že někoho pokousal. Vždycky říkám: Ten pes za to přece nemůže! On se nenarodil proto, aby někoho kousal. Může za to člověk, který ho špatně vychoval.
A proto jsem se rozhodl, že se nebudu stranit lidí, že jim chci předat poselství…
Když pes někomu ublíží, nemusí se nechat hned utratit. Je lepší, když majitel vytočí moje telefonní číslo. Na psa se podívám, s majitelem si promluvím. Neberu ale k sobě psy na převychování jako zboží do opravy. Pokud totiž nenaučím majitele, jak má se svým psem zacházet, zhruba za měsíc se jeho miláček ocitne ve starých kolejích.
Všichni psi, kteří mají být utraceni, jsou jen chybně vychováni člověkem a většina z nich se strašně bojí – jak by bylo vám při rozsudku smrti?
V kynologii je největší problém člověk, ne pes.
Rudolf Desenský – Artemis
*28. 8. 1969
Praktik v oboru psychologie psů, behaviorismu a poruch chování se specializací na výuku lidí v převýchově psů.
Ten, který tančí se psy a vlkem
Žije v ústraní se smečkou psů, nemá důvěru k lidem, co přehnaně rozmazlují své čtyřnohé miláčky. Vzdal se většiny výhod civilizovaného světa. Když se řekne Desenský, mnozí si jej vybaví jako toho magora z Novy, co kousl psa. Někteří mohou reagovat, že není tím nejlepším, kdo by se mohl věnovat jim a jejich pejskovi. Výsledky jeho práce ale mluví za vše.
„Štáb TV chtěl, abych předvedl, jak nějakého psa pokoušu, ale problém byl v tom, že jakéhokoli psa jsem si domů přivezl, udělal jsem si z něj do druhého dne ovladatelného pohodáře, tak nebylo na druhý den co točit. Máme záběry Fredyho, kterého jsem přivezl z Budějovic skoro o půlnoci a ještě v pěkné vánici. Skutečně celou cestu sněžilo a cestou zpátky to byla samá bouračka, proto to k nám z Novy nestihli přijet ještě v ten den a ráno už byl pes velice kamarádský. Zaskočil nás až napadením režiséra, který souhlasil s tím, že to znovu nainscenujeme před kamerou a ukážeme, jak vlastně zakročím, když pes něco takového udělá. Před kamerou pes přestal bojovat téměř okamžitě, proto nebylo nutné mu sundat koš, abych se mu potom zakousl do čumáku. Prostě zase měli z Novy smůlu.“
Od mládí toužil po pejskovi, vyrůstal ale v dětském domově, kde nebylo možné psa mít. Navíc trpěl alergií na psí chlupy. Měl tak silnou alergii na psy, že stačilo pouhé pohlazení, aby skončil s astmatickým záchvatem v nemocnici. Situace se od základů změnila v době, kdy se vyučený hodinář oženil a s manželkou chtěl koupit zahradu. Tenkrát ho prodávající pozemku postavil před krutou volbu: buď koupí pozemek i se psem, nebo pes skončí v sousedově guláši. Rozhodnutí bylo jasné. Rozhodl se pro psa. Bojoval s alergií, za půl roku nad ní zvítězil a práce se psy ho pohltila. I vyléčení z alergie odpovídá Desenského životní filozofii. Je přesvědčen, že alergie je psychická záležitost, takže je tedy otázka vůle a vnitřního přesvědčení se z ní vyléčit. Kvůli psům se dokonce rozvedl. Prý mu to ale nevadí, našel totiž nový smysl života. Sháněl knihy, chodil na cvičák a získával zkušenosti v praxi. Dnes mu lidé vodí psy, které by nechali jinak utratit, nebo žádají o radu, jak s nimi zacházet. „Teď mám všechny psy, které chci, hlavně ty zlobivé a vyvrhele, jako jsem býval kdysi já. Možná proto si s nimi tak rozumím,“ říká muž, který se roky učil řeči vlků. Tu prý úspěšně využívá i v komunikaci se psy. „Popovídá“ si ale i s opravdovým vlkem, mezi smečkou jeho psích kamarádů se totiž pohybuje i karpatský vlk.
Jitka Škápíková
Scenáristka, dokumentaristka, publicistka. Je autorkou přibližně dvacítky adaptací a původních her pro děti i dospělé realizovaných Českým rozhlasem, bezpočtu rozhlasových dokumentů oceněných v celostátních i mezinárodních soutěžích. Zároveň příležitostně spolupracuje také s Českou televizí na pořadech různých žánrů od dokumentu až po hranou tvorbu, zejména pro děti. Její scénáře k divadelním inscenacím uvádí v současné době například Divadlo Viola. Svými články přispívá do řady periodik.
V nedávné době vydala také několik knižních publikací, například úspěšný dvoudílný Báječný svět Viktora Preisse. V Nakladatelství XYZ vydala spolu s Bohumilem Kulínským knihu Volný pád (2008).
Rudolf Desenský, Jitka Škápíková
JAK POZNAT PSÍ DUŠI
Vyšlo v Nakladatelství XYZ
Váz., 295 str., 269 Kč
