Když se umělé oplodnění nedaří. Jakou roli hraje psychika?

Některá žena otěhotní bez sebemenších problémů, další ale potřebuje pomoc odborníků. Jenže někdy se nedaří ani IVF. Jak moc velkou roli v tom může hrát psychika, na to jsme se zeptali odbornice na slovo vzaté, Mgr. Jany Březinové, poradenské psycholožky z IVF Cube.

V jaké fázi snahy o početí k vám páry přicházejí nejčastěji? Jak s nimi pracujete? Kolik sezení s vámi nejčastěji absolvují?

Nejčastěji přichází po několika nezdařených pokusech, psychicky vyčerpaní a zamotaní „do bludného kruhu beznaděje“. Jsem klientům v první řadě hlavně oporou, poskytnu jim prostor, aby mi všechno mohli vyprávět a ulevit si. Pak postupně pracujeme s jejich příběhem, zdroji zvládání a plánujeme, jak to všechno ustát a zase získat kompetence k rozhodování a účasti na léčbě, jak na sebe netlačit a vše v klidu zvládnout. Mnohdy toto postačí, někdy je ale užitečná delší terapie, kde si zpracovávají klienti svá osobní témata, která je trápí.

Co je na snaze o početí z psychického hlediska nejnáročnější?

Přijmout fakt, že otěhotnění nemusí vyjít hned. Ženy na sebe zbytečně příliš tlačí, mají pocit viny a selhání. Strašně se bojí, že jim to nevyjde a zhroutí se jim život. S každým nepovedeným cyklem se toto zvětšuje a sílí možná psychogenní příčina neplodnosti. Žena je pak vyčerpaná a její život se obrací nesprávným směrem.

S čím dovedete párům snažícím se o dítě pomoci vy? Jakou roli v otěhotnění hraje psychika?

Pomáhám právě zastavit nebo zmírňovat tento „psychický kolotoč“. Pokud je žena v  nepohodě dlouhodobě, je psychika podstatným faktorem. V některých případech doporučuji přerušit IVF léčbu a pracovat psychoterapeuticky.

Bývá častější psychický „blok“ či problém, pokud to tak mohu nazvat, na straně muže či ženy?

Obecně je v reprodukční medicíně více kladena zátěž na stranu ženy, tudíž více pracuji s nimi. Ale také muži vnímají neplodnost jako problém a často se ve svých emocích neumí orientovat.

Vypozorovala jste v psychice žen nebo párů, kteří k vám docházejí a snaží se o dítě, nějaký společný prvek? Tedy kromě té touhy po dítěti. Myslím spíš něco, co všechny „brzdí“?

Jednoznačně výkonnost a tlak na výsledek. Je to ale pochopitelné, žijeme v konzumní době, všechno máme hned. Navíc není v moderní společnosti moc místo pro „selhávání“, takže pokud je žena poslední z kamarádek, která nemá dítě, bere to automaticky jako něco špatného.

V jednom rozhovoru mi psycholožka řekla, že vůbec nedoporučuje měření bazální teploty, ovulační testy apod., a to především dlouhodobě, kvůli psychickému stavu snažících se partnerů. Co si o tom myslíte vy?

A nebyla jsme to dokonce já? 🙂  Tyto metody k ničemu nepomohou. Akorát se ženy uvádějí do stresu, tlačí na partnera a není to sexy. Žena by měla zůstat pro partnera přitažlivá a ne mu mávat před očima papírkem nebo menstruačním kalendářem.

Doporučuji postup, pokud se pár rozhodně mít dítě, ať užívá pravidelného, ničím nerušeného sexuálního života, a pokud do roka neotěhotní, ať zajdou za odborníkem. Důležité je zmínit, že nezačínáme hned IVF! Pár vyšetříme a poradíme co dál.

Mgr. Jana Březinová

Služba psychické pomoci v Česku na klinice IVF je zřejmě unikátní. Jak jste se dostala k tomuto oborovému zaměření?

Ano, je unikátní především v tom, že jsem přímo součástí týmu kliniky, nejsem jen externista na doporučení a odborné poradenství je tak pro naše klienty snáze dostupné a můžeme efektivně spolupracovat.  K reprodukční medicíně mě přivedla moje dlouholetá zkušenost s psychosomatickou tématikou a práce ve zdravotnictví. Nyní se mi hezky pojí s dětskou psychoterapií a poradenstvím, protože ústřední téma v obou oborech bývá rodičovství, stres, výkonnost a vztahy. Jednoduše – na klinice to mnohdy začne a u problémů dětí to končí.