Kamarád taky rád

Každou volnou chvilku se zašíval u nás v kanceláři. V té době si začal velice dobře rozumět s mojí kolegyní Hankou, oba v tu dobu řešili svoje partnerské krize. Tak toho měli hodně společného, dělali si sobě navzájem zpovědní vrby. Hana mě vždy ubezpečovala, že jsou jenom kamarádi. Trochu jsem jim záviděla, já v té době neměla nikoho a moc jsem toužila mít aspoň kamaráda, bytostně mi chyběla mužská energie. Kamarádek jsem kolem sebe měla hodně, ale víc a víc jsem si uvědomovala, že mi pořád něco chybí.

Hned první den, kdy se u nás v kanclu Kuba stavil na kafe, se ve mně rozlil ten ztracený a někde vzadu v mé mysli zapomenutý pocit. Moc se mi líbil jeho úsměv, hlas a pomněnkové oči. Nedal se přehlédnout. Pěkně urostlý mužský. Toužila jsem ho poznat víc, ale zůstalo jen u platonické jednostranné lásky. Já pro něj byla vzduch. Později Kuba z naší firmy odešel pracovat jinam. Šel za lépe placenou a klidnější prací. A já byla smířená s tím, že už ho nikdy neuvidím.

článek

Jednoho červnového poledne jsem ho potkala na rohu ulice. No, potkala, vlastně do něho vrazila. Zrovna zamyšlená a docela naštvaná jsem se vracela z neúspěšného vyřizování na úřadech. A v tom prásk, vlítla jsem mu přímo do náruče. „Promiňte, nechtěla jsem do vás vrazit.“ Postupovala jsem očima nahoru, abych zjistila, do koho jsem to vlastně vrazila. „Ježíš, ahoj Kubo, kde se tu bereš?“ vyhrkla jsem překvapeně. „No, kousek odtud pracuju, v jedné strojní dílně, zrovna si letím koupit něco k snědku.“ Za ten rok jakoby ještě zkrásněl. Vypadal mnohem víc sexy. I ty montérky s náprsenkou mu  slušely.

Vyptával se, jak a co se ve firmě za tu dobu změnilo, kdo kam odešel. A jestli s někým chodím.  Byl to jen mžik, on spěchal do obchodu a já na autobus. „Víš, mohla bys mi dát svoje telefonní číslo?“ řekl rychle na rozloučenou.
Trochu mě to zaskočilo, že bych se mu líbila? Vždyť jsem pro něj byla vzduch, vždycky si hodně rozuměl s Hanou? Co najednou ten zájem? „A nechtěl bys radši aktuální číslo na Hanku?“ „Ne, chtěl bych tvoje!“ odvětil důrazně. Tak honem, než si to rozmyslí a než mi pojede autobus, blesklo mi hlavou.

článek

Večer mi došla jeho první zpráva. „Dobrý večer, co dělá spanilá tmavovláska před letní bouřkou úplně sama doma?“ „Tmavovláska je smutná a trochu se bojí bouřky,“ odepsala jsem mu. „Tak si představuj, že jsem s tebou v postýlce, ty se chvěješ při každém zablýsknutí a choulíš se do mé náruče a já tě pevně držím a chráním.„

[[=====]]

V takovém duchu pokračovaly i další a další zprávy. Po jedné Kubové hodně smutné esemesce se to nedalo. Musela jsem mu zavolat a povzbudit ho. Pak už naše psaní přešlo jen ve volání. Prokecali jsme neskutečně dost minut – jako kamarádi. Jedné noci mi Kuba zavolal. „Mám splín a potřebuju se nějak odreagovat a uvolnit přijeď ke mně, prosím. Já vím, je už hodně pozdě, já bych rád dojel za tebou, ale nemůžu, pil jsem.“ Chvíli jsem váhala, mám to podniknout, tak pozdě po tmě jet někam do neznáma, přes 30 kilometrů daleko? V nádrži nula benzínu, kde teď v noci proboha natankuju. Ale Kuba zněl v mobilu opravdu zoufale. „Dobrá, jedu, tak za hodinu mě čekej.“ Odpověděla jsem na jeho silné naléhání. Bylo mi jasné, jak zbytek noci skončí, jak ho vyléčím z jeho smutné nálady. Ano vitamín S – sex, ten je na deprese moc dobrým lékem. „Doufám, že už jedeš, já se těším na to, jak se pomilujeme, jsem moc vzrušený jen při představě, že tě uvidím nahou. Začíná mi být v kalhotách poněkud těsno, tak je sundávám.“ Pročítala jsem za volantem, hnána nepředstavitelnou, šílenou touhou a vzrušením, že jsem se ani v neznámých nočních vesničkách nestihla bát.

článek

„Kde jsííí,? Už je to hodina!“ Psal v další sms. „Čekám tě u hlavní cesty s baterkou.“ 
Konečně jsem to našla. Krk se mi svíral, v hlavě hukot, rozklepaná kolena, nervozita. Po první puse na přivítanou pominula. „To se dělá, takhle mě napínat! Jsi tu o půl hodinu později!“ hlesl. „A to se dělá vzrušovat mě za volantem? Dráždit mě v smskách, málem jsem nabourala, víš, kolikrát jsem musela zastavit a rozdýchat to?!“ Jakub se hned za dveřmi domečku přesvědčil, jak moc mě jeho sms rozpálila.

V mžiku jsme svá nahá těla k sobě těsně přimknuli. Z jeho kůže vyzařovalo neskutečné teplo a zručné ruce věděly, kde a s jakou intenzitou se mají dotýkat citlivých míst. Během chvilky, v jeho posteli, do mě silně a prudce pronikal. Rychle přirážel a já silně objímala svýma nohama jeho pevný zadek tak, aby měl ten správný a co nejhlubší průnik do mého rozvášněného lůna. Když už se blížila chvíle vrcholu, přetočil mě na břicho a pronikal zezadu. Chviličku na to už mi po zádech proudila jeho žhavá láva. Oba jsme se před dalšími vlnami rozkoše dohodli, že se nebudeme vázat, ale budeme jen kamarádi!  Kamarádi na sex!