Jesse Eisenberg: Herec s neurózou
Nějakou dobu žil jako málo známý talent z nezávislých filmů, o němž se tvrdilo, že je stejně inteligentní jako jeho postavy. Pak si zahrál zakladatele Facebooku ve filmu, který definoval jednu generaci a všichni se dozvěděli, že je taky neurotik. Co vůbec nechce být slavný.
Jesse Eisenberg se totiž narodil jako stydlivý a neohrabaný chlapec, který se necítil moc dobře ve své kůži. Když mu bylo devět, od břímě vlastní osobnosti ho osvobodil objev herectví. Role s předepsaným chováním mu umožnily, aby se mohl dožadovat pozornosti, a zároveň ho zbavovaly zodpovědnosti za vlastní nedostatky. „Při hraní má radost z toho, že můžu vyjádřit emoce v bezpečném prostředí. Na ulici nemůžete křičet a brečet, všichni by se na vás dívali. Když to uděláte na place, zatleskají vám,“ vysvětluje.
Nepřekvapivě, jeho parketou se staly charaktery až otravně inteligentních, ovšem emocionálně odtažitých geeků naštvaných na svět, který je nepřijal. První roli dostal v komedii Rodger Dodger, pokračoval úspěšnými tituly Oliheň a velryba či Zombieland, mezitím na univerzitě získal univerzitní titul z demokracie a kulturního pluralismu.
A pak, v 27 letech, jeho šňůra geeků vyvrcholila Markem Zuckerbergem, zakladatelem Facebooku v oscarovém kandidátovi The Social Network. Jeho roli Jesse dokázal nejen umluvit ale hlavně ji opatřit tak přesnou směsí arogance, smutku a osamění, až se jeho antihrdina stal fascinujícím. Nominace na Oscara následovala naprosto zaslouženě.
Nominace na Oscara za účast v mimořádně populárním snímku ale taky znamenala, že Jesse musel začít trávit čas i přesně tím, co nikdy dělat nechtěl – setkáváním se s cizinci a vystupováním na veřejnosti sám za sebe. Přitom i teď je to pořád kluk, kterého od hlubin nekonečného sebepochybování a úzkostí drží hlavně dva psychoterapeuti a blízké rodinné vazby.
Narodil se v říjnu 1983 v newyorském Queensu do židovské rodiny, které ovšem své náboženství nijak neprožívala, jako první dítě učitele sociologie a ženy, která se živila jako dětský klaun. Má mladší sestru Hallie, taky herečku, a dnes žije v Chelsea v malém bytě s několika kočkami a s o pět let starší přítelkyní, která pracuje pro kulturně vzdělávací organizaci a na veřejnosti se prý stydí ještě víc než on.
Tam ve volném čase píše své divadelní hry, jednu z nich by chtěli v New Yorku i uvést, akorát Jesse se bojí, že jeho psaní je vlastně hrozné, akorát se mu to všichni bojí říct. Z rozhovorů se na něj taky dozvíte, že se radši stýká se staršími lidmi, aby se vedle nich pořád mohl chovat jako dítě. Eisenberg je sice plachý, ale taky slušně vychovaný a když se ho někdo na něco zeptá, snaží se co nejpravdivěji odpovědět.
Teď už ví, že existují i herci, kteří nejsou každou minutu vyděšení, „takže si už myslím, že možná nemusíte být troska, abyste byl dobrý,“ říká. Že by on sám někdy dokázal dospět natolik, až by přišel o schopnost tak dokonale se vcítit do rolí izolovaných nespokojenců, se ale nebojí. „Můj terapeut říká, že se tak daleko nikdy nedostanu,“ uvádí s úsměvem.
A tak ho čekají další role zmatených neurotiků, jako třeba teď v titulu Do Říma s láskou, novince jiného slavného židovského newyorského intelektuála, který si na své neuróze postavil kariéru, Woody Allena. A nějak bude muset přežít i tu slávu, kterou mu úspěch přinesl. „Nechci si na to moc stěžovat, protože to je takový problém bohatých. Akorát že mi připadá, že jsem se stal slavným zrovna ve chvíli, kdy si všichni pořídili mobily s foťákem,“ povzdechne si. Ovšem sám přišel i na to, jaké má zájem veřejnosti pozitivum. „Nechcete pak točit hloupé filmy, protože po nich se s vámi chtějí bavit lidi, kteří mají rádi hloupé filmy.“
