Jedovatá mandragora
Kdo by neznal mandragoru, že? Obecně se o ní ví, že je jedovatá. Ovšem co dál? Ta lékařská (mandragora officinalis) je nejznámější s šesti zástupců tohoto rodu. Můžete ji znát také pod českým názvem pokřín obecný.
Botanika
Mandragora je velice odolná a vytrvalá rostlina, roste od Středomoří až po Himaláje. Trochu svými přízemními listy připomíná řepu cukrovku a má květy na dlouhých stopkách. Zvláštní ale jsou kořeny, jenž svým tvarem připomínají lidskou postavu. A ještě jedna zvláštnost – mandragora se může dožít i padesáti let!
Chemie
Už jednou zmiňovaný kořen byl od starověku zázračným léčivem a byl upravován na figurky, které hlavně v Orientu měly důležitou úlohu v pověrách a magii (amulety). Žádná jiná magická rostlina se s ní nemůže srovnávat.
Mandragora se používala v temném středověku jako halucinogen v čarodějných nápojích (odtud snad německý název Hexenkraut = čarovné zelí). Tehdy se ve Střední Evropě pěstovala a věřilo se, že může růst pouze pod šibenicí, kde ukápla moč či semeno oběšence.
Halucinogenní účinky způsobuje skopolamin (opojení, po kterém následuje narkóza s halucinacemi v přechodném stavu mezi bděním a spánkem), který může být použit jako lék, nebo jako jed.
Množství každého nebezpečného alkaloidu v rostlině závisí na druhu rostliny, roční době, místě růstu i samotné části rostliny. Již v množství 0,1 mg ze semen může způsobit smrt jako následek zástavy srdečního rytmu.
