Jaké to je, šéfovat mužům v ryze mužském oboru? Zajímavý rozhovor s Andreou Ungerovou

Co si myslíte o tom, když se říká, že ženy řídí špatně?

Já myslím, že je to jako se vším, co se považuje za mužskou parketu. K autům vždy tíhli hlavně muži a tak žen za volantem zpočátku nebylo tolik. I když třeba první dálkovou jízdu automobilem podnikla právě žena. Byla to před sto lety manželka Karla Benze Bertha. Na tu dobu velmi odvážná a dobrodružná žena. Bertha nebyla pouze manželka a matka pěti dětí Karla Benze. Byla múza a především smělá žena, která je považována za průkopnici automobilismu. Před sto třiceti lety se vydala na první dálkovou jízdu automobilem svého muže. A i když dnes je sto kilometrů v autě poměrně krátká vzdálenost, tehdy to byla obrovská věc. Navíc na ženu nevídaná. A jen tak mimochodem, Bertha se vydala na cestu tajně, manželovi poslala během cesty telegram, aby si nedělal starosti a s sebou na cestu vzala své dva syny, kterým tehdy bylo 14 a 15 let. Dnes je situace jiná, řídí skoro každá žena a často řídí velmi dobře a hlavně rády! Myslím si, že je to, že ženy nejsou dobré řidičky, jen mýtus. Samozřejmě, že se najdou i ženy, kterým to nejde. Stejně jako potkáte mužského a řeknete si ono klišé: „To snad musí být ženská!“ 😊 Díky tomuto mýtu jsme my ženy za každou chybu za volantem tak trošku omluvené. Brala bych to jako výhodu.

Od kolika let řídíte? Máte řidičák i na motorku?

K autům mě to táhlo vždy. A to hlavně díky tomu, že můj tatínek byl automobilový inženýr. Hodně času trávil s bratrem v garáži a opravovali auta, motorky, stavěli motokáru. Dnes už to tak díky pokročilé technologii v autech není, ale dřív si ještě zručný chlap mohl na autě ledacos opravit sám. Byla jsem tedy auty nasátá a tak hned, jak mi bylo 18, udělala jsem si řidičák a začala jsem jezdit. Na motorku řidičák nemám, ještě jsem se k tomu nedostala. Ale mám to rozhodně v plánu. Zatím jezdím jen jako spolujezdec.

Vždy vás zajímala auta?

Chtěla jsem být advokátka. Nakonec jsem byla ve správnou chvíli na správném místě a jsem za to vděčná. Moc ráda jezdím sama. Pustím si hudbu a kochám se krajinou nebo na to zase trošku šlápnu. Beru to jako relax.

Myslíte si, že to jaké auto vlastníme (řídíme), takovým jsme člověkem?

Myslím, že auto a hlavně styl jízdy o nás hodně vypovídá. Když si vybíráme auto, odpovídá to našemu momentálnímu životnímu rozpoložení, životní situaci. Někdo potřebuje právě stabilitu, bezpečí, vozí děti, neplánuje nějaký rychlý vlastní posun vpřed. Pak zvolí konzervativnější barvu, nežádá sportovní provedení vozu a sází hlavně na bezpečnost. Kdo nepotřebuje vozit posádku a jezdí hlavně sám, má hodně koníčků, potřebuje se často přesouvat z místa na místo, chce se v životě rychle posouvat vpřed, zvolí zase třeba sportovnější vůz a červenou barvu. Kdysi jsem dokonce četla na toto téma zajímavou knížku.

Kolika mužům šéfujete?

Celkem je nás ve firmě 115. Ve firmě máme zaměstnaných 90 mužů. Přímo podřízených mám pod sebou teď 5 manažerů a svoji asistentku.

Setkala jste se kvůli tomu, že jste žena se špatným přijetím, diskriminací?

Samozřejmě, že ano. Hlavně na začátku. Žena to má v byznysu zpočátku vždy těžší. Musí nejprve prokázat své kvality a získat si důvěru. Když se jí to ale podaří, může na takovém vztahu dobře stavět.

Co podle vás vypovídá o mužích, kteří nesnesou ženu ve vedoucích pozicích? A naopak co vypovídá o mužích, když se nebojí a pevně věří ženám na vedoucích pozicích?

Je to o osobnosti muže. Každý má jiné osobnostní předpoklady, jiné zkušenosti. Obecně se dá říct, že to, zda respektujete druhého, vypovídá krom jiného o vašem sebevědomí. Současně je potřeba, abychom si my, dámy, nedělaly zbytečné předsudky. Setkala jsem se i s tím, že se ženy tak trošku vymlouvají, že nemají šanci se mezi muži prosadit, nebo že je muži neberou.

S čím ve své práci bojujete – respektive v čem si nejste jistá? Případně co vám dělalo největší problém zpočátku?

Na úplném začátku jsem si nebyla jistá téměř ničím. Jen tím, že vše, co dělám, dělám tak, jak to nejlíp dokážu. To mi vždycky hodně pomohlo, když jsem o sobě začala pochybovat. Hodně jsem také musela dát na intuici, chyběla mi zkušenost. S dnešní zkušeností bych si ušetřila obrovské množství času a energie. Tak už to ale chodí.

Pochybujete někdy o sobě nebo jste si vším jistá? Ptám se, protože velká část lidí hledí na ženy, které zvládnou rodinu, dítě a vedoucí pozici podezřele a hledají „jak je to ve skutečnosti“. Máte alespoň pro syna chůvu?

Ve skutečnosti je to tak, že člověk nemůže všechno zvládnout absolutně sám. To zkrátka nejde. Důležité je mít doma i v práci kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout. To, kým se obklopuji, je kouzlo toho, co zvládám a hlavně, zda jsem spokojená. Vše ale vyžaduje hodně velkou disciplínu a organizovanost. To je velká práce, kterou člověk musí udělat vždycky sám. A tady mám pořád co zlepšovat. S hlídáním syna mi pomáhá moje maminka. Je babičkou na plný úvazek. Skvěle si spolu rozumíme, malý ji má moc rád a já jsem naprosto v klidu. Chůvu tedy nemáme a střídáme se u syna s partnerem. Od té doby co se mi narodil syn, dávám přednost před svými zájmy jemu.  Ale i tak si najdu čas na sebe – běhám, hraji tenis, někdy si dopřeji kosmetiku i masáž. Pravda je, že spokojená maminka rovná se spokojené dítě i celá rodina, a tak se snažím se nezanedbávat. Největším pohlazením pro duši je pro mě opravdové přátelství s lidmi, které kolem sebe mám.

Ing. Mgr. Andrea Ungerová vystudo­vala ekonomickou fakultu na Mendelově univerzitě a právnickou fakultu na Univerzitě Komenského. Ve fir­mě Hošek Motor a.s. pracuje ve vedoucí pozici ředitelky firmy 14 let, od svých 26 let. Mluví plynně anglicky, německy a společně s partnerem vychovává třináctiměsíčního syna.

Foto: Archiv Andrea Ungerová, Shutterstock.com