Jak to vidí chlap: Vrátili jsme se k sobě a nefunguje to. Mám vydržet?

Dotaz čtenářky Zuzky:

Přeji hezký den Tome,

když jsem se dostala na vaše stránky, přečetla příběh, který se týkal vás a vztahu s vaší partnerkou, rozhodla jsem se napsat. S partnerem se známe od května 2019, oba jsme rozvedení, já 11 let, partner 2 roky. Už loni v tento čas jsme řešili vztahové problémy a na chvíli (měsíc) se rozešli. Po návratu to bylo skoro jako na začátku našeho poznávání, přesto jiné, ale postupem času se opět začaly objevovat stejné problémy jako loni. Oba se s tím pereme a vlastně nedokážeme moc najít rozumné východisko. Ve mně se v jedné chvíli perou pocity – odejdi, vždyť jsi plná bolesti, nerozumí ti a pak druhý – vždyť taky nejsi dokonalá a našla jsi v něm tolik toho, co jsi hledala a na koho můžeš narazit příště? Teď si nejsem jistá, zda jsem se do těch pár slov nezamotala a nastínila „problém“ tak, aby byl k pochopení.

S pozdravem

Zuzana

Odpovídá Tomáš Erben:

Milá Zuzi,

jádro “problému” jsi nastínila v dost obecné rovině, takže musím v podobném duchu “filozoficky” odpovědět. Jestli vnímáš asociaci mezi tvým a mým příběhem, tak zkusím tenhle příměr trochu dál rozvinout.

Nemám proč předstírat, že můj vztah je ideální. Však jsem od manželky párkrát slyšel “tak ty se vztahy pomáháš ostatním a kovářova kobyla…”. Víš, co pro mě ve chvíli, kdy zrovna nevím kudy kam, působí jako ta vzdálená hvězda, která udává můj směr? Dojemná vidina babičky a dědy, jak spolu nesou nákup nebo jdou ruku v ruce na tramvaj. Tak prostý úkaz, který mi připomene, že ani mezi nimi to nebylo celý život jedině pohádkové. Pokud spolu odžili desítky let, prošli si těžkostmi jako my. Třeba na sebe nežárlili na Facebooku, no ale válka asi taky nebyla romantickým ostrovem. Každopádně museli dojít až sem. Tolerance, velkorysost, oddanost. No a jak je tobě při téhle představě? Neošíváš se trochu na sedačce s tím, že zrovna tvůj příběh to nepřipomíná?

Pokud se řídíš obavami „koho můžeš potkat příště”, není to dobré rozhodovací schéma. Ani pro to ve vztahu zůstat, ani se v tomhle duchu otevírat novému partnerství. Zkus víc naslouchat svému srdci, než hlavě. Tím spíš, když našeptávačem jsou obavy. Já, i přes neshody ve vztahu, tohle dělám – řídí mě srdce. A moje vlastní štěstí. Podle mého bychom ideálně měli být sobecky motivovaní sami sebou. Pokud tvůj partner zapadne přirozeně do tvého štěstí, vzniká tak prostor pro lásku. Láska ve vztahu je prima věc, víš to, viď?

Chlapů je všehochuť – svobodomyslní, intelektuálové, tencí a tlustí… představ si kombinaci ideálního partnera pro tebe. Je opravdu tak nereálné se k takovému vzoru přiblížit? Jsi ochotna v tom nejdůležitějším v životě přivřít oko, možná obě?

Říká se „dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. My s Verunkou zažili náročné chvíle, ale z té řeky jsme nevystoupili. Zkus si vzpomenout, cos cítila, když jste se rozešli. A jaký byl ryzí motiv tvého návratu.
Jasně, ve vztahu vše neplyne samo sebou, snaha je potřeba. Ale zároveň dokázat poznat tu hranici, při které už ta řeka teče jen s vypětím všech sil. Pokud jste ty své problémy nevyřešili, nemají jak zmizet. Buď s nimi zamávejte, nebo se nad ně povzneste. Perete se spolu nebo konstruktivně řešíte? Každá věc má řešení, pokud je ovšem dostatek vůle na obou stranách. Ty ho máš? Zjevně i u sebe pochybuješ, je tak? Rozhodni se, a pak mi zavolej, protože já nemám chuť tě nechat PLNOU BOLESTI. Pokud se v tobě perou tyhle dva pocity: „hrozně ho miluju”, „hodně to bolí”, pak navrhuju, že budeme hledat cesty, jak tvůj vztah vylepšit. Pokud to ale je rozkol mezi „hodně to bolí”, „nejsem dokonalá”, pak bych směřoval své úsilí jinam. Najít někoho, vedle koho si jako nedokonalá nepřijdeš.

Taky cítíš, že tvůj vztah je jedním velkým kompromisem? Nebuď lhostejná, jde přeci o tvůj život! Třeba bude prvním krokem, že se mrkneš na www.tomaserben.cz. Nebo mi napiš o svém trápení přímo na e-mail info@tomaserben.cz.