Jak to vidí chlap: Nemá o mě zájem, ale pořád mi píše. Jak to uzavřít?

Dotaz čtenářky Janči:

Ahoj Tome. Poraď, prosím, jak v sobě uzavřít nekonečný příběh s člověkem, který o mě s jistotou nemá zájem. Snažila jsem ho úplně vytěsnit z hlavy, ale nedaří se mi to. My spolu strávili pár měsíců, ale nepochopili jsme se. On je moc komplikovaný a já bohužel také. Odsouzeno k zániku. Jenže ve mně zanechal něco, co nedokážu vstřebat a jít dál. Ukončila jsem to já. Vymazala vše a snažila se ho ignorovat. Jenže mi to nejde. Chybí mi. On to ví a pořád mě udržuje v nějaké naději. Mam pocit, že mi vyskočí srdce, když ho vidím. Vím s jistotou, že my dva jsme už pasé. Ale on občas napíše, na což já taky napíšu. Řekla jsem mu, že abychom se z toho dostali, tak si nesmíme psát. Nic. Je mi 27, trochu rozumu jsem už pobrala, ale s ním jsem jak v pasti. Proc mě neustále udržuje v naději? On 31 a není člověk, co by úmyslně „ubližoval“. Jen si neuvědomuje, že tím, že jsme neustále v kontaktu, ubližuje mně. Nemůžu se pohnout z místa, i když hlava ví, že musím. Proč tohle pořád dělá?

Děkuji Janča

Odpovídá Tomáš Erben:

Ahoj Jani, ten rozum, který jsi pobrala, si leckdy trochu odporuje s city, věčný boj. Chemie je dobrý sluha, ale zlý pán. Klíčová mi přijde ta věta, nejspíš řečena rozumem, ve které jsi mu oznámila, že abyste se z toho dostali, nesmíte si psát. Takže to tak úplně není, že by si neuvědomoval, co tím způsobuje, souhlasíš? Sice se o nás chlapech říká, že potřebujeme prostě vysvětlit, co ano a co ne, ale zas takoví neandrtálci nejsme, abychom neviděli, co svým chováním ženám způsobujeme. A když chlap udržuje takovýhle vztah, moc dobře si uvědomuje jeho úskalí. I to, že ti tím možná láme nejspíš srdce.

Není možné, že se v tom sám plácá podobně jako ty? Naznačuješ, že i on by se z toho potřeboval dostat. Třeba má dost práce se záchranou sám sebe a nemůžeš mu mít za zlé, že ještě nepřebírá snahu o tvé zotavení.

Spíš mi ale přijde, že síly nejsou úplně vyvážené, když píšeš o tom, že z něho cvokneš TY a on TEBE udržuje v naději. Jako by si nějaká část tvého já uvědomovala tu neférovost.

Nejsem si jistý, že ti pomůže, když pochopíš, proč to dělá. Těch důvodů může být hodně: ego, kterému tvá obrovská náklonnost dělá velice dobře. Sobeckost, kdy mu jde hlavně o něj samého, protože mu zřejmě dáváš, co potřebuje. To může být citová potřeba, ale třeba i obyčejná tělesná… žádný z těchto motivů se mi nezdá dost ctnostný.

Zkus se tedy raději zaměřit na to oproštění se. Zažila jsi už podobnou situaci? Co ti tenkrát pomohlo? V jakých momentech se cítíš líp? Co je to ono, co ti v takové chvíli pomáhá? Jak si toho do každého dne dokážeš přitáhnout víc? Zkus pojmenovat to, co v tobě zanechal. Kde ještě bys to mohla hledat?

Když budeš mít chuť, napiš nebo zavolej mi a probereme to spolu.

Partnerství, intimita, vztah sama k sobě… Jsi trochu ztracená? Nebuď lhostejná, jde přeci o tvůj život! Prvním krokem vzhůru může být třeba to, že mi jen napíšeš… www.tomaserben.cz.

Nebo se můžeš obrátit na Tomáše přes nás, napiš mu svůj dotaz na adresu redakce@femina.cz a my mu jej předáme. A také zkus poradit Janě, jak by ses na jejím místě chovala ty? Napiš nám do diskuze…