Jak to vidí chlap: Našel si jinou, mám ještě šanci?

Dotaz čtenářky Melánie:

Ahoj Tome,

s přítelem jsme spolu byli vlastně od svých 15 (nyní 21), byla to taková dětská láska, takže byly ty dětské rozchody a pak zase návraty. Pak byl asi rok úplně bez kontaktu, ale potkávali jsme se. Teď to bylo 3 roky a pár měsíců, co bychom to počítali už jako vážný vztah. Všechno bylo v pořádku, ale minulý týden se se mnou rozešel z ničeho nic, ještě měsíc předtím mi kupoval dárky a všechno bylo v pohodě. Ale pak jsme se pohádali, vlastně úplně zbytečně a on zmínil, že ho už náš vztah nebaví a že chce týden volno, protože jsme spolu byli každý den 24/7, když nyní není škola, opravdu každý den a opravdu pořád, protože spolu chodíme i na stejnou brigádu. Takže opravdu pořád. A ten týden jsme si nepsali vůbec, až na jednu zprávu, co se týkala právě brigády. Po tom týdnu, co jsme spolu vůbec nebyli, jsem se ho zeptala, jak to vidí a jestli v tom není někdo třetí a on najednou že ano, vůbec jsem to nemohla pochopit. Spolužačka. Jenže oni si vždy psali, ale jen o škole, teď to ani jinak nešlo, když školy jsou zavřené. Vůbec nevím, co si myslet, protože ještě před tím týdnem se choval úplně normálně, smáli jsme se a nic nedával najevo. A já si říkám, jestli se opravdu zamiloval anebo je jen poblouzněný, protože já jsem na něj byla poslední dobou hnusná, protože nikam nemůžeme, protože je vše zavřené a sedíme jen u PC kvůli škole a ona na něj byla milá a jemu se to asi zalíbilo. A to mi ještě před týdnem říkal, že sama vím, jak všechny naše rozchody dopadly = vždy jsme se k sobě vrátili, ale to bylo, když jsme byli mladší. Myslíte si, že mám ještě šanci anebo ne?

Děkuju

Melánie

Odpovídá Tomáš Erben:

Milá Melánie,

šanci máš, jasně že jo. Záleží, co tobě i vám oběma může taková šance přinést.

Prvním velkým vztahem si prošel každý z nás. Někomu vydržel až doteď. Prosím, milí čtenáři, jestli jsou tací mezi námi, napište krátkou zmínku do diskuze, zajímá mě to. Jiným, většině, zůstala první láska jako vzpomínka na dospívání. Sám mám v hlavě tohle období plné slibů „navždy”, „jako labutě”… ale už jen zasunuté kdesi v hlavě. A cítím, že to tak mělo být, abychom dál byli oba šťastní. To říkám jen proto, kdybys chtěla, můžeš zkusit připustit možnost, že skutečně pro jedno kvítí slunce nesvítí.

Rozchody se svým přítelem máš natrénované. Budiž ti to výhodou v tom, že takové trápení umíš prožít a zpracovat. Jestli správně chápu, teď tě to bolí o to víc, že se bojíš, jestli se nezamiloval do jiné dívky. Pokud ti to řekl, je mi líto, ale tak to asi bude. Nemusíš tápat, pojmenoval-li to poblouzněním nebo zamilováním, nic to nezmění. Prostě zrovna dozrála příhodná konstelace – lidi otrávení covidem, ty protivná v kontrastu s někým usměvavým, čerstvým, přitažlivým. Snad jedině zvyk by mohl váš vztah v tu chvíli konzervovat. Sám musím říct, že těch 24/7, o kterých píšeš, by mi taky nešlo pod vousy. Obzvlášť v tomhle věku.

Proč ještě před týdnem nevysílal žádné signály a teď najednou taková bomba? No, ony vztahy nejsou konstantou. Ty sama možná jeden den nepříjemná nejsi, směješ se s ním, a pak bum, dáš mu za uši. A v něm třeba něco déle zraje, snad ta obyčejná ponorka, která pluje v klidu, když se moře nevlní, ale jakmile přijde bouře, prásk, vyšle torpédo. V rozčílení se rozchází daleko snáz, než kdyby ti měl říct o rozchodu třeba při milování.

Jak to vypadalo u předchozích rozchodů? Opakuje se nějaký vzorec, ze kterého bys mohla vytušit budoucí vývoj? Čím váš vztah najednou přestal být dětským? Jak se vyvíjí a kam podle tebe směřuje? Z jakých důvodů jste se rozcházeli? A proč hlavně zase scházeli? Zkus jít hlouběji, rozebrat ten důvod víc, ne snad jen frází „chyběli jsme si”. Možná ti to něco napoví.

Nerad bych tě někam moc vedl, ale kdybys byla má o 15 let mladší kamarádka, asi bych tě objal a jemně ti řekl, že ta šance, o kterou stojíš, nejspíš povede k dalšímu rozchodu. A tak dál. Taková opakovaná setkávání vypovídají o tom, že bez sebe nemůžete být, ty rozchody o tom, že nemůžete být spolu. Prekérka. Ale teď je to třeba jiné. Přišla šance tvého partnera poznat někoho nového, což vás oba může z tohohle kolotoče rozervanosti vymanit. Třeba si potřebuje uvědomit, jaký jsi poklad anebo že takový poklad nejsi. A ty zase poznáš, jaký je „dospělý” ženský život bez něj a jistě sama dojdeš k novým pohledům na svět, lásku. K tomu, co potřebuješ a o čem sníš. Zkus tomu dát průchod – využij ten týden, měsíc k tomu, že se pokusíš vymanit z nějakých okovů. Kdybych ti skutečně dal měsíc na to, aby ses dokázala oprostit od nějakého pouta, jak bys tomu šla naproti, jak bys to aktivně dělala? Pověz mi o tom v diskuzi, nebo napiš, a probereme to klidně ještě dál.

Partnerství, intimita, vztah sama k sobě… Jsi trochu ztracená? Nebuď lhostejná, jde přeci o tvůj život! Prvním krokem vzhůru může být třeba to, že mi jen napíšeš… www.tomaserben.cz.

Nebo se můžeš obrátit na Tomáše přes nás, napiš mu svůj dotaz na adresu redakce@femina.cz a my mu jej předáme. A také zkus poradit Melánii, jak by ses na jejím místě chovala ty? Napiš nám do disku