Jak to vidí chlap: Může se člověk úplně změnit?

Dotaz čtenářky Tamary:

Ahoj Tome,

zda se mi to bláznivé, přesto ti napíšu svůj příběh. Je mi 26 let. S přítelem jsme spolu něco málo přes rok, mám 4letého syna z předešlého partnerství, ale nynější přítel ho přijal velice dobře. 🙂 Od začátku vztahu si s přítelem velice dobře rozumíme, trávíme spolu spoustu volného času, hodně si povídáme, spoustu toho společně podnikáme, v posteli nám to klape dobře. Jediná překážka (pro mě) je to, že na něj dost žárlím. Ve většině případů to nedám ani najevo, ale užírá mě to, hned na začátku mi o sobě řekl, že v minulosti byl dost na holky a má toho za sebou opravdu dost, nikdy své bývalé partnerce nebyl věrný…. Poté prodělal nemoc a od té doby prý už takový život nechce, chce se usadit, založit rodinu, říká mi, že nikdy nebyl tak spokojený a šťastný, jako je se mnou, ale přesto se rád otočí za každou sukní, rád se na ženy dívá. Ve mně je ten červíček, jestli se chlap takové povahy dokáže opravdu změnit a být věrný a mít už jen jednu ženu, nebo jestli je to jen dočasný stav. Svého přítele opravdu moc miluji a nikdy jsem nebyla tak šťastná, jako jsem s ním.

Předem děkuji za odpověď

Tamara

Odpovídá Tomáš Erben:

Ahoj Tami,

když jsem se pročítal tvým příběhem, říkal jsem si: „Ať už to tady skončí, ať nepřijde žádné ale…” Přál jsem si, ať se prostě chce jen někdo pochlubit báječným vztahem tak, jak ho ze začátku popisuješ. Za tou „postelí” bychom už klidně mohli udělat tečku, viď?😊

V minulém článku mi shodou okolností taky psala čtenářka o žárlivosti, četla jsi to? Trochu jiný kontext, ale podobná nutkavost. Vypozoroval jsem, že ženy často žárlí na minulost, zatímco ego chlapa hůř snáší představu, že je někdo potencionálně nahradí. Takže tě sužuje celkem standardní „diagnóza”, nejsi v tom sama. Jako bys třeba nemohla uvěřit tomu, že si k tobě musel prošlápnout nějakou cestu. Většinou se mi ale s podobným trápením svěřují partneři žárlivců, že vztah se žárlivým protějškem je k nesnesení.

Možná už tušíš, v čem je tvá hlavní zbraň. Pokud bys zkoušela změnit žárlivého partnera, šance na úspěch bych viděl poměrně mizivé. Když chceš ale pracovat sama na sobě, dokážeš uznat, že to je TVÁ překážka ke štěstí, vymaníš se. Jen vydržet. Stačí si s tím trochu hrát a přijít na to, co právě tobě funguje.

Rád bych ti připomněl, že žárlíš na minulé partnerky, které neprošly v jeho výběrovém řízení zdaleka tam, kde jsi ty. Srovnáváš úlety, zjevně nevážné vztahy, s rodinou. Cítíš ty se být jeho láskou? Jestli o tom pochybuješ, pak bychom měli vést trochu jinou diskuzi. Pokud ale ne, pak, Tamčo, co? 😊

Takhle, abych nevyzněl jako pohádkový mudrc. Samozřejmě znám úsloví, že „nevěrník zůstane nevěrníkem”. Třeba spousta poraněných lidí teď přitaká, možná budou souhlasit i sami chlapi, kterým je monogamie cizí. Já ti touhle odpovědí rozhodně neposílám garanci, že tvému příteli nemocí skutečně něco docvaklo. Netuším, jestli jeho stav třeba narušil nějakou produkci hormonů, může být. Anebo prostě zkouší poskládat do slov, co se v něm děje, aby ti zkusil nabídnout vysvětlení.

Ať už děvkařem dál je nebo není, teď se bavíme o tobě. Rád bych ti především vnuknul myšlenku, že své trápení krmíš pouze domněnkami. Stanov si hranici – když se s někým vyspí, jdeme od sebe. Třeba ti nějaká taková mez uleví. A pokud se bude dít něco v rámci tvé tolerance, třeba to očumování ostatních, nechť ti je to příležitostí se něco naučit, zvítězit nad tím červíkem.

Co by v tu chvíli mohlo zafungovat? Třeba s úsměvem mu říct: „Hele, uklidni se!” Nebo se sama sebe zeptat, proč mi to vadí? Cítím se tím ohrožená? Experimentuj, zapoj vůli, už jen tím to kopí žárlivosti otupíš.

Nedá mi to nedodat, že otáčení se za holkama rozhodně nijak nesvědčí o jeho promiskuitě. Nemusel by před tebou, jasně, trochu empatie. Co tobě, líbí se jiní chlapi, i když jsi zadaná? Skrýváš to před ním? Co kdyby ses otočila za pěkným zadkem, nebude ti z toho veselo?

Napiš, pokud budeš chtít, když tě ten žárlivý hrot zasáhne. Tohle jsou přesně chvíle, kdy se rozhoduje, jestli zůstaneš anebo uděláš krok vpřed. Dá se za ně tak být i vděčný.

Partnerství, intimita, vztah sama k sobě… Jsi trochu ztracená? Nebuď lhostejná, jde přeci o tvůj život! Prvním krokem vzhůru může být třeba to, že mi jen napíšeš… www.tomaserben.cz.

Nebo se můžeš obrátit na Tomáše přes nás, napiš mu svůj dotaz na adresu redakce@femina.cz a my mu jej předáme. A také zkus poradit Tamaře, jak by ses na jejím místě chovala ty? Napiš nám do diskuze…