Jak to vidí chlap: Můj muž má jinou, ale já ho nechci ztratit

Dotaz čtenářky Simony:

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, po 18letém společném partnerství, máme 2 děti, 15 a 10 let, se můj muž (nejsme manželé) zamiloval do jiné starší ženy, řekl mi to, že je v pasti, neví, co má dělat, přestává mi psát i komunikace začíná váznout, nechci ho ztratit, nevím, co mám dělat, miluju ho i on mne, přesto na něj netlačím, je pracovně pryč, přijede na pár dní domů, ale pořád si s ní píše a volá, je šťastný, cítím, že ho ztrácím, jak mám postupovat, tak moc mě to bolí…

Děkuji za názor Simona

Odpovídá Tomáš Erben:

Milá Simonko,

když slyším o takovém trápení, jako je to tvé, je mi z toho smutno, přiznávám. Sám mám rodinu, máme se rádi a představa, že do ní praští z čista jasna takový blesk, je bolavá. Jestli se dá něco dělat, zkusíme tomu přijít na kloub.

Možná tě povzbudí to, že velká většina párů, které si jsou oddané celý život, včetně těch babiček a dědečků, co spolu chodí za ruku, nějaké takové období prožije. A přesto spolu ten život dokážou dotáhnout, v tom to povzbuzení.

Vy jste se teď octli na takovém dně. Rozchod sám o sobě je dost krušná záležitost, i když jsou na to dva. A ty jsi sama. Věz, že pokud tedy (byť celá bolavá) zvládáš tenhle tlak, osahala sis už své nejtemnější chvíle. A z těch může vést jedině cesta vzhůru, i když třeba pozvolná.

Jsi velkorysá, netlačíš na něj, a jsi hodně silná, když se ptáš, co můžeš dělat. To mi dává velkou naději, že až překonáš ten nejagresivnější smutek, můžeš se vrátit sama k sobě, do pohody, radosti, lásky, cokoliv je ti vlastní. A to může být základem obrození vašeho vztahu.

Pokud já bych se jako chlap octnul v pozici tvého muže, a měla by existovat naděje, že k tobě a k rodině budu chtít zpět, pak bych tě potřeboval mít právě takovou. Kdybych se na své cestě ztratil, ale pořád bude na obzoru maják, mám se kam vrátit. Na miskách vah proti sobě leží mé otcovství, domov, celá naše společná historie, láska, o které mluvíš, a na té druhé pak zamilovanost, vzrušení z něčeho nového, euforie… Co ti intuice říká, že převáží?

Pokud ten maják zůstane, a já k němu připlavu zpět, budu ho sakra velebit a na rukách nosit. I když jste si slib „v dobrém i ve zlém“ nedali, ty teď plníš všechno, co Láska káže. Udělat něco víc? Nenapadá mě…

Možná by ti mnozí čtenáři napsali, ať jdeš dál, že on ti za to nestojí. Tak to ale sama necítíš, že? Jen zůstaň pozorná ke svým pocitům. Abys v té fázi očekávání nezůstala příliš dlouho a neublížila si tak víc, neublížila si i ty sama. Vnímej, jak se tvé city mění, co se v tobě odehrává, bez ohledu na odhodlání, které jsi v sobě měla před týdnem nebo měsícem.

Zkus tedy, pokud chceš, zůstat otevřená, přístupná, ale i teď hledat cestu, jak se v tom netrápit. Nějaký čas musí uplynout. Pokud by se k tobě vrátil teď, protože má pocit, že by měl, že to tak má být, bylo by to Pirhovo vítězství.

Zasmysli se nad tím, jestli ti tahle situace přináší i něco dobrého, za posledních 18 let zapomenutého. Možná nějakou volnost v rozhodování, prostor na sebe samu. Vyzkoušej něco úplně nového. Je něco takového, nad čím on by si poklepal na čelo, ale tebe by to přitahovalo? Každý jsme jiný, ve vztahu děláme kompromisy, víc nebo méně nasazujeme masky. Zkus ten čas využít pro to, aby ses vrátila blíž k sobě. Co by to pro tebe znamenalo, napadá tě něco?

Partnerství, intimita, vztah sama k sobě… Jsi trochu ztracená? Nebuď lhostejná, jde přeci o tvůj život! Prvním krokem vzhůru může být třeba to, že mi jen napíšeš… www.tomaserben.cz.

Nebo se můžeš obrátit na Tomáše přes nás, napiš mu svůj dotaz na adresu redakce@femina.cz a my mu jej předáme. A také zkus poradit Simoně, jak by ses na jejím místě chovala ty? Napiš nám do diskuze…