Jak to vidí chlap: Manžel mě opustil po dvaceti letech, má jinou, ale rozvod nechce

Dotaz čtenářky Marie

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat… můj manžel mi po 20 letech řekl, že mě nemiluje a odešel k milence. Pořád jsme v kontaktu, máme hezký vztah, řekla bych, že i lépe komunikujeme, ale proč nechce rozvod, když od nás odešel? Já jsem zoufalá, naštvaná, smutná, vztekám se, i když před ním to nedám najevo. Vlastně ani nevím, jestli bych ho vzala zpátky, ale rozvod taky nechci. Jsem zmatená a nevím, co mám dělat.

Děkuju Marie

Odpovídá Tomáš Erben

Milá Maruško,

no a co kdybys mu všechny ty emoce, o kterých píšeš, dala najevo? Přemýšlela jsi nad tím, co tě nutí si zachovat „vyrovnanou tvář”? Třeba to tak máte oba. Z praxe vím, že rozhodnost alespoň na jedné straně je žádoucí (ono pověstné “mít koule”). Tomu druhému pak nezbude, než se podvolit. Lepší, než přešlapovat na místě. Žádnému otřesu, zvlášť když v sobě něco potlačuješ, bych se tedy nebránil.

Mapa ven z tvého zmatku se nenachází nikde jinde než uvnitř tebe. Jestli manžel bude, nebo nebude chtít rozvod, je z tvého pohledu vedlejší, když budeš sama vědět, oč stojíš ty.

Zkus si váš vztah zrekapitulovat z nové perspektivy. Oprostit se od setrvačnosti, zvyklosti, popřemýšlej nad tím, co ti ten vztah bral, co dával. Jaké nové možnosti máš v situaci, ve které se nacházíš. Představ si, jak by na ten vztah pohlížel někdo nezaujatý. Poradila bys kamarádce, kdyby byla ve tvých botách, aby se pokusila svého partnera přitáhnout zpět anebo bys jí pogratulovala ke svobodě a popřála spoustu nových zážitků v další epizodě jejího života?

Jediné, z tvých slov celkem patrné, je to, že ty o rozvod nestojíš. Pokud to skutečně platí, zároveň ale váháš, jestli bys ho vzala zpátky, pak nevím přesně, o čem svědčí vakuum mezi těmi dvěma variantami. Nerozvedete se a nebudete spolu? Zkusila by ses v sobě pohrabat, o čem to svědčí? Nějaká obava?

Pochopil jsem, že máte spolu děti. Nicméně jestli můžu doporučit, nehledejte v nich záminku k tomu, abyste skončili polovičatě, nedořešeně. Dětem z toho půjde hlava kolem. Natožpak city. Raději využijte té dobré komunikace mezi vámi a domluvte nějaké konstruktivní řešení. Spíš než vztah nechat viset na půli žerdi (což může trvat roky a povedete neustálý život v kompromisu), domluvte se na skutečné odluce a jejích pravidlech. Umím si představit, že právě ta nejistota pro tebe je nepříjemná – je u jiný, ale za mnou dvířka nezavřel. Co to znamená?

Tebe to sobecky drží u země, zatímco on si vykračuje jako páv. Další úkol k zamyšlení pro tebe tedy zní – jak tuhle situaci dokážeš využít ve svůj prospěch? Něco, co tě na něm štvalo, čím tě omezoval, nebo ty ses sama omezovala pro něj? Co kdybys věděla, že tuhle volnost máš jen na tři měsíce?

Říkáš, že nevíš, co máš dělat. Už jsi něco vyzkoušela? S jakým výsledkem? V zásadě máš tedy dvě možnosti – nedělat nic a možná se to časem nějak vyvrbí za tebe. Anebo s něčím začít, zkoušet. Už to, žes mi napsala, je krok kupředu.

Když to shrnu – v začátku se opravdu zaměř na sebe – TVOJE POTŘEBY, TVÉ OBAVY, TVOJE TOUHY. Jako v letadle – nejdřív nasadíš masku sobě, aby ses pak mohla ohlížet na ostatní. Všechno to, co ti v hlavě vyvstane, ber jako vzácný podnět, jako možnou cestu na té mapě. Například: „chybí mi milenecké objetí a zároveň mě dráždí, že zatímco on se peleší s jinou, já zůstala pouze mámou”.  Vytvoří ti to prostor něco s takovým tématem udělat? Klidně si své trápení rozděl na několik obastí – děti, intimita, majetek, zase randit, blízká budoucnost… uvidíš, že ti z toho vypadne pár věcí, kterými sama sobě dokážeš pomoci. Já si s tebou můžu napsat, kamarádky tě vyslechnou, ale jen ty sama se dokážeš posunout dál.

Partnerství, intimita, vztah sama k sobě… Jsi trochu ztracená? Nebuď lhostejná, jde přeci o tvůj život! Prvním krokem vzhůru může být třeba to, že mi jen napíšeš… www.tomaserben.cz.

Nebo se můžeš obrátit na Tomáše přes nás, napiš mu svůj dotaz na adresu redakce@femina.cz a my mu jej předáme. A také zkus poradit Marii, jak by ses na jejím místě chovala ty? Napiš nám do diskuze…