Jak to vidí chlap: Jsem single a myslím si, že se mě muži bojí

Dotaz čtenářky Kristýny

Hezký den do redakce všem,

možná jste už podobný dotaz dostali, tak se předem omlouvám, jestli se opakuju. Po docela nevydařeném vztahu jsem se i já dostala do situace, že patřím mezi single ženy. V mém okolí je velké množství nezadaných žen, které jsou úspěšné, atraktivní, samostatné, atd. přesně tak, jak to čtu ve vašich článcích, co muže na ženách láká. Myslím, že tohle a i jiné další splňuju i já. Když se ale setkávám s muži, tak nabývám dojmu, že se mě bojí, právě proto jaká jsem, proto co dělám za práci. Nemůžu říct, že bych si hrála na dokonalou ani bych to neuměla, jsem si vědoma svých chyb a taky si uvědomuji, že každý nějaké máme, však proto jsme všichni tak zajímaví. Chápu, že to celé může být jen vinou pohybování se mezi pro mě nevhodným okruhem mužů. Ale bohužel se dostávám do situací, kdy už i já o sobě pochybuju, jestli jsem dostatečně dobrá. Tak mě zajímá, jestli mají muži dojem, že jsou vedle takových žen méněcenní a tudíž je odmítají?

Děkuji za odpověď

Kristýna

Odpovídá Tomáš Erben

Milá Kristý,

hrozně rád bych s tebou prohodil alespoň pár vět naživo, jak jsem ti i nabízel v e-mailu, protože takhle budu muset hledat odpovědi pouze v obecné rovině. A jak říkáš, každý máme něco, a tyhle drobné nuance je potřeba vycítit spíš, než o nich přemýšlet.

Nedozvídáme se ani moc detailů, necháváš nás všechny jak na trní, co může být tvým obávaným zaměstnáním. Snad něco nebezpečného? 😊Protože jako třeba manažerky by se tě chlapi bát nemuseli, pokud ty sama by sis na tom nezakládala až přespříliš. Mezi ženami a muži funguje neuchopitelná vzájemnost. Jestli ty budeš k nám vysílat svou nadhodnotu, pak se s tvým egem chlapi nebudou mít ani chuť poměřovat. Třeba nejde ani o tu hodnotu, prostě to jen není zajímavé, romantické. Na druhou stranu můžeš být třeba zámožná milionářka a lidi s tebou budou pořád rádi. A od toho už je jen krok k hezkým citům. Jak jsi na tom třeba s přátelstvím?

Zní to jako paradox, většině žen bych tohle asi nenapsal, ale u tebe cítím, že tvé pochybnosti o sobě samé jsou pozitivním jevem. Proč? Značí určitou pokoru. Když píšeš o vás atraktivních, úspěšných ženách, skutečně si tě představuju trochu jako nedobytnou pevnost. Mám pro tebe takové iluzorní cvičení: Pověz, podíváš se občas chlapům na ulici do očí? Dobře, ne za každou cenu i těm, kterým u toho tečou sliny. Třeba při ranním běhu někde ve Stromovce – podívala by ses, usmála, pokynula na pozdrav? Pokud ne, nic si z toho nedělej. Podle mých vlastních statistik bys byla tak jednou z deseti. Ale musím se přiznat, že každé téhle vyjímečné desáté já v duchu přeju krásný den. V tom je atraktivita.

Možná by záleželo na tvé náladě. Kdyby ses cítila v pohodě, sexy, připustila bys nějakou interakci? Dovolila by ses trochu pootevřít? Být dívčí? Spíš než samostatná, dokázala bys chlapovi podlehnout?

Určitě chápeš, že nemluvím o tom běhu jako takovém, ale o nějakém tvém vnitřním nastavení, které na podvědomé úrovni blokuje nebo naopak přitahuje.

Jak se říká „vrána k vráně sedá…”. Nesedíš moc vysoko tak, že na tvých drátech jsou už ptáci přebraní? Dokážeš se podívat i dál, než za ten nevhodný okruh mužů? Pokud tenhle rozptyl nezměníš, pak doufat ve změnu je otázka loterie. Dokázala bys jít v tomhle nějaké změně naproti?

Víš, jaký je teď tvůj záměr? Chybí ti zájem? Hledáš chlapa do života? Nebo si chceš zablbnout? Každému cíli bych šel, být tebou, naproti jinou cestou. Někdo může namítat, že lásce se nedá jít vstříc. Rozhodně ale otevřít se jí dá. Napadá tě, jak dnes dokážeš všechny ty ostatní osamocené ženy předběhnout? Udělat svůj drobný krok, aby si pak už osud mohl vyhrát?

On ti každý článek namluví něco jiného, po čem my chlapi hladovíme. Já osobně bych spíš než o úspěšné, samostatné mluvil o kamarádské, aktivní, usměvavé. Jasně, pokud jsi přitažlivá, nebude to na škodu. Ale i to je relativní kategorie. Spíš než abys přemýšlela o tom, jak tě vidí ostatní, zaměř se na svou přirozenou polohu. Tu, která není spojena s žádnými výdobytky a maskami. Sám s tím taky teď experimentuju a podělím se o jeden nápad: před pár měsíci jsem v jedné skupině na FB začal organizovat výlety – naprosto cizí lidi se třeba na den sejdou a jedou za dobrodružstvím. Zkus si sama sebe představit s naprosto cizími lidmi, kteří od tebe nemají žádná očekávání. Pro které jsi jen v tuhle chvíli, moc je nezajímá tvůj status a ty si můžeš dovolit chovat se úplně přirozeně. Co by ses tam o sobě mohla dozvědět? Bavilo by tě to? A co kdybys potkala nějakého chlapa, kterého zaujmeš v takovou chvíli, čistě sama sebou, bez lesklé zbroje?

Nevím, jak dlouho tvůj stav trvá, a jak nakládáš s tím svým single časem. Vychrlil jsem na tebe, co mi přišlo pod prsty. Budu rád, když tě něco někam posune, ale je možné, že než se k tobě má odpověď dostane, situace už bude jiná. Možná právě proto, že tušíš, že nejsi materiál k životu v půstu, tak jsi netrpělivá. Vydrž a s tímhle obdobím si pohraj.

Partnerství, intimita, vztah sama k sobě… Jsi trochu ztracená? Nebuď lhostejná, jde přeci o tvůj život! Prvním krokem vzhůru může být třeba to, že mi jen napíšeš… www.tomaserben.cz.

Nebo se můžeš obrátit na Tomáše přes nás, napiš mu svůj dotaz na adresu redakce@femina.cz a my mu jej předáme. A také zkus poradit Kristýně, jak by ses na jejím místě chovala ty? Napiš nám do diskuze…