Jak to vidí chlap: Co mám dělat? Žárlivost ničí náš vztah

Dotaz čtenářky Anety:

Dobrý den. S přítelem jsme spolu 2 roky a já žárlím čím dál víc. Na každou, která projde, která mu napíše. I když řekne jen nějaké holčičí jméno, tak žárlím. Už opravdu nevím, co mám dělat. Příteli věřím, že by mě nepodvedl, a i přesto žárlím. Prosím poraďte, co mám dělat, popřípadě jak se žárlivosti vyhnout a co dělat, když přijde. Už jsem z toho zoufalá.

Děkuji

Aneta

Odpovídá Tomáš Erben:

Milá Anet,

cítím s tebou, protože být obtěžkaný žárlivostí není zrovna výhrou. Taky jsem kdysi tohle břemeno zakusil a musím říct, že jsem to sám pociťoval jako něco, co ve mně čistotu lásky vlastně hubí.

Vím tedy, že si něco takového nikdo dobrovolně nevybere. A že se to vrací v nutkavých myšlenkách a pocitech, které se jen těžko dají ovládnout. Dobrá zpráva ale je, že dají. Taky myslím ráda uslyšíš, že jsi už na půli cesty. Pokud si uvědomuješ, že to není v pořádku a nejde o nějakou promiskuitní vadu tvého protějšku, že to je TVÁ záležitost. Je zřejmě zbytečné ti podsouvat fráze, jak iracionální žárlivost je, když je neopodstatněná, že vztahu může jedině ublížit, a že mučíš jak svého partnera, tak hlavně sebe. Nebo že dosáhneš akorát toho, že před tebou vše začne tajit…. Nad tím se asi zamyslíš pokaždé, když tvé emoce trochu odezní. Potěchou nechť ti je, že pokud o tebe přítel stál doteď, nejspíš, když mrak žárlivosti rozptýlíš, projeví se to na kvalitě vašeho vztahu, a tím posílení vzájemné náklonnosti.

Přemýšlela jsi, co je zdrojem tvé žárlivosti? Co přesně cítíš, jak bys to popsala? Jaká další emoce, řekla bys, je s ní propojená – bezmezná láska, potřeba vlastnit, strach, hněv….? Z jaké části těla ten pocit vychází?

Zkus, až taková situace nastane, uvědomit si, nejen že žárlíš, ale “žárlím, protože…” Už jen tím, že zapojíš rozum, povede se ti víc nebo míň oprostit se od toho nutkání, od nepoddajných naučených vzorců. Můžeš si dovolit přestat být jejich otrokem, ať už postupně, nebo ze dne na den. Experimentuj s tím. Každá taková situace pro tebe může být cennou lekcí. Výzvou, které buď podlehneš anebo nad ní zvítězíš.

Máš za sebou už nějaké takové vítězství? Třeba i z předchozího vztahu? Anebo i mimo vztah? Vzpomeň si na nějaký svůj úspěch, kde ses musela překonat, abys ho dosáhla. Najdeš nějakou paralelu, ze které bys mohla čerpat? Třeba i jen drobnost.

Existuje hodně přístupů, jak cíleně s žárlivostí zamávat. Nevím, jak moc duchovně založená jsi, ale s takovým tématem se dá dobře pracovat třeba v meditacích, různých konstelacích, dokonce i hypnóza by tě mohla osvobodit (pozor, při jakékoliv práci s podvědomím je potřeba vybrat si odborníka). Ve změněném stavu mysli můžeš svou žárlivost přijmout, zeptat se jí, co ti dává, a pak jí dát volnost…

I tantrici mají svou metodu, sám ji vnímám jako „léčbu šokem”. Sám jsem nezkoušel, ale něco mi říká, že to nemůže nefungovat. Spíš tedy pro odlehčení tématu, těžko pro to sáhne normální smrtelník: byla bys přítomna milostnému spojení svého partnera s jinou ženou. No, přítomna, správně bys měla partnerův „lingam” navést do „joni” jeho milenky. Nechci vyznít vulgárně, tak používám tantrickou terminilogii. Pokud by to nebylo patrné, když tak trochu pogoogli. Celkem hustý, ne? 😊

Obecně cestou k úspěchu, ať bys na své žárlivosti pracovala s terapeutem, nebo pocitově sama, je právě to uvědomění. Ve chvíli vzplanutí být přítomná, nenechat se těmi myšlenkami ovládat. Teď tohle prostě v sobě nosíš, stejně jako klíč k bráně ven.

Tím, že si píšeme, že možná začneš podnikat nějaké kroky, věnuješ pozornost tomu, co se v tobě děje. A možná díky tobě teď i další čtenáři. A tím sama začínáš ovládat situaci. Třeba ještě několikrát tuhle kontrolu slepě ztratíš a žárlivosti propadneš, ale dlouhodobě v tobě není místo pro takové pohlcení a uvědomění zároveň.

Klidně si v hlavě pomoz rozhovorem sama se sebou – čertík, který ti sedí na rameni a našeptává: “Co se má co vůbec bavit s nějakou holkou?” a na druhé straně tvé silné a zdravé nitro: „A proč by nemohl? Celý život bude obklopený ženami, protože ty prostě po světě běhají…”

Dokázala bys, ne z pozice svého ega („ty zmetku, zase nějaká ženská”), ale spíš skrz své poranění (protože ano, žárlivost zraňuje) mu říct: „Miláčku, teď mě to zase přepadlo”? Jak by asi reagoval? Mohlo by tohle postupně uvnitř tebe něco transformovat? Zkus, v rámci experimentu, co ti bude fungovat. Prostě si to osahej.

Napadá tě, s čím ve tvé historii to může souviset? Dá se s tím nějak pracovat? Čím se lišíš od svých vrstevnic, které si vztah užívají v harmonii? Čím by tě mohly inspirovat?

Uzavřu to tím, že zoufalá být nemusíš. Věř mi, že uvědomovat si a chtít, je základ tvého posunu. Pokud ti to vydrží dost dlouho, a budeš hledat cesty a odpovědi v sobě, v kombinaci s těmi lehkými výzvami při každé situaci, úleva se brzy dostaví.

Partnerství, intimita, vztah sama k sobě… Jsi trochu ztracená? Nebuď lhostejná, jde přeci o tvůj život! Prvním krokem vzhůru může být třeba to, že mi jen napíšeš… www.tomaserben.cz.

Nebo se můžeš obrátit na Tomáše přes nás, napiš mu svůj dotaz na adresu redakce@femina.cz a my mu jej předáme. A také zkus poradit Anetě, jak by ses na jejím místě chovala ty? Napiš nám do diskuze…