Jak to vidí chlap: Bývalá mého přítele nám ničí vztah

Dotaz čtenářky Simony

Dobrý den,

našla jsem nedávno jeden článek, kde radíte čtenářce, jak se vyrovnat se ztrátou přítele. Rozhodla jsem se Vám taky napsat a alespoň to zkusit, zda odpovíte. Jelikož jsem z dané situace již zoufalá, tak zkouším možnosti, které mě doposud ani nenapadly.

Jsem s přítelem 8 měsíců. Než jsme se poznali, byl ve vztahu s holkou, se kterou to měli dle něj prapodivně. Byli spolu asi dva roky, z toho se 3x rozešli, poté zase dali dohromady. Když uvedu příklad, tak dotyčná přítele opustila, že nemají stejně koníčky, vyčítala mu ještě další věci, které zde nechci ani nemůžu rozebírat. Pak mu sdělila, že měla několik schůzek a vlastně nikdo ji nevyhovoval, tak se rozhodla, že by se zase vrátila k němu. Jelikož ji měl rád, tak na to přistoupil. Toto se dělo asi ještě 2x obdobným způsobem…

A teď k věci. My se poznali u něj v práci. Začali jsme si posléze psát, a když naše dopisování začalo přerůstat v něco jiného, než s čím  jsme oba počítali, napsal mi, že si dáme měsíc pauzu od psaní, že si potřebuje vyřešit minulost, že má vztah, ale že ten vztah je takovej prazvláštní a že nechce být ovlivněn ničím z venku, a než mi začne motat hlavu, tak by rád tohle měl vyřešený.

Asi po třech týdnech se mi ozval a napsal mi, že jejich rozdílné koníčky jsou asi natolik dostačující, že se domluvili, že spolu nebudou. A pokud tedy stále stojím o to se s ním vidět, tak že se můžeme potkat.

Od té doby, co se jeho ex dozvěděla, že má nový vztah, neustále píše sms. Sms jsou buď urážlivé povahy, nebo naopak mu napíše ,,tak se k sobě vrátíme”. Poté sms charakteru vyčítavého, vyčítá, co udělal a neudělal dobře. Navíc jako by ta holka vůbec nerespektovala, že má vztah, přestože o mně ví. Přijde mi jako nějaký blázen. Z manických stavu jde do stavů agrese a nenávisti.

Snažila jsem se to neřešit, ale už se to děje skoro půl roku. Myslela jsem si, že se uklidní, ale přijde mi, že je to stále horší a horší. Navíc se to teď už dotýká i našeho vztahu, jelikož já logicky upozorňuji, že mně toto vadí a že mi to není příjemný.

Nevím už, co dělat dál. Snažím se ho tím neotravovat, aby byl klid, ale nevím, jak se tohle dá vůbec dlouho vydržet. On se o tom bavit nechce, a pokud dojde na toto téma, tak řekne, že jsme to řešili už asi 80x, že mu tedy asi nevěřím a že ho to řešení dokolečka zničí. Chce ji mít jako kamarádku (to mi říkal hned na začátku, že s ní nechce úplně zpřetrhat kamarádské vazby. Což po něm ani nechci, ale zatím ona to stále nechápe).

Bohužel ke vší smůle spolu ještě pracují, což mi na klidu taky úplně nepřidává. Jsem v koncích.

Budu ráda za každou Vaši radu.

S pozdravem Simona

Odpovídá Tomáš Erben

Milá Simi,

Albert Einstein, poměrně chytrý člověk, tvrdil: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky”. Vskutku, co může přinést to, že se podobně ohradíš po osmdesáté prvé? Zatřese to vaším vztahem tak, jak je potřeba? Píšeš, že nevíš, jak dlouho se tohle dá vydržet. To je skutečně něco, co by sis měla zkusit zodpovědět. Často hlásám toleranci ve vztazích, možná sis už všimla. Ale pokud ta postrádá nějaké meze, často se stane, aniž by sis toho všimla, že se ve vztahu kroutíš pod nánosem tíhy a dovolíš neštěstí, aby tě pohltilo. A pak ho zákonitě začneš i sama šířit.

I mně jako benevolentnímu člověku tahle vaše situace fakt smrdí. Dávám ti za pravdu, že ať se na to člověk podívá z jakéhokoliv úhlu pohledu, tohle pro vztah není zdravé. Však i proto mi píšeš. I kdybych to vnímal subjektivně špatně, jako něco toxického, podstatou je tvé trápení. O kterém ví. A on ti jasně dává najevo, že tvá pohoda rozhodně nepatří mezi jeho priority. A to jste v začátku vztahu, upřímně, těžko si představuji, jak tyhle nahryzané kořínky důvěry v budoucnu oživujete. Čím výživným je zaléváte.

Hodně píšeš o té dívce, která třeba skutečně nějakou mentální poruchou trpět může. Ono i nabubřelé ego s takovou poruchou hraničí (nemůžu ho mít, tak ho CHCI! Dup, dup!). Nicméně ber v potaz, že ona je jenom vnější faktor. Tvůj vliv vůči ní neexistuje. Daleko víc pozornosti bys měla věnovat sobě, potažmo celému partnerství. Uvědomit si, proč v tom vztahu jsi (o tom nepíšeš) a co od něj očekáváš. Už podle toho, jak jsi popisovala jeho chování v předešlém vztahu, vychází mi z toho jako slabší osobnost chlapa. Jasně, ne každý může být vůdcem smečky, ale je pak na tobě si tohle vědomě vybrat. Plní tenhle vztah tvá očekávání?

Ta žena se může třeba stavět na hlavu a odrážet ušima, když nebude mít nad tvým současným přítelem žádnou moc. Jenže ona má. A to ho půlí. Jejich přátelství v tomhle bodě mi nedává žádný smysl. A pokud se on téhle vidiny nechce vzdát, pak lpí na “jakémsi vztahu” s ní, který ale, ruku na srdce, nikdo v téhle chvíli jako přátelství definovat nemůže. Jednou možná. Ani jeho soucit vůči ní mi s tím vším nějak neladí.

Pokud on si nedokáže vybrat (protože mně to zní, podle tvých slov, že to je buď anebo), pak tu volbu musíš udělat ty. Budeš s ním, nebo ne. Pokud se teď rozhodneš pro „ano”, doporučuju si opravdu stanovit tu hranici svých pocitů. Aby sis každý den uvědomovala, jestli ti ten vztah víc dává, než bere. Možná zkusit přijít na kloub tomu, co ona pro něj znamená. Že se rozešli pro rozdílnost v koníčcích, mi přijde jako zástěrka pro něco hlubšího. Víš, co si píší – tzn. buď je k tobě přítel skutečně upřímný, což doporučuju využít a ne zneužít (když se ti otevře, nesprdnout ho). Nebo mu lezeš do telefonu (nesoudím). Takže své zdroje máš.

Zkus to procítit jeho optikou. Jak bys ty reagovala, kdyby za tebou přišla Simona (jako ty) a začala ti něco předhazovat, vyčítat stylem, jakým to děláš doteď? Zabralo by spíš něco jiného? Co by mohlo fungovat, co jsi ještě nezkusila? Nevím, jak tvůj styl komunikace vypadá. Jen navrhuju, že lehkým náznakem třeba empatie nebo humoru můžeš snadno rozvalit tu hráz mezi vámi.

Taky si někdy připadáš jako páté kolo u vozu? Nebuď lhostejná, jde přeci o tvůj život! Třeba bude prvním krokem, že se mrkneš na www.tomaserben.cz. Nebo mi napiš o svém trápení přímo na e-mail info@tomaserben.cz.