Hyperaktivní dítě? Víte, jak na něj?
Je opravdu těžké rozlišit čiperné dítě od hyperaktivního. Každý z nás má nějakou malou poruchu. U někoho je to nehlídaná chuť na sladké, někdo si nedokáže odříct cigaretu, někteří z nás neustále závidí druhým, pomlouvají je a některé děti zlobí. Spíš než hyperaktivita je většinou na vině neochota a nedostatek času rodičů…
Zdroj: archiv redakceRaději nechají děti sedět před televizí nebo počítačem místo toho, aby jim přečetli pohádku. Mnoho rodičů dává také přednost sobě samým, než aby se dítěti pořádně věnovali. V tomhle prostředí pak dítě vyrůstá, formují se jeho návyky a získává tak určité modely chování. Hyperaktivita je zejména o poruše soustředěnosti. Ale jak poznáme, jestli je naše dítě opravdu hyperaktivní, nebo jen trochu živější?
Ze všeho nejdříve bychom se měli zaměřit na výchovu, kterou dítěti předkládáme. Zamyslet se nad tím, jak doma dítě vlastně vyrůstá? Není divu, že některé děti jsou nesoustředěné a nepozorné. Když si uvědomíme, v kolika rodinách například běží rádio a televize dohromady při hrách s dětmi, v kolika rodinách se odbíhá od stolu při jídle, řeší se při něm nepodstatné věci? To všechno ovlivňuje a formuje děti a vnáší to do jejich duší neklid. Měli bychom se tedy nejdříve zamyslet nad vlastní výchovou a pak skutečně zhodnotit, zda-li na jeho hyperaktivitě nemáme velký podíl my sami. Pokud ano, můžeme se snažit výchovu změnit v tom duchu, že dítě bude dělat své povinnosti i zábavu bez jakéhokoliv stresu, v klidu a pohodě. Že se mu také budeme náležitě věnovat, bez neustálého odbíhání, či řešení jiných věcí. Když se rozhodneme věnovat se dítěti, měli bychom to dělat na 100%.
Jak poznáte, že je vaše dítě hyperaktivní?
Poznat hyperaktivitu dokáže bohužel jen odborník. Buď pomocí speciálního vyšetření, nebo pomocí podrobného rozhovoru a příslušných testů. Jenže hranice mezi tím, kdy je dítě ,,nevychované“ a hyperaktivní, je velice tenká. To, zda je dítě opravdu hyperaktivní, nebo jen živé a divoké, se projevuje kolem čtyř let a zhoršuje se nástupem do školy. Hyperaktivní dítě poznáme většinou tak, že u ničeho nevydrží, nedokáže se soustředit na podrobnosti, dokonce si nevydrží ani hrát. Ve škole děti často vyrušují, neumí si samy rozvrhnout úkoly a činnosti, ztrácí školní pomůcky, stává se, že je berou spolužákům, a v nejhorších případech dochází i k agresivitě. Jednají často velice impulzivně, protože nejsou schopny odhadnout následky svého chování.
Nepleťme si hyperaktivitu s hloupostí! Mnoho lidí si myslí, že když je dítě nesoustředěné a nezvládá zadanou látku ve škole, je hloupé. Ale tak to není! Dítě díky své hyperaktivitě jednodušše nezvládá učivo, protože nedává pozor a vše mu uniká. I mezi nimi však nacházíme děti, které mohou být velice inteligentní!
Co dělat, když doma máme opravdu hyperaktivní dítě?
Někdy se stav dítěte zlepší sám od sebe, ale na to bohužel nemůžeme spoléhat. Pomocí může být například psychoterapie, tzv. kognitivně-behaviorální terapie, při které se dítě učí nacvičovat svoji pozornost a trpělivost. U těžkých případů lze použít i léky, ale k těm se i lékaři uchylují opravdu v tom nejhorším případě. Neustále se totiž spekuluje, zda jsou léky pro hyperaktivní děti opravdu nutné. Navíc, pokud je už užívají, měly by je užívat jen ty děti, které touto chorobou opravdu trpí. Jinak stoupá riziko depresí. Další nevýhodou je, že léky se musí užívat často a navíc dlouhodobě. Takže si opravdu rozmyslete, jakou léčbu zvolíte a jestli je vůbec nutná? Neboť, jak už bylo zmíněno, u spousty dětí se tato porucha projevuje vlivem výchovy jejich rodičů.
A co vy? Máte zkušenost s hyperaktivními dětmi? Myslíte si, že je to opravdu špatnou výchovou? Napište nám do diskuze…
Foto zdroj:profimedia.cz
