Hororová story ze zubařského křesla

Po delším váhání jsem se rozhodla navštívit zubaře a abych si to náhodou nerozmyslela, šla jsem brzy ráno ještě rozespalá, aby mi nedocházelo co mě asi čeká. Asi vás napadne, že maximálně tak trhání, nebo zvuk nepříjemné vrtačky. Já jsem po ošetření odcházela, nebo se spíš belhala, s vymknutým kotníkem a téměř skalpovanou hlavou. Takže od začátku.

Po usednutí do křesla lékařka zjišťovala citlivost zubů. Má na to neskutečně šílené metody. Používá mrazící roztok, ze kterého by zešílel i člověk se zdravými zuby. Tuhle věc, když vám přiloží na bolavý zub, tak vyletíte do stropu. Takto zkouší každý zub, aby se nesekla a omylem třeba nevytrhla zdravý zub. Když už jsem řvala prakticky v jednom kuse a o nějakém zjišťování citlivosti nemohla být řeč, tak to riskla a vytrhla mi největší stoličku, kterou jsem měla. Píchla mi injekci, ale měla jsem pusu citlivou stejně jako bez ní, a na moje upozornění mi lékařka řekla, že je to normální, když zub bolí. No, nějak mi to nešlo dohromady s tou injekcí, ale dobře. Čekala jsem, co bude následovat a nepřeju to nikomu.

Zub mi vytrhla prakticky bez umrtvení a bylo to šílené. Celou událost mám v paměti jako film, ve kterém jsem bohužel hlavní postavou. Nosila jsem tehdy dlouhé vlasy do culíku a zdravotní sestra mi připevnila roušku na výstřih proti znečištění, ovšem konec roušky mi nedala za krk, ale za opěrku křesla, kde jsem seděla. Jak už jsem napsala, tak mě potkalo to zmíněné vystartování směr strop. Vlasy se suchým zipem roušky zůstaly za opěrkou a já letěla. Dodnes přesně nevím, co se všechno stalo, ale současně jsem bolestí vykopla pravou nohu a schodila z držáků přede mnou zmíněnou vrtačku a ostatní nástroje, jednou rukou kelímek s vodou a druhou prý drahé, jak zdůraznila lékařka, diamantové nástavce do brusky. Nakonec ošetření proběhlo, ale musela jsem pak jít ještě na ortopedii kvůli té naražené noze.

„Naštěstí“ jsou oba lékaři pod jednou střechou, takže nebylo třeba se přesouvat daleko. Koho by napadlo, že návštěva zubaře může skončit kotníkem v sádře, že? Ještě podotýkám, že nás bylo v čekárně asi 9, když jsem šla na řadu a když jsem ji opouštěla, bylo tam pusto a prázdno.

Stalo se to před tím, než se začalo diskutovat o velkém placení u zubních lékařů. Pro mě naštěstí, protože nevím kolik by mi naúčtovali za škody v ordinaci, a to nepočítám práci na zubu. Dneska už se tomu jenom směju a přeji vám hodně bělostných úsměvů a radosti, hezký den 🙂