Erotický román na pokračování: Smlouva s ďáblem – 11.díl

Vystoupila jsem ze stínu a šla se přesvědčit. A opravdu, přede mnou v celé své kráse stál Mike. V dokonale padnoucím obleku, s umně uvázanou stříbrnou kravatou u krku a kloboukem v ruce vypadal jako ztělesnění dokonalosti. Jemná látka dávala tušit, že pod ní se skrývá hora svalů a já si dokázala každičké místo na jeho těle představit. A nejen to, dokázala jsem si představit i jak chutná. Asi mě nikdy nepřestane udivovat jeho krása. Jeho dokonalost. Jeho…

Michael se nade mnou rozhodně samou láskou nerozplýval. Jakmile mě spatřil, surově mě chytil za ruku a vytáhl ze stínu.

„Tady seš, věděl jsem, že tě tady najdu. Okamžitě půjdeš se mnou!“ rozkázal a už se otáčel k odchodu.

Vytrhla jsem mu svou rukou a vzpurně vystrčila bradu. „Nikam nejdu. Jestli něco chceš, řekni mi to tady!“

Překvapeně se otočil a šok ve své tváři, se ani nesnažil skrývat. „Co jsi to řekla?!“ zeptal se tak zlověstně, až má matka vyděšeně couvla.

Nezastrašil mě. S klidem jsem mu zopakovala jako by byl malé dítě a nepochopil, co po něm chci: „Nikam s tebou nepůjdu. Jestli mi něco chceš, řekni mi to tady.“

„Ale…to v žádném….cože….jak to my….“ Koktal zmateně. Pak, jakoby si něco uvědomil, přimhouřil oči a zlověstně zavrčel: „Okamžitě půjdeš se mnou, nebo se rozluč se životem své tety.“

„Josefíny?“ divila jsem se. Co s ní ten lump provedl?!

„Máš snad ještě nějakou jinou tetu, která oplývá nadpřirozenými schopnostmi?“ zeptal se výsměšně.

„Nikam nepůjde,“ ozvala se rázně má matka. „A tím, že se zbavíš Josefíny, ušetříš spoustu trápení nám všem. Takže klidně můžeš jít.“

Michael nevěřil svým uším. Pohledem těkal z jedné na druhou a bylo patrné, jak moc se snaží přijít na to, co to s ním hrajeme za podivnou hru.

„Jak myslíte, snad vás její smrt potěší stejně jako smrt mnoha dalších nevinných žen a dívek, které stáhne s sebou.“ Posměšně si vrazil klobouk na hlavu a chystal se odejít.

„Počkej!“ zastavila jsem ho. „Půjdu s tebou!“

„Tess, myslíš, že je to dobrý nápad?“ snažila se mě zastavit má matka.

„ Mami, nemám na výběr, přivedu zpět Josefínu a s ním,“ hlavou jsem kývla k Mikovi, „s ním se vypořádáme později.“

Michael se koutkem úst usmál a pobaveně zvedl jedno obočí. „Už se bojím.“

Sekla jsem po něm pohledem: „Měl bys.“ A tak hrdě, jak mi to jen staré sukně a okopané boty dovolovaly, jsem kráčela po jeho boku. Kus v lese na něj čekal nádherný kůň. Statný, vysoký a černý hřebec, který neklidně podupával kopyty. Michael se na něj lehce vyhoupl a mě vytáhl za sebe. Jediným slůvkem pobídl koně, který vystřelil tryskem vpřed. Letěl mezi stromy takovou rychlostí, až se mi okolní krajina slila v jednu velkou šmouhu. Přitiskla jsem se k Mikovi pevněji a v tu chvíli mě zalila nekonečná touha. Jeho svaly jen hrály a já si vychutnávala jeho příjemnou vůni. Přemýšlela jsem, jak je možné, že mě dokáže přimět po něm nekonečně toužit a zároveň jej nenávidět. Chtěla jsem ho a během té cesty jsem si představila všechny možné i nemožné způsoby, kterými bych se ho chtěla právě teď dotýkat. Právě ve chvíli, kdy jsem se začala nad svými hříšnými myšlenkami červenat, kůň znenadání zastavil. Zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe. Čekala jsem, že se objevíme před nějakým honosným domem a vítat nás bude olivrejované služebnictvo, ale kolem nás byl všude jen hluboký les a před námi ohromný skalní převis.

„Co tady děláme?“ zeptala jsem se zmateně.

Nestála jsem mu za odpověď. Seskočil z koně a vedl mě k tomu hrozivě vypadajícímu skalnímu převisu. Pod ním se ukrýval vstup do jeskyně. Tmavou chodbu osvětlovaly světla loučí a všude kolem bylo cítit vlhko a zatuchlinu. Zastavila jsem se před vchodem a cítila jsem, jak na mě působí nějaká zvláštní síla. Bála jsem se, za žádnou cenu jsem nechtěla vstoupit dovnitř. Ale Michaela můj vnitřní boj nezajímal. Chytil mě za ruku a táhl chodbou za sebou. Klopýtala jsem a rozhlížela jsem se kolem neustále čekajíc na útok. Ale kromě občasného plesknutí křídel netopýrů, nebylo nikde ani živáčka. Po nějaké době se před námi úzká cesta rozestoupila a my jsme vstoupili do prostorné jeskyně, která byla vybavena jako honosné královské sídlo. Na zemi ležely koberce s vysokým chlupem, stěny zdobily tapisérie a zlatě orámované obrazy slavných umělců, uprostřed místnosti stála ohromná postel s nadýchaným baldachýnem, podél stěn byl rozestavěný nábytek z tmavého dřeva a všude hořely svíčky, které vrhaly světlo i na nádhernou tvář mého průvodce.

„Jsme na místě.“ Oznámil mi suše a pustil mou ruku.

„ A co tady budeme dělat?“

„Dokončíš to, co tvá teta začala.“ Oznámil mi a já vůbec neměla tušení, o čem to mluví.

„Kde je Josefína?“

„Až pro mě dokončíš to, co potřebuji, pak jí sem přivedu.“

„Je někde tady?“ vyzvídala jsem a rozhlížela jsem se kolem.

„Není a nebude, dokud to nedokončíš. A pamatuj si, že na to nemáš celou věčnost. Do zítřejší půlnoci chci mít proměnu za sebou!“

„Miku, no tak Miku, zastav se chvíli, slyšíš?“ chytila jsem ho za obě paže a donutila ho, aby se na mě podíval. „Co se s tebou děje, co se to tady vůbec děje? A proč se chováš, jakoby včerejší noc neexistovala.“

Přitiskla jsem se k němu a pevně ho obejmula. Ale on nereagoval. Ba co víc, zatvářil se víc, než překvapeně. Téměř s odporem mě od sebe odstrčil a místo, kde jsem se ho dotkla, si přejel rukou, jakoby jej chtěl očistit.

„Zítra se vrátím, do té doby tě bude hlídat Peter.“

Odkudsi ze stínů se vynořil urostlý mladík s jantarovýma očima. Jemným kývnutím hlavy dal Michaelovi najevo, že rozumí. Počkal, až Michael bez jediného slůvka rozloučení odejde a potom se postavil do místa, kde by normálně byly dveře. Ale tady, v jeskyni, jsem se musela spokojit jen s koženým závěsem. Prošla jsem celou místnost, dotýkala se nábytku a hledala něco, co by mě mohlo navést k rozluštění té záhady. Neměla jsem nejmenší tušení, co musím provést. Co udělat, abych zachránila svou tetu, netušila jsem ani kde je, kde jí hledat a dostat se přes tu horu svalů, která stála u vstupu, bylo doslova nemožné. Sedla jsem si vyčerpaně na postel a spustila jsem se do zevrubné prohlídky jediného zajímavého objektu v místnosti. Petera. Byl urostlý, připadalo mi, že je ještě o kousek větší než Michael, jeho vlasy měly barvu mědi a dosahovaly mu až na lopatky. Oči v barvě tekutého medu mě propalovaly a já raději pohledem uhnula. Putovala jsem od jeho smyslných rtů, přes vypracovaný hrudník, který nezakrývalo téměř nic, přes kožené kalhoty až po vysoké naleštěné boty. Byl nádherný. V mnohém zastínil dokonce i Mika. Mohla bych z něj zkusit dostat nějaké informace. Ale byla jsem příliš unavená. Řekla jsem si, že si trošku odpočinu a hned potom začnu s pátráním. Usnula jsem dřív, než mi hlava dopadla na polštář.

Ve svém snu jsem se však už do pátrání pustila. Viděla jsem samu sebe, jak se točím kolem svalnatého mladíka a laškovně mu prstem přejíždím po hrudi. Nehnul ani brvou a dál stál s naprosto kamenným výrazem a pohledem upřeným kamsi do dálky. Jemně jsem mu přitiskla rty na horkou pokožku zad a rukama putovala přes svalnaté ruce, vypracované břicho až k mohutným stehnům. Pak jsem si stoupla před něj a hladila jsem ho na zádech a sjela i na pevně a nádherně vypracovaný zadek. Cítila jsem, jak ve mně roste touha a zatemňuje mi mozek. Představovala jsem si, jak si mě bere prudce a rychle opřenou o chladnou zeď a z úst mi uniklo tiché zasténání. Peter však ani nehnul brvou. Stál tam jako socha Adonise, nehybný, smyslný a krásný. Stoupla jsem si před něj tak, aby mě hezky viděl a pomalu, jsem si vytáhla sponu z vlasů. Vlasy mi spadly v divokém vodopádu na záda. Nic. Rozvázala jsem si tkanici na haleně a smyslným pohybem jsem si jí stahovala s ramen. Krůček po krůčku jsem odhalovala nejprve ramena, potom hebkou kůži rukou, nechala jsem z ní vklouznout ňadra a nakonec jsem jí spustila k zemi. V chladivém vzduchu se mé bradavky postavily do pozoru a toužily po dotecích stejně jako já. On však stále nedal najevo absolutně nic. Rozvázala jsem si sukni a nechala jí s pohledem upřeným přímo do jeho očí spadnout k zemi. Stála jsem před ním nahá a roztoužená a on stále zíral přes mé rameno zcela nevšímavě. Přistoupila jsem znovu k němu a ňadry jsem se mu přitiskla na hruď. Cítila jsem, jak se zachvěl. Rukou jsem zcela neomylně nahmatala jeho chloubu, která dávala tušit, že divadélko které jsem mu předvedla, ho nenechalo tak chladným, jak se snažil předstírat. Zajela jsem mu rukou do kalhot a nemilosrdně jej uvěznila ve své dlani. Jeho dech se zrychlil. Ale dál se tvářil nezúčastněně. Teď už to bylo kdo z koho. A já se rozhodně nehodlala vzdát. Rozepnula jsem mu kalhoty a vysvobodila jeho mužství ze zajetí. Sesunula jsem se na kolena a vzala ho do úst. Nejprve jsem si s ním jen pohrávala a užívala si jeho pulsující touhu, ale pak jsem jej nemilosrdně vzala co nejhlouběji do úst a sála a snažila se ho přivést k šílenství. Nenechal mě.

Prudce mě postavil na nohy a spojil mé rty se svými. Zatímco jazykem plenil má ústa, jeho ruce putovaly po mém těle. Každý jeho dotyk jakoby mi vypaloval cejch. Cejch poběhlice, která neumí ovládat své touhy. Peter mě však dlouho přemýšlet nenechal. Přenesl mě na postel, přetočil na břicho a zezadu do mě drsně vstoupil. Vykřikla jsem slastí a ten výkřik mě probudil.

Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe. Peter stál stále na svém místě, ale namísto vážné tváře se na mě potutelně usmíval. Zrudla jsem až ke kořínkům vlasů. Bůhví, co jsem ze spaní vyřvávala. Úsměv mu však ztuhnul na rtech. Za ním se ozvalo tiché křupnutí a Peter se sesunul neslyšně k zemi. S hrůzou jsem vykřikla a vyskočila z postele ve snaze neznámému útočníkovi utéct děj se co děj. Ale přede mnou se objevil Mike.

„Našel jsem tě,“ vydechl úlevou a strhnul mě do náruče.

„Našel jsi mě?“ opakovala jsem překvapeně. „Vždyť jsi mě sem dovedl.“

„Na to teď není čas, musím tě odtud dostat“ řekl a přehodil přese mě svůj plášť. Chytil mě za ruku a táhl za sebou ven z jeskyně.

„Miku, zastav, copak jsi se úplně zbláznil? Kam mě to vlečeš?“

Nezastavil, jen přes rameno prohodil: „Pryč odtud, od mého ďábelského já.“

Foto: profimedia.cz