Dotýkejte se… hmat smysl neznámý Unikátní orgán a síla doteku.
Ze všech lidských smyslů je k poznávání okolního světa pravděpodobně nejlépe vybaven hmat. Čidla pro vnímání hmatu jsou totiž rozmístěna v naší pokožce po celém těle a rozličných impulsech přicházejících neustále do mozku jsou i zprávy o styku našeho těla s okolím.
Nejcitlivější pro dotyk a tlak je špička jazyka a dlaňová strana konečků prstů, pro vnímání tepla je nejcitlivější čelo a pro bolest oční rohovka.
Zdroj: archiv redakceCo všechno vlastně hmatem poznáme
Hmat zprostředkovávají nervy ze smyslových čidel, které leží pod povrchem kůže. Jednotlivé typy čidel jsou odpovědné za sledování každého z hlavních pocitů. Drážděním hmatových čidel vznikají kombinované pocity – např. hladkost, vlhkost, tvrdost, chvění nebo svědění. V hustotě uložení čidel jsou na různých místech těla poměrně velké rozdíly.
Dotyková a tlaková čidla ( asi 500 tisíc ) jsou poměrně jednoduchá tělíska, která jsou drážděna prostřednictvím deformace kůže v místě, kde jsou uložena. Čidla sledující tepelné podněty máme zvlášť pro chlad (asi 250 tisíc ) a teplo (asi 30 tisíc ). Zatím co chladová čidla jsou uložena blíže povrchu, čidla detekující teplo jsou uložena v hlubších vrstvách kůže.
Velký význam pro obranu organismu je vnímání bolesti.
Volná nervová zakončení, která tyto pocity zprostředkují, jsou téměř ve všech tkáních a orgánech. V samotné kůži se na jednom centimetru čtverečném nachází přibližně 50 – 100 bolestivých bodů, přičemž podnět pro bolest může být jak mechanický, tak i chemický, tepelný nebo elektrické. Hmat tedy funguje jako citlivý poplašný systém, protože pocit tepla nebo bolesti obvykle varuje náš mozek dříve, než si stačíme ublížit. Vlastně nás naše bolest zachraňuje. Bolest tedy patří k vjemům, které nám pomáhají přežít.
Přílišná ochrana před bolestivými vlivy narušuje normální vnímání bolesti, což může být vzhledem k tomu, že bolest je důležitým varovným signálem, nebezpečné. Podle měření prahu bolestivosti lze zatím s jistotou říci, že muži jsou k bolesti mnohem citlivější než ženy.
A máme se prý hladit až do úplného vyhlazení.
Kromě vidění, slyšení a intenzity a pestrosti vnímání mimoslovních signálů je dalším rozdílem mezi ženami muži citlivost na dotek a potřeba doteků. Výzkumy mnohokrát prováděné skupinami vědců i naše životní zkušenost potvrzuje, že všichni lidé, muži i ženy máme potřebu doteku a fyzického kontaktu zejména v dětství.
Výstižně to vystihuje věta pořekadla: „Když nám chybí pohlazení začne nám vysychat mícha.“ Miminka matek, které se jich často dotýkají a hladí je jsou méně náchylná k běžným dětským nemocem jako nachlazením nebo průjmům. Děti, které vyrůstají bez lásky plného fyzického kontaktu, se v dospělosti s větší pravděpodobností dopouštějí násilí včetně sexuálního. Hledají jenom tělesný kontakt. Jejich mozek si nedovede vysvětlit proč je ostatními lidmi, jejich pak už většinou násilná činnost odmítána. I tam nás může dovést náš hmat.
Lidská kůže je velmi citlivý a svým rozsahem naprosto unikátní orgán.
Kůže ženy je tenčí než mužská, je pod ní větší tuková vrstva a je zhruba desetinásobně citlivější. Západoevropské ženy se mezi sebou dotýkají i při rozhovoru a to daleko častěji než muži, potřeba hlazení a objímání partnera je velmi vysoká. Muži opravdu mají „hroší“ kůži, je to pozůstatek nezbytnosti chránit se před útokem ze zadu, prodírat se za zvěří křovinami a zápasit se zvířaty i nepřáteli. Kdyby byl muž lovec tak citlivý jako žena, nemohl by lovit, nemohl by se soustředit na úkol, protože by mu v tom bránila bolest.
Lidská ruka má zvlášť dobře vyvinutý hmat.
Podle článku v časopisu Smithsonian vědci zjistili, že naše ruka je schopna rozlišit nerovnost o pouhých třech mikronech. (Lidský vlas má v průměru 50 až 100 mikronů.) Avšak „když vědci použili namísto nerovnosti drsnou tkaninu, zjistili, že lidská ruka může rozlišit rozdíl i pouhých 75 nanometrů“, přičemž nanometr je tisícina mikronu! Předpokládá se, že za tuto pozoruhodnou citlivost vděčíme tomu, že právě na konečku každého prstu je okolo dvou tisíc hmatových receptorů. Síly lidského doteku využívalo od pradávna léčitelství a podaná ruka druhého v nouzi není jen symbolická. I nejstarší zobrazení na skalních malbách představují lidskou ruku.
Síla stisku při podání ruky určuje míru dominance našeho komunikačního partnera.
Uvědomujeme si, že mnohdy tím, že někomu je tak podáváte ruku, dáváte mu zcela legálně a zdarma přístup ke všem informacím o své osobě Na plosce rukou (dlani), jsou jak známo zakončení veškerých nervových a orgánových drah našeho těla. Podáte-li někomu ruku dáte mu veškeré softwarové vybavení, kterým disponujete.
Přemýšlejte o tom, až zase něco jen tak vezmete do rukou.
Vizazista.cz
