Dotaz týdne: Nechci, aby mě pořád kontroloval!

Otázka důvěry ve vztazích je stará jako vztahy samotné, a každý má svoje hranice soukromí jinde. Do určitého bodu můžou být jeho otázky čistě projevem zájmu, a pak máte najednou pocit, že vás kontroluje. Kde je ta hranice a jak mu ji vysvětlit?

Otázka:
Krásný den přeji. Můj přítel mě začíná čím dál častěji „kontrolovat“, ať už osobně nebo telefonem – nejsem si vědoma toho, že bych k takovému chování zavdala příčinu. Já jemu dávám dostatek prostoru, proč on nechce dát prostor mě? Nejsem hloupá, vím že příliš volnosti láká k různým „povyražením“, ale držím se starého dobrého „co oči nevidí…“ a taky, že důvěra je pro vztah rovnocenná s láskou. Mám ho ráda, nechtěla bych ho ztratit, ale drába za zadkem nepotřebuji, vím sama jak se chovat. Mluvila jsem s ním o tom, tvářil se, jako že chápe, co mu říkám, ale asi nepochopil. Poraď, co s ním? Děkuji.

A David odpovídá:
Zdravím. Podle tvého příspěvku vidím, že víš, co chceš, a máš vedle sebe prostě „ztracence“. Těžko mu vysvětlíš, co by měl chápat sám od sebe. U holky se to toleruje o něco lépe, ale chlap-kontrolor, to je zoufalost. Jestli ti zato vůbec stojí, pak mu řekni: „Ještě jednou a končíme!“

A Adéla si myslí:
Mám na to úplně stejný názor, jako vy. A měla jsem taky úplně stejný problém. Bylo z toho pár hádek a pár scének, ale byly nutné. Protože jedině tak pochopil, že je to opravdu vážný problém, že to není rozmar, že to není tím, že jsem se špatně vyspala. Na druhou stranu, já jsem taky musela pochopit, že když se mě můj milý třeba ptal „a v kolik jsi vlastně přišla domů“, tak se mě ptal proto, že ho zajímalo, jak dobře jsem se bavila, což podle jeho chlapské logiky pochopí právě z toho, jak dlouho jsem tam byla.
Každopádně jsem musela jasně formulovat, a neustupovat, že opravdu nebudu akceptovat kontrolní telefonáty ani otázky, že když jdu na kafe s kamarádem, tak nebudu přesně hlásit, v kolik dorazím domů, ani se nebudu ptát, jestli můžu. A postavila jsem to opravdu tak, že přes to nejede vlak. Že nepotřebuju, aby zaujímal místo mého otce, já taky nemíním být jeho matkou. Ve skutečnosi, protože se mnou chtěl zůstat, neměl na výběr.
Ale taky si myslím, že je to hodně citlivé téma, takže tyto jasná stanoviska je třeba přednést s určitou něhou a empatií. Ne jako: jestli se ti to nelíbí, tak jdi. Ale spíš, že to a to opravdu potřebujete a to a tamto opravdu nechcete ve svém životě mít.

14.11.2011 3:00| autor: Redakce
Více o tématu: kontrolování

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist