S Dominikou Býmovou nejen o Mostě, ale také o muzikálech i vysněných rolích

Je jasné, že teď jste prostě nejvíc vryta do mysli diváků jako servírka ze seriálu Most. Co vám tento seriál dal a co naopak vzal?

Mohu psát pouze o tom, co mi dal, protože negativa si ve spojitosti s tímto projektem zatím nevybavím. Je to už nějaký čas, co jsem byla českou televizí a Honzou Prušinovským pozvaná na kamerové zkoušky, ale pamatuji si to úplně přesně. Byla tam specificky skvělá atmosféra, která dávala tušit, že to bude výjimečný projekt. Přestože jsem zatím neměla tušení, co si na mou postavu Romany přichystají. Jsem vděčná za spolupráci se skvělými lidmi, kteří na place byli, možná to je také důvod úspěchu. Byla tam skvělá atmosféra od první klapky až po naší autogramiádu v Mostě letos po odvysílání posledního dílu.

Jaké bylo natáčení, máte nějaké historky, na které už nikdy nezapomenete?

Rozhodně nezapomenu na první příjezd do Severky, na naši scénu s Michalem v kuchyni a na večery v Mostě, když jsem zůstávala přes noc. Seděli jsme všichni herci i štáb někde u piva a bylo to moc prima.

Jak se vám líbí město Most? Měla jste čas si ho vůbec prohlédnout?

Já jsem v Mostě byla již dříve párkrát s divadlem, takže jsem jej znala. Ale teď po natáčení z něj mám úplně jiný pocit. Na place se o městě a místních hodně mluvilo. Najednou mi je daleko sympatičtější.

Natáčela jste také s Karin Babinskou film Křídla Vánoc. Máte raději muže režiséry nebo ženy?

Já mám hlavně ráda slušné režiséry. Bez ohledu na to, zda je to muž či žena. Pracuje se úplně jinak, pokud je na place příjemná přátelská a tvořivá atmosféra, než když je tam cítit napětí. Bohužel i to jsem již zažila. Ale spíše v divadle, což je možná horší. Člověk musí trávit v takové atmosféře každý den od rána do večera klidně i tři měsíce. Jednou jsem odešla těsně před premiérou z oblastního divadla, protože práce s takovým cholerickým režisérem se již nedala vydržet.

Věnujete se filmu, muzikálu, hrajete v divadle, co je pro vás to nej?

Musím říct, že se to poslední dobou u mě nějak mění, vždy to bylo divadlo, ke kterému jsem měla blízký vztah již od mala. Nyní se snažím sbírat zkušenosti více před kamerou. Je to trošičku jiné herectví, daleko civilnější. A to mě teď baví.

Kde vás mohou čtenářky vidět právě teď?

Na obrazovkách televize Prima, v seriálu Krejzovi. V Hubebním divadle Karlín a v představení Ve stínu Mefista, což je dramatizace Fausta a Markétky v komorní činohře divadla Troníček. Je to krásné komorní představení, které hrajeme společně s hercem Františkem Kreuzmannem za doprovodu akordeonu Zdeňka Dočekala.

Je nějaká role, kterou byste nikdy nevzala?

Určitě to nezáleží na roli, ta se dá vždy uchopit různými způsoby. Ale čím jsem starší, přemýšlím spíše nad tím, s kým budu pracovat a jaký to bude projekt. Volného času nemám mnoho a chci jej vyplnit hodnotně.

A máte naopak nějakou vysněnou?

Stále je to Julie (Romeo a Julie) W. Shakespeara. Je to můj sen po celý divadelní život, který se mi zatím nesplnil. Jen se bojím, abych za chvíli nepřešla do kolonky matky a poté chůvy. (smích)

Kromě herectví se také zajímáte o módu a nejen to, máte vlastní značku oblečení. Povíte nám o ní něco?

Ano, letos v březnu jsem uvedla první kolekci své módní značky White Sage. Je z přírodních materiálů, jako je konopí a bio bavlna. Celá myšlenka White Sage je spojená s přírodou a etickým přístupem k módnímu průmyslu. Nyní připravuji podzimní kolekci a dále pánskou a dětskou. Plánů mám mnoho a den má jen 24 hodin, proto se snažím využívat každý volný čas. Stále si něco kreslím a zaznamenávám nápady.

Máte ještě nějaký nápad, jak přinutit ostatní k tomu, aby se chovali ekologicky?

Já určitě nikoho nechci a nemohu nutit. K tomu si každý musí dojít sám, jinak to nebude mít ten kýžený efekt. Ale mám pocit, že je to na dobré cestě. Pomalu si uvědomujeme, že je důležité konzumovat kvalitní potraviny, ubírat na chemii, přemýšlet, jak moci nahradit plasty v běžném životě (je skvělé, že kavárny umožňují vlastní kelímky, mizí pomalu plastová brčka). Přestože je to běh na dlouhou trať, je důležité u něčeho začít.

Co vidíte jako největší problém a nedostatek při ochraně životního prostředí?

Častokrát mě překvapí bezohlednost a naprostá ignorance, s jakou lidé k přírodě přistupují. Těch odpadků, co nasbírám procházkou v lese, prázdných plechovek od piva, prázdných konzerv, kolik pet lahví ležících v příkopech. Bohužel často nejdou rodiče příkladem svým dětem, neučí je chovat se hezky k přírodě, ke zvířatům a někdy ani sami k sobě.

Co děláte ve volném čase?

Volného času tolik nemám, ale jakmile se mi nějaký den uvolní, trávím jej právě v lese se svým pejskem, zlatým retrívrem Sunnym.

Blíží se léto a prázdniny, čas dovolených, kam se chystáte?

Léto mám již pár let po sobě pracovní a vypadá to, že tomu bude tak i letos. Ale pár menších cest v plánu mám. Na větší dovolenou se poté chystám až na podzim. To bych si ráda splnila sen a odjela na nějaký čas do Indie.

Které místo byste určitě chtěla navštívit a které vás vůbec neláká?

Těch krásných míst je opravdu mnoho. Láká mě Bhútán, Barma. Chtěla bych jet surfovat na Havaj. Místa, která mě nelákají, mají co do činění převážně s tamní politickou situací, která mi není sympatická.

Jak vypadá pro vás ideální den?

Mám dvě varianty, buď práce na nějakém vysněném projektu s milými kolegy, nebo úplný klid od ruchu města, zase s mými blízkými, pejskem a asi by ničemu nevadilo, kdyby u obou dvou variant bylo hodně dobrého jídla.

Děkuju za rozhovor a přeju spoustu úspěchů a vysněných rolí.

Foto: Archiv Dominika Býmová