Dominantní partner: Mluví ti do všeho a řídí tvůj život? Víme, jak s ním žít!

Máš doma dominantního partnera a je jen na tobě, jak daleko to necháš zajít. Možná ti jeho nadřazená pozice vyhovuje, dej si ale pozor, aby ses nestala pouhou jeho loutkou, která nemůže o ničem rozhodnout. Tady máš signály, které by tě měly upozornit na to, že už to s tou dominancí tvůj chlap přehání:

1. Ty bez jeho souhlasu nesmíš doma nic, on všechno

Nesmíš nic udělat bez jeho svolení. Ani tě nenapadne koupit novou komodu, kterou tolik potřebuješ do ložnice, pokud ti ji předem neschválil. Zuří, když provedeš menší změny s nábytkem, zatímco on si troufne vymalovat vám ložnici barvou, která se ti nelíbí.

Co s tím?

Možná se zbytečně bojíš. Prostě jdi a udělej, co chceš. Uvidíš, že zase takový oheň na střeše nebude. Nezapomeň, že jeho dominance sílí s tvojí submisivitou.

2. Pokud on nechce, k moři se už nepodíváš

O tom, kam vyrazíte v létě na dovolenou a kde budete trávit vánoční svátky, rozhoduje on. Má poslední slovo i v tom, jaký hotel si zamluvíte, a dokáže to udělat s takovou grácií, že budeš mít dojem, že sis ho vybrala vlastně ty.

Co s tím?

Sama si řekni, kam bys chtěla jet, co bys chtěla vidět a jaké jsou tvé představy o volných dnech. A až potom si s manželem navzájem sdělte své návrhy. A nekývej hned na každý jeho plán. Alespoň jednu dovolenou zrealizuj podle sebe, i kdybys na ni měla jet bez něj.

3. Výchova dětí podle jeho představ

V kolik bude vaše dítě chodit spát, jestli bude jíst sladké, do jaké školky bude docházet a kam pojede na letní tábor je jenom v jeho režii. Jasno má i v tom, kolik dětí ještě budete mít a jak je budete trestat a čím odměňovat.

Co s tím?

Rodiče jste oba dva, tak byste se měli na výchově domlouvat spolu. Musíš se vzchopit a konečně se mu postavit, protože jinak tvé děti budou kopírovat model nevyrovnaného vztahu.

4. Rozhoduje o tvých penězích

Nemáš nic svého. O každém kroku na tvém účtu se s ním musíš radit, bez jeho svolení se bojíš změnit i zdravotní pojišťovnu. Všechny záležitosti, které se týkají tebe, jako například různé pojištění či založení kreditní karty projednáváš s ním a bez jeho pokynu nepůjdeš ani sama do banky.

Co s tím?

Je jasné, že pokud spolu bydlíte, je na místě, abyste si říkali vše, co se týče financí, protože vedete společnou domácnost, ale přesto si udržuj svůj prostor, který bude patřit jen tobě. I když jsi ve vztahu, pořád jsi individuální osobnost a tou budeš, i když ti vztah nevyjde. Vyřeš to tak, že jej necháš spolurozhodovat o důležitých věcech, ale zřiď si ještě jeden účet, který bude výhradně tvůj.

5. Dům či byt? Volba je na něm

Chtěla jsi vždy bydlet ve velkém rodinném domě někde na vesnici, ale on nekompromisně rozhodl, že vybudujete hnízdečko ve velkoměstě v činžovním bytě. A to co nejblíž centru a ty to máš do parku daleko.

Co s tím?

Žádej kompromis. On nechce bydlet na venkově, ty ve městě. On touží mít poblíž kavárny, ty přírodu. Není možné, aby jeden měl všechno a druhý nic. Řekni mu, že jsi ochotna bydlet ve městě, ale poblíž velkého parku. Pokud argumentuje tím, že on už má svůj byt, tak proč se stěhovat, i tak trvej na svém. Je dost sobecké si pořídit byt a pak čekat od potenciálního partnera, že se tam nastěhuje. Byt se prostě prodá a hledá se dál, aby společně vybodované hnízdečko vyhovovalo oběma.

6. Jeho názor je pro tebe víc než ten tvůj

Nejsi schopna podniknout žádný krok, aniž by si znala jeho názor? Možná to začalo tím, že jsi v něm cítila obrovskou podporu, ale končí to tím, že se z tebe stala nesamostatná osoba, která se potřebuje ptát na každou prkotinu. Bez projednání se svým partnerem by sis neobarvila vlasy novou barvou, nekoupila rodičům dárek k Vánocům, nepřihlásila do kurzu španělštiny, neobjednala na večer stůl v restauraci, a mnohé další, které si dříve dělávala bez většího zamyšlení.

Co s tím?

Musíš si více věřit. Jeho názor není o nic lepší než ten tvůj a takové banální věci jako zajít si k holičce musíš prostě zvládnout sama, jinak se z tebe stane závislá osoba a tvůj partner si tě časem přestane vážit.

Přečti si, co radí naše čtenářky Lenka a Kamila, které se nám svěřily se svými příběhy:

Lenka (38 let):  Nesmíš mu věřit, že to sama nezvládneš
„Můj bývalý přítel byl přesně prototyp dominantního chlapa. Začali jsme spolu chodit, když jsem byla na dně, vzpamatovávala jsem se z rozchodu, byla bez práce a měla finanční problémy. Lukáš byl vyloženě vůdčí typ, dal mi život dohromady. Pomohl mi najít práci, zašel se mnou do banky, kde mi vytvořili splátkový kalendář a já začala zase konečně normálně žít. I když úplně normálně ne. Pořád mi předhazoval, jak mi pomohl, jak jsem na tom byla špatně, než se mě ujal. Začal mi do všeho mluvit, nemohla jsem sama o ničem rozhodnout. Jednou jsem si, bylo to před Vánoci, chtěla upravit splátkový kalendář, abych měla nějaké peníze na dárky a on na to přišel. Dost jsme se kvůli tomu pohádali. Cítila jsem se jako nesvéprávná. Vyčítal mi, že moc utrácím a chtěl po mně účty z obchodů. Pak to došlo tak daleko, že jsem mu musela předem říkat, co koupím a on schvaloval, jestli to opravdu potřebujeme. Když mi vyčetl můj dárek pro tátu, byla to poslední kapka a já se od něj odstěhovala. Sice mi vyhrožoval, že to bez něj nezvládnu, ale už tři roky si sama hospodařím a daří se mi,“ pochvaluje si Lenka.

Kamila (27 let): Změnit se musíš ty, ne partner
„Vždy jsem inklinovala k vůdčím typům, přitahovali mě silní a rozhodní chlapi. A takový je i můj Martin. Nejdříve vše bylo v pohodě. Sice rozhodoval o důležitých věcech, ale jinak mi dával volnost. Později mi ale začal mluvit do toho, jak se oblékám, co jím, jaké mám kamarádky. A já blbá ho poslouchala. Nevím, jestli jsem se ho bála nebo prostě je taková autorita, že jsem se nedokázala mu vzepřít. Nebyl na mě zlý, nebil mě, ani nekřičel a nemluvil sprostě, ale stačilo, když pevným hlasem řekl, že to, co mám na sobě, se mu nelíbí, a já se hned šla převléct. Ze svého šatníku jsem vyházela vše, co neměl rád. No a tím to nekončilo. Začal mi vnucovat názor o mé nejlepší kamarádce, že není dost dobrá, že je to hloupá slepice a že s ní ztrácím čas. Přestala jsem se s ní vídat. Slepě jsem mu naslouchala ve všem, až mi jednou máma řekla, že jsem se dost změnila, že se oblékám jinak, než dřív, mluvím jinak a došlo i na výrazný posun v mých názorech. Nebyla jsem to já. Nechtěla jsem to ale řešit radikálním rozchodem. Navíc bylo možné, že bych si našla podobného muže. Změnit jsem se musela já. Začala jsem chodit na kurz asertivity. Hledala jsem samu sebe. Učila se každý den. Psala si, co ten den chci a večer si kontrolovala, jestli jsem to dokázala. Martin je pořád ten dominantnější z nás dvou, ale já už mu tak slepě nevěřím a někdy překvapím i samu sebe, jak umím být samostatná,“ říká Kamila, podle které není chyba jen v partnerovi, ale v tom, co ty mu dovolíš.

A jak to máš doma ty? Jste rovnocenní partneři, nebo máš vedle sebe dominantního muže, který ti diktuje a nařizuje, co se mu zlíbí? Svěř se nám se svými příběhy do diskuze.

Foto zdroj: Thinkstockphotos.com