Dnešní postavení žen: Škodíme si emancipací?

Plést se do mužských záležitostí je zakázáno
Kinder, Küche, Kirche, tedy zkráceně 3 K, německé heslo, které se začalo objevovat kolem roku 1890. V překladu znamená děti, kuchyň a kostel, tři oblasti, které tenkrát měly být hlavními sférami, v nichž se ženy měly cítit doma. Plést se do veřejných záležitostí nebo se dokonce snažit proniknout do oblastí, vyhrazených do té doby pouze mužům, to bylo naprosto nepřípustné.

Stroje mění životní styl
Průmyslová revoluce v 19. století přináší první změny v postavení žen. Rozvoj strojní výroby způsobuje, že těžká práce už nemusí být vyhrazena mužům. Ženy v továrnách zlevňují výrobu a tím se také mění jejich životní styl. Zlomem je, že si žena začíná sama vydělávat. Do té doby byla ve všem závislá na muži. „Chceme stejné peníze jako muži,“ začínají se také tu a tam ozývat hlasy žen. Vznikají různá hnutí, zkrátka začíná se roztáčet kolotoč zvaný emancipace.

Toužíte se stát slévačkou?
V Čechách znamená zásadní přelom rok 1890, kdy dochází v Praze k založení dívčího gymnázia Minerva a potom rok 1903, kdy u nás vzniká Americký klub dam. Ten má za úkol vzdělávat své členky, zavádět do domácnosti stroje a také pomáhat starat se o děti. Třetí etapou změn ženského světa se potom stávají 50. a 60. léta 20. století. Od května 1948 je žena dokonce ústavním zákonem rovnoprávná s mužem. „Chtěli po mně, abych se stala hornicí nebo slévačkou,“ vzpomíná s úsměvem na svá mladá léta dnes osmasedmdesátiletá Marie. Je to ale skutečně to pravé, po čem toužila? „Nechtěla jsem jít pracovat do továrny, mnohem raději bych doma pečovala o děti. Ale prostě život byl takový. Potřebovali jsme peníze, tak jsem šla,“ říká dnes už bez výčitek.

Dělení domácích prací
Ideálem se stává žena, která zvládá úlohu matky a pečovatelky o domácnost a navíc sama vydělává. Zatímco dřív po ní všichni chtěli jenom, aby zvládla péči o rodinný krb, teď se musí nově vypořádat i se zaměstnáním. A pochopitelně chce uspět i tam. „Jako mladá maminka jsem byla strašně pyšná, že všechno stíhám. Že mám dvě hezké malé děti a pěkně naklizenou domácnost,“ líčí nyní osmašedesátiletá Jana svoji situaci v polovině šedesátých let 20. století. Od té doby se ale vývoj posunul zase o kus dál. Přístroje pomáhající v domácnosti ulehčily ženám starosti, přibyly instantní potraviny a polotovary, takže ani u plotny už ženy netráví tolik času. A dnes už nejsou výjimkou ani páry, kde se i o typicky ženské práce v domácnosti dělí žena s mužem.

Největší ctižádost? Dobře uvařit manželovi
Je ale tvrzení, že dnešní emancipované ženy už nechtějí trávit čas starostí o domácnost pravdivé? „Ono se to vyvíjí s věkem. V roce 2003 jsem byla studentka, která ví vždycky všechno nejlépe a musí všude být, všechno procestovat. Kdyby mně tenkrát někdo řekl, že za deset let bude mojí největší ctižádostí upéct večer manželovi dobrou sekanou k večeři, vysmála bych se mu. Poslala bych ho nejspíš rovnou do Bohnic. A vidíte, dneska je to pravda,“ směje se šestatřicetiletá Mirka. „Nic se zkrátka nemá přehánět, ani emancipace. Ale každá na to musí přijít sama,“ dodává.

Muž chce rodinný krb
A co říkají na emancipaci muži? „Myslím si, že přílišná emancipace se ženám vrací jako bumerang a ve finále jim škodí. Já sám vím, že dám vždycky přednost ženě, která mi večer přichystá večeři, postará se o domácnost a přichystá mi zázemí. Na oplátku ji za to dobře zajistím. Nemám zájem o ženu, která vystuduje tři vysoké školy, na všechno má okamžitě hotový názor, všemu rozumí nejlépe a nic jí není dost dobré. Necítím se vedle takové ženy spokojeně, to raději zůstanu sám. Myslím, že prostě přirozená potřeba ženy je starat se rodinný krb, stejně jako u muže je to obstarávání obživy,“ míní padesátiletý Karel. Zkrátka jako ve všem, i tady platí: všeho s mírou.

A co Vy? Jaký je váš názor na emancipaci? Budete raději ženou v domácnosti, nebo se bez kariéry v zaměstnání neobejdete? Nebo se snažíte mezi oběma póly najít rovnováhu?

Foto zdroj: profimedia.cz