Děti a uklízení
Naučit děti smyslu pro pořádek je pro většinu rodin velmi složité a přestože se rodiče velmi snaží, často se jim to nikdy zcela nepodaří. Ponětí o pořádku a schopnost srovnat si věci jsou ale velmi důležité okamžiky pro vyrovnanost dítěte, jeho vnitřní harmonii i pro celý jeho další život.
Hned na začátku není dobré zablokovat dítě tím, že uklízení povýšíte do roviny „tady rozhoduji já“. Lepší je jasně vyložit důvody a cíle uklízení. Vše také vyžaduje fantazii a nabídnutí pomoci.
Praktické argumenty
V batolecím věku si dítě ještě zcela neuvědomuje, co v sociálním životě může být těm druhým na obtíž. Reaguje jen na to, co je konkrétní a praktické. Dokáže tedy pochopit, že uklízet se musí, protože ten či onen předmět znemožňuje průchod místností, mohl by se rozbít nebo by ho mohla spolknout sestřička apod.
Navrhněte dítěti, aby překážející věc dalo na jiné místo. Vysvětlete mu, že snáze najde své oblíbené hračky, když je má pohromadě v jedné krabici, a že se nebude při jejich hledání zbytečně zlobit, když ví, kam si je uklidilo.
Vyjednávání
Při uklízení je vhodnější určité postupy navrhovat než k nim dítě nutit. Sledovaný cíl je sice bezprostřední (uklidit pokoj), výchovný záměr je však dlouhodobější. Jedná se o to, aby dítě získalo určité reflexy, jak si věci uspořádat, což mu později pomůže snáze se adaptovat v sociálním životě, například ve škole.
Proto je vhodné se s dítětem na určitých věcech dohodnout: „Půjdeme ven (na hřiště …), jakmile posbíráš lego.“ Nebo také: „Za deset minut začíná v televizi tvůj oblíbený kreslený film, to máš právě čas na to, abys uložil do krabice všechny svoje plyšáky“… Takový způsob prezentace požadavku nebrání v tom, abychom netrvali na splnění úkolu, ale dává naší žádosti jiný nádech, díky němuž se tato práce stane pro malé dítě přijatelnější.
Odměny
S odměnami musíme šetřit, nechceme-li, aby se staly předmětem ustavičného „handlování“, protože dítě pak nemusí chtít uklízet, pokud za to něco nedostane.
Uklízení nebývá pro dítě o nic zábavnější činností než pro dospělého, a proto projevy zvýšeného úsilí a důslednosti u dítěte vás mohou oprávnit k mimořádným projevům uznání. S podobnými praktikami se to však ve vztazích s dítětem nesmí přehánět.
Využívání fantazie
Povyšte úklid na hru, vymyslete spolu s dítětem nějaký vtipný scénář úklidu, do něhož se zapojí; tuto práci mu tím velmi zpříjemníte. Navrhněte například uložit ke spánku všechna malá autíčka do modré plastikové krabice, která bude jejich pokojíčkem; oddělte hodná zvířátka od neposlušných (jedna například do zelené krabice, druhá do bedny na hračky …); vsaďte se, kdo rychleji naplní část bedny na hračky – maminka, nebo ty? Možností je nepřeberně, hlavně se neostýchejte postupovat kreativně. To však předpokládá, že rodič není ve stresu, unavený a že při úklidu nespěchá. Splnění všech těchto podmínek najednou nemusí být vůbec snadné, ale vyplatí se.
Jděte příkladem
To by měla být věc samozřejmá. Děti snadno prohlédnou jakoukoli nevyrovnanost, nespravedlnost, neřkuli křivdu. Můžete jim nabízet spousty logických argumentů, her nebo odměn – nebudou moc fungovat, jestliže sami nepůjdete příkladem.
Pokud budete udržování pořádku považovat za samozřejmou součást života, nebudete vést boje či hádky na toto téma s ostatními členy rodiny, nebudete dávat najevo, jak moc se vám do uklízení nechce, zkrátka – nebudete z toho dělat problém, vaše dítě má pak to nejlepší prostředí k osvojení si takovýchto vzorců chování.
Zdroj: Nepořádek, nakladatelství Portál
