Den D: Jakou cenu má váš úspěch?

I dobrý nápad může být investory smeten ze stolu a někteří účastníci se musí srovnat v lepším případě s dobře míněnou radou, v horším případě pak s kritikou, nechápavostí, někdy i s výsměchem, ale většina z nich se musí vypořádat hlavně s nezájmem.

Své by o tom mohli vyprávět i makléř Petr Veselý s kolegou, kteří přišli do Doupěte žádat o investici 1 500 000 korun na projekt panoramatické fotografie. Pokud jste někdy toužili po zahradě, chalupě, rodinném domku nebo obyčejném pozemku, pak mi jistě dáte za pravdu, že tento projekt měl rozhodně dobrou myšlenku. Většina fotografií, které jsou běžně nabízeny, bývají nic neříkající a zpravidla také velmi často zkreslující daný objekt k lepšímu obrazu, než ve skutečnosti je. Ovšem takový Michael Rostock byl zcela opačného názoru, když nedostal uspokojivou odpověď na otázku obratů v roce 2015, zamítl projekt jednou provždy: „Přistupujete k tomu jako Beduíni k lednímu hokeji! Nemám zájem!“

Pojízdná atomová elektrárna
Podobně dopadl i Jiří Popel a jeho „vytuněné“ běžky Pop Cross Nowax. Nelyžuji, neběžkařím, takže asi horko těžko budu posuzovat, jestli mělo patnáct let vývoje této inovace, která má usnadnit rekreační běh na lyžích všem sportovcům bez rozdílu věku i pohlaví, smysl či nikoliv. Jisté je, že rozříznutá lyže s hromadou spojovacího materiálu, reagující na změnu terénu by ve mně docela jistě příliš jistoty nevyvolala, navzdory tomu, že už dvakrát „přežila“ Jizerskou padesátku. Nedopadla ani u investorů. „Nemůže to mít tolik součástek, jako atomová elektrárna.“ Odmítl investici aktivní lyžař Ivan Pilný a s ním i všichni ostatní. Nedivím se.

Hřbitov nadějí
Přijít do Doupěte ve dvou letech hned dvakrát, považuji samo o sobě za projevený pořádný kus odvahy. A ta se rozhodně dvojici mladých „ajťáků“ Dominikovi a Martinovi upřít nedá. Před rokem neúspěšně představili jeden produkt, letos se vrhli na další. Nevím jak vy, ale podle mého názoru šlo o docela solidní projekt, který by jistě ulehčil spoustu práce a ušetřil spoustu času nejednomu uživateli počítače. Pravda, žádný velký business by to asi nebyl, ale nápad jako takový bych nezavrhovala. A že jim příprava celého projektu zabrala dvě hodiny? No a? Tím lépe, že není nijak složitý na přípravu, v očích investora se čas přeci rovná peníze. Jako nevýhodu tohoto nápadu vidím velkou variabilitu i častou inovaci jednotlivých internetových stránek, ale i to by se jistě dalo podchytit. Celkově mi projekt jako úplná kravina jednoduše nepřišel. O to arogantněji a hloupěji pak vyzněl výrok Michaela Rostocka: „Bože! Existuje hřbitov firem, vy byste měli mít hrobku hned vedle vrat!“ a rozloučení ve stylu: „Nashledanou, mrtvé maso!“ nebylo ani vtipné, ani trefné, ani smysluplné. Že by se Michael snažil vrátit zpět v čase? Možná příští hosty přivítá slovy: „Nazdar, lamy!“ Btw, měl někdy tu čest s ajťákem, co se snaží vysvětlit vám program, přičemž neskrývá roztrpčení nad vaší totální zabedněností a nechápavostí jeho slangových výrazů?

Světu chce být klamán
Alespoň tak na mě působila poslední prezentace v podání Tomáše Zdechovského, který by chtěl otevřít v Hradci Králové neuromarketingovou laboratoř. Myslím, že přesný popis toho, co se chystá provozovat, zazněl z úst Dany Bérové: „Existuje málo metod, jak mučit vrcholové manažery a odstraňovat jejich neexistující problémy?“  Pod to se mohu jen podepsat. Nicméně svět chce být klamán a lidé zvlášť a Ivan Pilný vycítil šanci, jak vydělat peníze a nabídku Tomášovi udělal. Takže pokud si chcete zjistit, jak moc nebo málo se dokážete koncentrovat, nebo jak jste odolní vůči stresu, brzy budete mít možnost. Mimochodem, taky jste Michalovi prohru nad Tomiem vyloženě přáli? 🙂