DELIKÁTNÍ, PLNÝ INTRIK A PŘITOM TAK JEMNÝ … TO JE PERSKÝ TANEC!
Podobně jako perská poezie a umění, je i perský tanec velice delikátní, intrikovaný, jemný a pln významu. Jemné pohyby prstů a paží, delikátní vlnivé pohyby horní části trupu a obličejové výrazy jsou základními elementy tohoto tance.
Zdroj: archiv redakceRozpoznáme zde charakteristické prvky z různých kultur, především Číny a Indie, a to díky slavné historii Hedvábné stezky. Tyto vlivy se pak mísily ve střední Asii s vlastním folklórem a začaly vznikat dnes částečně kodifikované, klasické tance Íranu, Uzbekistánu, Afghanistánu, tančeny pouze u dvora. Perský tanec pak dále ovlivnil tanec arabský, turecký a egyptský, obzvlástě v pohybech pažemi. Vedle klasického tance samozřejmě stále žije folklór. Perský klasický tanec je podobný Teheránskému populárnímu tanci, který se tančí na rodinných oslavách hromadně, ovšem provedení je rafinovanější, komplikovanější, přesnější, má zaujaté publikum a je to sólový tanec.
Na rozdíl od Arabského tance, který se soustřeďuje na pohyby pánve, perský klasický tanec zvýrazňuje především horní část těla: obličej, hlavu, trup a paže. Profesionální tanečnice tančí také s čajovými sklenkami nebo činelky, aby se rytmicky doprovázely. Pohyby vyžadují extrémní pružnost a ladnost horní části těla, různé výrazy obličeje, např. pohyby obou obočí nezávisle.
Pravdou je, že v perském tanci je na prvním místě procítění a cit, až potom technika. Tanečnice jemně koketuje s publikem právě pomocí obličejových výrazů a ukazuje radost, smyslnost, hrdost, smích, zdrženlivost. Dynamické otočky a malé pánevní pohyby jsou součástí stylu, ovšem pohyb bez výrazu nemůže být považován za opravdový perský styl. Tanec bez vyjádření emocí a bez výrazu je pro Íránské publikum prázdný a nezajímavý.
Historie perského tance
Kořeny moderního Perského klasického tance sahají do dynastie Qajar (1780-1906), obzvláště za vlády Fath Ali Shaha, který věnoval zvláštní pozornost všem formám umění, včetne tance. Jeho následovníci pak v této zálibě pokračovali. Život tohoto dvora můzeme názorně vidět na slavných qajarských olejomalbách.
Po ústavní revoluci v r. 1906 byla Persie čím dál více ovlivňována západem, jako výsledek politických intrik mezi Ruskem, Anglií a Německem a pád monarchie způsobil také pád statusu tanečnic. Tak se bohužel stalo to, že tradice klasického tance byla dále provozována pouze prostitutkami a kurtizánami na ulici, společně s jinými skupinami komediantů. Neprofesionálně ovšem tato tradice přežívala v soukromí, doma. Perské ženy začínaly tančit v útlém věku, učily se od svých příbuzných a účelem byla zábava pro rodinu.
Před kulturní revolucí v r. 1979 tento tanec vyučovaly ne-muslimské tanečnice armánského a židovského původu, a jejich žákyněmi byli mravné íranské ženy z vyšších vrstev. Vše bylo ovšem v přísné tajnosti.
V 50-60. letech se dostalo tomuto tanci obrození, což jej odstranilo z kontextu prostituce a nočních klubů. Tanečnice se začaly objevovat v televizi a vláda začala sponzorovat taneční soubory, které reprezentovaly jak klasický, tak folklórní tance různých kmenů a regionů. Zvaly také na pomoc baletní mistry z různých zemí, aby Íránský tanec pomohli znovu dostat na mezinárodní úroveň. Bohužel kulturní revoluce v r. 1979 udělala konec všem těmto aktivitám.
Jak tedy pokračuje perský tanec dnes?
Taneční mistři z Íránu emigrovali, převážně do Spojených států, kde znovu vytvořili taneční soubory, jako např. Pars National Ballet, veden A. Nazemim, dále Sabah Dance Company a Avaz Dance Theater, veden prof. Anthony Shay, u kterého studovala také PhDr. Robyn Friend. Íránský tanec se i dnes neustále vyvíjí, není to mrtvá forma, která se neustále opakuje, ale forma bohatá na svoji tradici a zároveň otevřena jiným vlivům.
