Femina.cz > Vše o celebritách > Dana Morávková: Mezi herečkami může existovat přátelství!
Dana Morávková: Mezi herečkami může existovat přátelství!
Nemusíme vám jí nijak extrémně představovat… Kdo by neznal doktorku Zdenu Tichou, nebo si nevybavil intrikánku Andreu z Vékávéček? Co si Dana Morávková myslí o svých rolích? A jakou hrála nejraději? Jak tráví volný čas? Rozhovor o práci, soukromém životě, ale i o vztazích…
Jak vypadá tvůj den?
Jsem stále v pracovním tempu – natáčím Ordinaci a hraji v Divadle Bez zábradlí. A jelikož měl syn nedávno jarní prázdniny, tak jsme toho využili a jeli jsme všichni na týden do New Yorku.
Všimla jsem si, že s manželem poměrně často a rádi trávíte společný volný čas za hranicemi?
Ano, moc rádi. Vlastně na tom se všichni tři u nás doma shodneme. A zrovna již zmiňovaný New York je naše jedna z nejoblíbenějších destinací. O něm se říká, že člověk mu buďto zcela propadne a zamiluje si ho, nebo ho nesnáší … a já jsem ten první případ. Jen lituji toho, že kvůli pracovním závazkům tam nemohu strávit delší dobu, než pár dnů.
Co tam jezdíte takto opakovaně dělat? To už jste přeci museli coby turisté vidět všechno…
Snažím se tam vždycky dostat do divadla. Letos jsme byli na třech muzikálech, ale jsme takoví fanatici, že jsme schopní chodit i dvakrát za den. Je to neuvěřitelný zážitek a inspirace. Můj absolutní favorit byl muzikál Book of Mormon, z tohoto kulturního zážitku budu žít ještě dlouhou dobu a každému bych vřele doporučovala na toto představení zajít- dozvěděla jsem se, že se to hraje i v Londýně, což je pro nás Čechy rozhodně dostupnější. Byli jsme také v muzeu moderního umění, chodili jsme se procházet po městě, do parků a na naše oblíbená místa… Z čeho jsem také nadšená, je chování lidí. Jsou milí, ochotný a vždy vstřícní. Platí tam určitá morální pravidla…no, máme ještě co dohánět.
Zaujala mě tvá odpověď, že jste schopní jít dvakrát za den do divadla… I po 20 letech jsi stále velká milovnice divadla?
Ano. Snažíme se s manželem kulturně nezaostávat a chodíme pravidelně do kina, do divadel i na koncerty. Jsem si vědoma toho, že někteří herečtí kolegové nechodí, ale myslím si, že se připravují o rozhled, co se kde děje a často i o krásné zážitky.
Máš nějakou vysněnou roli?
Herec si může takové věci plánovat a nikdy se mu to třeba nesplní…
Patříš k těm hercům, kteří mají to štěstí a jsou takové stálice předních českých seriálů. Jak si to vysvětluješ? Je to otázka náhody, štěstí?
Myslím si, že každý, kdo tu příležitost dostal, byl na stejné startovní čáře. V mém případě sehrálo roli obrovské štěstí, že jsem dostala roli Andrei v seriálu Rodinná pouta, později se seriál přejmenoval na Velmi křehké vztahy. Andrea byla divácky oblíbená, i když byla spíše negativního charakteru a vlastně jí vděčím za start v seriálové kariéře. Naopak Zdena, kterou hraji v Ordinaci v růžové zahradě je zase někdy až moc hodná.
Která z nich ti byla, nebo je herecky bližší?
To se nedá jednoznačně určit. Vždy se snažím hledat i na záporném charakteru něco pozitivního. Lidé taky nemají jen rub, ale mají i líc. Andreu jsem se snažila polidštit a u Zdeny se snažím hledat i negativní emoce, aby nebyla až takový dobrák.
Kde tě, kromě televizních obrazovek mohou čtenáři pravidelně vídat?
V Divadle Bez zábradlí v představeních Indická banka, 2x Woody Allen, Terasa, Jakub a jeho pán a Bez roucha, aneb ještě jednou zezadu. S představeními jezdíme i velmi často mimo Prahu, takže je mají šanci vidět i mimopražští diváci.
Na co se ještě mohou tví příznivci těšit?
Momentálně jsem dostala několik filmových nabídek, ale nechci o tom mluvit, abych to nezakřikla (smích). Až to bude aktuální, určitě se o tom dozví.
Co tě nejvíce baví na herectví?
Že můžu být někdo jiný. Ani jedna postava, kterou jsem hrála, není Dana Morávková. Každá role s sebou něco ojedinělého přináší. Například jsem díky pohádce jezdila na koni, což v civilu normálně nepraktikuji, nebo jsem díky seriálu měla možnost střílet.
Máš nějakou zkušenost, ať divadelní, či filmovou, na kterou vzpomínáš obzvlášť ráda?
Ano. Spolupráci s panem režisérem Petrem Vajglem, se kterým jsem natočila dva filmy. Romeo a Julie na vsi, kde jsem partneřila s Michalem Dlouhým a film Jak se dělá opera, který byl na dlouhou dobu poslední filmovou prací pro Dagmar Veškrnovou – Havlovou. Díky tomuto filmu jsem se také seznámila s paní Jiráskovou… Na tuto pracovní zkušenost velice ráda vzpomínám, pan režisér mi absolutně učaroval. Vzniklo mezi námi velmi silné přátelské pouto, dokonce tak veliké, že mi svědčil svatbu (smích).
Jsi krásná žena, máš spousty krásných rolí za sebou, máš šťastné a bezproblémové manželství… To musíš spoustu lidem, hlavně ženského pokolení ležet v žaludku, nemyslíš?
Snažím se nevyhledávat negativní lidi a neobklopovat se jimi. Musím zaťukat…jsme 18let s Petrem v manželství a stále se máme rádi, máme spolu syna… Své soukromí si samozřejmě střežím a na otázky typu, kdy budeme mít druhé dítě, které dostávám už 14let pouze slušně odpovím. Myslím si, že může existovat opravdové přátelství mezi herečkami, ale vypozorovala jsem, že přítelkyně není ta, která tě podrží, když jsi nešťastná, ale ta, která ti bude přát úspěch… a to je těžké. Opravdových přátel má člověk jen pár a je to úplně jedno v jaké je to branži.
Jsi tváří módních salónů a různých kosmetických značek. Jak nastala taková příležitost spolupráce?
Zní to jako klišé, ale úplnou náhodou. Já mám módu ráda a baví mě to.
Když se řekne Star Dance..
K tomu mohu pouze dodat – obrovská zkušenost, dřina. Dokonce uvažuji o pravidelných trénincích, až bude více času.
Co ti dělá v poslední době radost?
Určitě syn. Je šikovný ve škole, nemá extrémní pubertu, je moc hodný. Hlavně, aby se mu takto dařilo i nadále… (smích).
Foto zdroj: profimedia.cz