Čtení na víkend: Svetr pro čarodějnici
Víkend před námi a s ním i konečně volný čas. Čas trochu si vydechnout a dělat zase pro změnu věci, které nás baví. Takže si uvařte šálek dobrého čaje nebo kávy a užijte si další povídku z cyklu Čtení na víkend, kterou exkluzivně pro Feminu napsala spisovatelka Martina Bittnerová.
Zdroj: archiv redakce„Já bych se na to vykašlala,“ práskla Magda šanonem o stůl.
„Co se zase stalo,“ vzhlédla k ní Eva.
„Prosím tě, před chvílí mi psala tchyně ty své obvyklé kecy, že k ní nechci pouštět kluky na víkend, abych jí laskavě zavolala, no znáš to.“
Eva se vzmohla jen na „Neznám“ a pak se ji snažila uklidnit, což se podařilo a Magda se opětovně vrhla do práce.
Kolegyni Sochorové, nejstarší z nás, to ale očividně vrtalo hlavou. Nikdy o svém soukromí příliš nehovořila, ale teď se nečekaně projevila: „Děvčata, obávám se, že nejhorší a nejnevděčnější tchyni na světě jsem měla já. To byla babizna.“
„Tak nám o ní vyprávějte, ať se zasmějeme,“ vybídla ji duchapřítomná Magda
Sochorová si povzdychla: „Přijde mi to spíš k pláči, ale když chcete, něco vám povím.“
Nadechla se a spustila: „Má tchyně si odjakživa zakládala na svém šatníku. Zásadně však nosila barvy, které jí neslušely – béžovou, hnědou a šedivou. Měla bledou pleť, proto v nich vypadala jako smrtka a umíte si jistě představit, jak se člověku s takovým vkusem vybíraly dárky.“
„Dost blbě,“ konstatovala Magda.
„Právě. Vyvolávalo to ve mně až panické stavy. Nejhůř mi bylo před jejími šedesátinami,“ řekla Sochorová a při této vzpomínce se doslova otřásla.
„Nedivím se. Já bych jí asi pořídila mejdlo v krabičce a tím s ní skončila,“ podotkla Eva.
„S mejdlem by mě vyhnala“, odmítla Sochorová její nápad, „švagrová mi naštěstí poradila, abych jí koupila svetr. Jenomže si neumíte představit, co to před revolucí znamenalo. Lítala jsem, sháněla a vystála několik dlouhých front. Až v Domě módy se mi podařilo urvat jeden hezký kousek z dovozu. Vyplázla jsem za něj šest stovek a přitom jsem měsíčně brala dva tisíce.“
„Ty jo,“ hvízdla udivená Eva.
„Tak se tehdy nakupovalo, ale zkrátím to. Když jsem veledar tchyni předala, tvářila se jako kdyby jedla kyselý citrón. Přestože jsem trefila barvu, střih i velikost, nedočkala jsem se pomalu ani slůvka děkuju,“ začal se lámat Sochorové hlas.
„Nelíbil se jí,“ divila se Eva, „vždyť musel být na tehdejší poměry docela luxusní.“
„Ano, byl, ale asi ne dost pro ni. Později milostivě prohlásila, že když už jsem jí ho dala, bude ho nosit aspoň na hřbitov, kam pravidelně docházela čistit rodinnou hrobku.“
„Děláte si legraci,“ vypískla Eva.
„Ani omylem. Doufám, že ale chápete, proč jsem více jak dvacet let rozvedená“ , prohlásila Sochorová už s úsměvem.
A Magdu to odpoledne poprvé v životě napadlo, že má vlastně milou a nenáročnou tchyni a rozhodla se, že jí tentokrát určitě zavolá.
O autorce:
Martina Bittnerová se věnuje především psaní knih. Dosud jste si od ní mohli přečíst třeba soubor příběhů o ženách Spisovatelky a Éros, humorné povídky o vztazích Na nevěru se neumírá, knihu Utajené životy slavných Čechů, nebo nejnovější román V průšvihu. Více se o její tvorbě i životě dočtete na stránkách martinabittnerova.cz
Foto zdroj: profimedia.cz
