Čtení na víkend: Jak potkat pana božského

Když mou pětadvacetiletou spolužačku Adélu definitivně opustila její velká láska, uvědomila si, že si už v prváku na střední usmyslela vdát se a mít nejpozději ve dvaceti první dítě. Tento plán jí zrovna nevycházel. A protože ona své plány vždycky a zásadně uskutečňovala, rozhodla se s tím něco udělat.

V prvé řadě oživila svůj upadající společenský život. Bohužell na diskotékách a  v barech se nenalézalo mnoho mužů ochotných se ženit, což ji doslova zklamalo. Náhoda ji pak přivedla do party trampů a vodáků, kde pro změnu odhalila smutnou pravdu – ti schopní jsou zadaní a o ten zbytek by si neopřela ani kolo. Jiná by to zabalila, nebo nechala osudu. Jenomže Adéla byla ženou akční a zaregistrovala se proto na internetové seznamce, kde si také po mučivých třech dnech podala inzerát. Dala mi ho přečíst a já pochopila, že pokud se jí někdo ozve, tak jedině z legrace. Adéla totiž  hledala muže, který existoval možná v dívčích snech a románech.

Kupodivu pár mužů se jí ozvalo a ona je nemilosrdně třídila podle fotografií. Zůstali asi tři kandidáti, z nichž dva ji otrávili již při úvodním setkání. Telefonovala mi obratem své dojmy:

„Prosím tě, ten Franta vykládal jen o sobě a Pavel je asi zamilovanej do svý matky, ztráta času a energie.“

Jen zapomněla dodat, že ona sama sebestřednost mohla prodávat a i ve svém věku zůstávala rozmazlenou tatínkovou holčičkou. Nechtěla jsem ji ale dráždit a naopak se pokusila vyjádřit účast:

„To víš, dneska každej správnej chlap má prostě ženskou a ten, co je sám, opravdu stojí za starou bačkoru.“

„Máš recht, ale ještě mi zbejvá ten Karel,“ upozornila mě na skutečnost, že se s posledním ještě neviděla.

„To se s ním po těchto zkušenostech chceš scházet?“ divila jsem se.

„Ani ne, nechám to asi bejt,“ souhlasila.

„To bude podle mě nejlepší,“ rozloučila jsem se s ní a úplně na to zapomněla.

K mému překvapení se  právě s tímto Karlem osobně poznala. Ukázalo se totiž, že se přátelí s jedním z jejích známých a tak když se chystala velká oslava narozenin, pozvali vodáci nejen Adélu, ale i inzerátového Karla. To, co se dělo, ovšem překvapilo nejen jí, ale všechny ostatní. Mezi oběma pořeskočila pověstná jiskra, která však  měla nedozírné následky. Na každém mejdanu proteče obvykle dost alkoholu a i mladý a značně nevybouřený Karel se skleničce nevyhýbal. Adélka si rovněž trochu přihnula a přesně o půlnoci, když se zapíjela stopadesátá noha oslavence, pochopila, že se bude muset jít vyzvracet do koupelny. Záhy Karel zjistil, že se mu ztratila z jeho zorného úhlu a jal se jí hledat. Dopotácel se za ní ve chvíli, kdy si zrovna omývala poněkud nevábný  obličej.

Při pohledu na Adélu mu muselo v mozku proletět něco ve smyslu – hle konečně jsme sami – a podle toho se také zachoval. Vyznal jí dosti neobratně lásku, blekotal tak, že mu těžko rozuměla a poté se odhodlal svůj cit projevit i fyzicky.

S Adélou jsem se sešla za  tři dny po této události. Ukazovala mi modřiny  a naříkala:

„Prosím tě, on se na mě  vrhl, že jsem se mu málem neubránila, otloukl mě přitom o pračku, a kdyby nepřišla Helena, snad by mě znásilnil.“ 

„Neznásilnil, neboj, obávám se, že v tom stavu, v jakém tě přepadl, už nebyl ničeho schopen,“ pokusila jsem se o žert.

„Tobě se to řekne, ale víš, jak na mě v práci divně koukali,“ stěžovala si.

Kdyby tenkrát tušila, že Karlovi nakonec porodí tři děti, asi by ho nakonec  dobrovolně na té pračce znásilnila sama…

O autorce:

Martina Bittnerová se věnuje především psaní knih. Dosud jste si od ní mohli přečíst třeba soubor příběhů o ženách Spisovatelky a Éros, humorné povídky o vztazích Na nevěru se neumírá, knihu Utajené životy slavných Čechů, nebo nejnovější román V průšvihu. Více se o její tvorbě i životě dočtete na stránkách martinabittnerova.cz

Foto: Profimedia.cz